Severní přístav

Československý film popisující události v severním přístavu, kam byl dosazen nový vedoucí transitního oddělení Bartoš (G. Heverle), který má dohlížet nad plynulým průběhem lodní dopravy. Existují totiž domněnky, tato doprava je narušována západními agenty, jejichž přítomnost byla Státní bezpečností ihned zaregistrována, avšak bylo jim ponecháno volné pole působnosti, aby rozkryly své kontakty. Skupina agentů sestávala z drsně vyhlížejícího R. Deyla, I. Kačírkové, bojácného M. Kopeckého a zaměstnance přístavu O. Krejči, který svou pravou tvář zakryl prázdnými frázemi komunistické propagandy. Celá tato skupina působila dosti amatérsky a zejména pan Kopecký svůj svěřený úkol těžce nezvládl a zasadil se o dopadení všech agentů. Úkol, v němž pan Kopecký selhal, byl natočen velmi podrobně s detailním pohledem na jeho psychologii. Vedoucí transitního oddělení dosazený státem Bartoš byl prezentován jako pozitivní a dobře naladěný člověk, který ihned milostně vzplanul k atraktivní dceři ředitele přístavu A. Vránové. Onen severní přístav, ač to nebylo řečeno jasně, zřejmě prezentoval lodní překladiště v Hřensku. Příběh tohoto filmu mi v mnoha ohledech evokoval slavný seriál o majoru Zemanovi, zejména díly, v nichž se popisovaly nekalé praktiky v lodní dopravě a sledování zahraničních nepřátelských agentů s cílem odhalit jejich styky. Dle mého názoru byla rafinovaná kamufláž za budovatelské fráze diverzanta Krejči vzhledem k době vzniku filmu dosti odvážná, neboť jsem v ní viděl parodii na tehdejší povinný schematismus a zesměšnění komunistického slovníku, a tím pádem jasnou provokaci. Byl jsem snad jediný, kdo si této skutečnosti všiml? Nerad bych se mýlil, ale za tímto skrytým odporem vůči režimu vidím práci geniálního J. Brdečky, který se podílel na scénáři. Ředitele, nešťastného ze ztráty, důvěry hrál O. Korbelář a v malé roli prostořekého zaměstnance přístavu se objevil J. Sovák. Drama M. Makovce se mi celkem líbilo, povinné politické zabarvení bylo ve snesitelných mezích a herecké výkony byly kvalitní, jsem přesvědčen, že Severní přístav si zaslouží tři hvězdy. (18.03.2023)

Kdyby troubové tak brzy neprozradili hlavního viníka, mohla to být sranda až do konce. Ano, sranda, protože já se celý film bavil a hlášky Šubrtovy opravdu neměly chybu. Bohužel, jde jen a jen o propagandistický snímek nevalné hodnoty. Ovšem všechna čest hercům, že ze sebe ty komunistické bláboly vůbec vysoukali. (29.08.2016)

Film poukazuje kriticky na tolik škodlivé užívání frází aneb Filmový přehled 19/1954. 1) Vyšší míru zábavnosti, než je v žánru a v době obvyklé, bych připsal 37letému Jiřímu Brdečkovi, který dodal námětu a práci druhého scénáristy, předsedy MNV (!) ve Sněžníku v Krušných horách, šmrnc a profesionalitu. 2) Spoiler. Film ovšem nepřekročí dobové meze. Černobílý svět socialistického realismu zde vykvétá v plné kráse, kterou kazí (nebo spíše umocňuje) jenom zavilý třídní nepřítel rafinovaně skrytý pod maskou bojovníka za bdělost a ostražitost. (09.10.2011)

Geniální slátanina. Zábavné, komediální. Deyl není komunista jako vždy a všude, je to agent Papoušek s kriminální minulostí. Korbelář si tu lije sračky na hlavu. "Copak nejsem dobrý ředitel? Ale ano měl jsem být víc bdělý, je to moje vina". Kopecký napomáhá agentům ale je vystrašený k smrti. Proslovy Otomara Krejči jsou veskrze skvostné. Doporučuji! (16.05.2010)

Samozřejmě typický socialistický „špionážní“ film, ve kterém uvědomělí soudruzi, politruci a estebáci bojovali proti vnitřním i vnějším nepřátelům. Postava Šubrta je ale opravdu zajímavá. Je docela zvláštní a zajímavé, že se do takového filmu dostala poměrně ostrá kritika formálního komoušského žargonu. Nebylo to totiž nic platné. Z „vybraných statí a projevů“ psaných tímto žargonem jsme psali referáty ještě v osmdesátých letech. Žargon se ve skvělé formě udržel až do roku 1989 ba přežívá i po něm. (03.11.2017)