Poslední Mohykán

Včera jsem viděl nějakou Dunu od Villeneuva a z těch majestátních záběrů na mě dýchal chlad a emoční odtažitost. Tak jsem si dal po dlouhé době Posledního mohykána a moje srdce náhle plesá - takhle má vypadat snímek, který nechává vyprávět svůj úžasný audiovizuál a přitom nezapomíná na dojemný, až shakespearovský příběh svých hrdinů. Hlavně zásluhou ikonické hudby a Mannovy dynamické režie husina od samého začátku. A závěrečná půlhodinka je hotový nářez, z něhož jdu pokaždé do kolen. Magua je neuvěřitelný a plnokrevný sviňák, takoví záporáci se už dnes moc nevidí.. 90 % (22.10.2021)

Když jde o moje oblíbené knihy, jsem velmi přísná vůči tomu, co filmaři udělají s postavami, které zbožňuji a s kterými dýchám během jejich literární cesty každé písmenko. V tomto případě si (ne)mám na co stěžovat - z knihy nezůstalo nic, jen pár jmen, jejichž používání je v mých očích hříchem vůči překrásné knižní předloze. Dějové změny odsunují indiány na vedlejší kolej a ve středu je zase bělošská láska, zkrátka že tomu Hollywoodu občas není hanba. Plus klasická pompézní hudba, která mě nebaví. (29.11.2008)

Michael Mann je génius. Spolu se scénáristy přetvořil nudnou Cooperovu knihu v neobyčejně silný příběh, podpořený výbornými hereckými výkony a nádhernou výpravou. Poslední čtvrthodina pro mě představuje jeden z nejsilnějších filmových zážitků, jaké jsem kdy prožil... Ano, i díky hudbě Trevora Jonese. (02.07.2007)

Příběh s vysokým výpravným číslem, který nevypovídá o ničem menším než o radosti z čistokrevného dobrodružství a o kráse divoké přírody. Esence romantiky. Jakkoli má do nejlepšího filmu Michaela Manna daleko, v jedné věci je naprosto geniální. Mann v něm bravurně uplatnil ekonomické ovládání filmového času. Veškeré zbytečné a zpomalující odbočky jsou osekány na přímočaré torzo základní příběhové linky, která je sama o sobě dále seřizována na absolutně nutné minimum. Ačkoli se to do jisté míry podepsalo na logice vyprávění, Mohykán díky tomu nemá jediné hluché místo, jediný propad a bez ustání uhání vpřed jako splašený Daniel Day-Lewis. Závěrečná (bezmála operní) konfrontace patří a navždy bude patřit mezi nejúchvatnější scény světové kinematografie. (14.02.2009)

Poslední Mohykán je klasika. A rozhodně povedeně zfilmovaná. Budu se opakovat po ostatních, ale nezmínit úžasnou hudbu u tohoto snímku, je hřích. Posouvá dané scény mnohem dál, než je jim předurčeno, tudíž divácký zážitek je umocněnější. Několik posledních minut je famózní podívaná, skvěle natočená, perfektně zaranžovaná, dokonale podbarvená hudbou, avšak já slzavé údolí neměl, jak mnozí jiní. Snad jsem očekával něco jiného, proto jsem zůstal "jen" u diváckého naplnění, a dojetí si ponechám pro jiný film. (09.09.2010)