Život je krásný

Ztvárnění závažného tématu s poťouchlým úsměvem ode mne vždy dopředu získá nějaké body k dobru, ale tentokrát na mne uvedený princip nějak nezafungoval. Těch opravdu úsměvných scén mi totiž nabídl jenom nezbytné minimum a mezitím na mne zkoušel něco zavánějícího citovým vydíráním. Možná jsem jenom měl vysoká očekávání, ale ono mne už označení žánru (Komedie / Romantický / Drama / Válečný) mělo varovat, že takového kočkopsa zřejmě s nadšením nepozřu. (30.11.2008)

První film, který jsem s Benignim viděl a potom už jsem se sním jen vozil s kopce. Příběh, který je tak šíleně smutný, ale přesto se musíte smát. Takového člověk bych chtěl poznat. Člověk, pro kterýho žádná situace není trapná, nevyřešitelná. Vše bere s humorem i když jde vážně o život. První polovinu filmu se jen čllověk směje situační komedii s prvky romantiky, ale potom když jsou odvedeni do koncetračního tábora, je zde drama, ale i zde je plno scének, kterých se musí člověk smát. A vezme te si z tohoto filmu jediné poučení, které dokážu vyjádřit třemi slovy: ŽIVOT JE KRÁSNÝ. Pro italy: La Vita è bella. (12.06.2004)

Řešit těžké životní situace s humorem je úžasná vlastnost, ale já to moc neumím. Asi proto mě poměrně bavilo sledovat Guida, který to však s těmi antifašistickými taškařicemi přece jen trošku přeháněl až do svého oscarového konce. Kdyby jeho synátor na konci vyhrál tank a jeli by si spolu zajezdit školu smyku do Vatikánu na náměstí svatého Petra, tak bych s hvězdami nešetřil. Takhle mi zůstane v paměti pocit promarněné šance a dokonalý překlad táborového řádu - "My hrajeme ty hrozně zlé, kteří hodně křičí a řvou. Kdo bude mít strach ztratí body!" (06.11.2015)

Velice naivistický, ale právě proto roztomilý a příjemný snímek. Hotové filmové pohlazení po okoralé duši diváka. Je dobře, že se ještě v době Texaských masakrů a Hostelů točí právě takovéhle filmy. Je to sice doslova a do záběru filmová pohádka pro dospělé, ale je tak průzračně naivní a nehraje si na nic víc než na samu sebe, že se nedá na danou hru Robertu Benignimu nepřistoupit. Samozřejmě že hrubě zkresluje válečnou realitu a postavení Židů v době holocaustu a že malý kluk neprokoukne naivní tatínkovu mystifikaci a hru také těžko uvěřit, ale o to v tomhle snímku nejde. Tady jako v pohádce dobro vítězí nad zlem a vše je černobílé - fašisté a Němci zlí a rodinný svět tak dobrý... A navíc ty roztomilé romantické vtípky, týkající se hlavně neskutečně nápaditého dvoření... Ta ,,princeznička" se ale má :-) A nelze při reflexi Benigniho filmu nevzpomenout na proslulého Diktátora, kde Charlie Chaplin podobně idylicky, ale v kontextu doby a filmu naprosto geniálně, zparodoval samotného strůjce všeho toho zla, Adolfa Hitlera. Zajímavé by pak určitě bylo zeptat se slavného Itala, nakolik se nechal inspirovat legendárním východoněmeckým filmem s excelujícím Vlastimilem Brodským Jakub lhář, jehož stylizace se velmi podobá Benigniho snímku... (25.01.2007)

ŽIVOT NENÍ KRÁSNÝ, ZATO TENHLE FILM JE. Jak najít hranici mezi sentimentalitou a kýčem? Přece takhle! Nesmyslnost, absurdita a krutost lidského konání se musí vysvětlovat s dětským nazíraním na svět a s všeobjímající láskou...scéna, u které mi VŽDY hrozí oněmění z hrůzy je šedá hromada v bílé mlze... TAK. UŽ MÁM TĚCH VIZIGÓTŮ PLNÝ ZUBY... (08.08.2002)