Narcos: Mexiko

Všude se vždycky říká, že už žádná série bez Pabla nebude nikdy taková, jaká byla. A je to sakra pravda. Jenomže tahle je taky výborná, rozhodně lepší než série třetí. Je to parádně natočený, ještě líp vyprávěný a bezchybně zahraný. Hnedka první díl vás určitě zaujme nekonečným marihuanovým polem, který dostane snad každého. Hudba taky není špatná, v některých chvílích dokonce o dost lepší. Určitě taky každý musí pochválit detailnost seriálu, což je naštěstí u Narcos zvykem. Postavy jsou opravdu zajímavé, ale vůbec jsem nevěděl, jakou si mám oblíbit. Rafa je rozmazlený feťák, Don Neto spíš jenom ožralý strejda, Camarena takový špuntík, no a Félix začal být výborným záporákem až tak v posledních čtyřech dílech. Ovšem herci zahráli dokonale, mluvím pouze o sympatii. Akorát to přece jenom není tak dobré, jak jsem se na pravou mexickou jízdu těšil. Jde o to, že na Mexiko jsem čekal mnohem víc brutality. Mohlo být víc křičení, víc mučení, víc bolestných umírání, víc krve. Vždyť je to v tomhle státě docela podstatné. Některé přestřelky taky mohly být o něco lepší a delší. Docela dost scének je v tom i zbytečných. U této série bych spíš uvítal délku dílu maximálně 45 minut než přes hodinu. Každopádně poslední tři díly to zachránily natolik, že se mám chuť ihned znovu podívat od samého začátku. Což je hustý. „Musíme tenhle zasranej svět řídit, jinak bude řídit on nás“ (31.01.2019)

Musím říci, že jsem se přesunu z tropické Kolumbie do podstatně vyschlejšího Mexika v rámci série Narcos docela obával. Z části se ty obavy nakonec vyplnily, ale nakonec se přeci jen podařilo navázat dost kvalitně. U původních Narcos mi více vyhovovalo to zasazení a ta atmosféra (holt mám radši tu zeleň). Hlavní devizou ale bylo to, že děj se u původních Narcos soustředil na podstatně méně ústředních postav, především pak první dvě série. U Narcos: Mexico to, vzhledem k povaze tehdejšího trhu s drogami, ale dost dobře udělat jinak nešlo, než rozšířit plejádu ústředních postav. To se ale ve své podstatě musí nutně promítnout i v samotném celku. U původních Narcos jsem se se všemi ústředními postavami mohl seznámit dost blízko, protože prostoru tam měli všichni tak akorát. Tady už to ale tak nejde, protože postav je mnoho a času na to je blíže poznat logicky tolik není. Ale musí se smeknout, že z toho tvůrci vytřískali maximum v tomto směru. Za mě nicméně v Narcos: Mexico nebylo moc postav, které by mi nějak vyloženě přirostly k srdci, a tedy o to více mě u seriálu zajímal jejich osud a tím více i seriál samotný. Ale počkejme na další série, protože závěrečný díl té druhé naznačuje, že by to mohlo být od teď ještě zajímavější. Za mě tedy původní kolumbijský Narcos před svým novějším mexickým bráchou vede, ale jsou si dost rovni. Jinak další devizou obou Narcosů je to, že člověka to nutí si hledat informace o tom, jak to vlastně ve skutečnosti přesně bylo. Nevýhodou ale je to, že s tím musí člověk být opatrný, jinak sám sebe nemile vyspoiluje. A to tady člověk fakt nechce. (13.04.2020)

Laťka je stále na vrcholu. Námět není už tak atraktivní jako u Escobara (to už ale nebude žádný námět z prostředí narcos), ale stále je to precizní, realistické a co alespoň dokážu posoudit, tak faktograficky správné. Mám tušení, že mexická série bude mít vzestupnou tendenci (na rozdíl od té Kolumbijské). Tedy těším se na další… (14.03.2019)

Felix Gallardo se možná v Kolumbii cítí u jezírka s hrochy jako chudý příbuzný a školák skutečných narko-šíbrů, ale tahle paralelní lekce z dějin (nebo most mezi 3. a 4. sérií?) se dosavadním třem sezónám může podívat zpříma do očí. Kvalitativně totiž neztrácí. Ano, dobové Mexiko a Felix jako narkobaron jsou v něčem tuctovější než Pablo a gentlemani z Cali, ale v tom je právě síla seriálu. Pomalu, nenápadně plyne, někdy jen variuje známé situace, ale dává jim zajímavé měřítko, zneklidňující podtext, který vynikne o to víc, když znáte současné výpovědi o stavu věcí. Třeba Heli Amata Escalanteho, který se režijně podepsal pod vrcholný pátý díl a podtrhl odvahu Netflixu angažovat artové režiséry s hodně radikálním CV. Druhý příklad - výtečné retro krasojízdy sedmého a osmého dílu, pod kterými je podepsaný rozevlátý mexický formalista Alfonso Ruizpalacios. Cit pro detail a atmosféru těchto dílů je stejně výjimečný jako cit tvůrců pro typový casting. Proměny hlavních postav i neustálý příval zajímavých vedlejších figur povyšuje Narcos mezi elitu. Mexikánci se tu mohou cítit, jako doma, i když vrchol seriálu spojený s dalším výtečně zvoleným protagonistou Kimim přichází na pomezí devítky a desítky. Nemůžu si pomoct, ale opět nadšení nad narkobaladami. Hlavně ta, kde kyne dobrácký vrahoun Don Neto, rve srdce. (21.11.2018)

Pro mě byla výhoda, že jsem ze všech Narcos viděla jako první tenhle. I když se jedná o jiný seriál, původně se mělo jednat o další pokračování Narcos. S jinými postavami jde o úplně jiný příběh. Celkově se Mexico zdá pomalejší,ale postupně se charaktery i příběh vybarvují a rozhodně se budu těšit na další sérii. (15.01.2020)