Kreutzerova sonáta

Doplňuji si filmové vzdělání, protože Machatého, jež byl ve své době světovým pojmem (a je jím ve světě prakticky dodnes), není možné ignorovat. Viděla jsem jeho Erotikon, který, a nemůžu se vyvarovat srovnání, byl prostě lepší než Kreutzerova sonáta. Ovšem nelituju času stráveného s tímto filmem. Machatý si vypůjčil Tolstého novelu a zasadil ji do modernějšího prostředí, vybral si ke spolupráci nepříliš známé herce a schopného kameramana Hellera, umně pracuje s motivem nevěry, erotickým dusnem i mizanscénou, rozpracovává filmový jazyk, je netypický a nekonvenční. A k tomu všemu posunul význam literární látky. (04.05.2013)

V súdobom filme, plnom primitívnych ľudových historiek o nevere a láske, pozoruhodný počin umelca spochybňujúceho jedno i druhé. Jedni tvrdia, že bez lásky v manželstve to nejde, pretože manželia sa začnú hádať o peniaze, druhí vedia, že s láskou to môže byť ešte omnoho, omnoho horšie... Rusi mali vždy radi tieto príbehy, s psychologickým podtextom či bez, ale hlavne vždy s tragickými koncami. Gustav Machatý za pomoci fantastického Speergerovho výkonu tu na nemý film neuveriteľne dobre vystihuje dvojznačné pocity, nečiernobiele charaktery, realizmus ľudských vzťahov i plynutie času, jemné nuansy správania sa ľudí, medzi ktorými je napätie, tie strnulé pohľady, neprirodzená reč, podráždenosť a snaha všetko napraviť hneď potom, ako niečo zámerne pokazíme ... a z toho vyplývajúci emocionálny dojem. Fantasticky ľahko a presvedčivo to speje k prepuknutiu vášní i tragickému finále. Počas scény koncertu som si zapol skutočnú Kreutzerovu sonátu, a nejako mi to dosť dlho tak zázračne vychádzalo, akoby ju Machatý pri strihu počúval, všetko zapadalo, zrazu tu bol nový umocnený rozmer. A na záver, keď mi náhle skončila sluchová ukážka a v obraze sa schyľovalo k tragédií, zostalo odrazu iba ticho, drásavé a kruté, umocnené na obrazovke expresionistickými tieňmi...a nešťastie, ktoré sa zrejme nedalo odvrátiť, hoci to pritom všetko vyzeralo tak ľahko a ideálne a láska bola zrejme skutočná. Zostali len slzy a nešťastie. A tie nádherné interiéry ! Krásne exteriéry ! Presný strih ! Famózna kamera ! Tešil som sa vtedy neuveriteľne na ďalšie Machatého filmy, netušiac, že tento zostane zrejme tým najlepším. (17.02.2012)

Filmové psychologické drama, místy i s prvky hororu. Pro mě osobně v české němé éře od tohoto významného režiséra hned po "Erotikonu" patrně druhý jeho nejlepší snímek. Film se zaobíral myšlenkou na téma rozvráceného manželství, které bylo ve své podstatě jen upravenou verzí známého a stejnojmenného románu-novely spisovatele Lva Nikolajeviče Tolstého. Malý spoiler : Při cestě vlakem vypráví hlavní hrdina filmu Pozdnyšev svému příteli o události, která osudově a tragicky změnila jeho život. Po přestěhování se z vesnice do města propadla jeho dosud bezúhonná manželka lákavým svodům a nástrahám nového prostředí a začala být potom svému manželovi nevěrná. Jednoho dne když jí přistihl, navíc silně rozrušenou a to ze sugestivně podmanivých tónů Beethovenovy Kreutzerovy sonáty, tak ji v afektu zavraždil. A třebaže nakonec kdy soud samotného vraha osvobodil, tak se mu neustále jeho hrůzný čin zjevoval před očima a poznamenal ho tak na celý zbytek jeho života.Konec spoileru. Interiéry : Ty se tenkrát natáčely v pražském ateliéru na Kavalírce a také ve Vídni. Režisér a scénárista Machatý potlačil ve snímku typické ruské reálie a zvýraznil tak kosmopolitní charakter dramatu, nevěry a žárlivosti jednotlivých postav vesměs mez obsazení. Progresivní Helllerova kamera byla na svou dobu také velmi novátorská. Vynikající režijní debut který mu později přinesl obrovský a trvalý mezinárodní věhlas a uznání. (28.07.2006)

Význačná adaptace klasické Tolstého novely, jejíž obsah a provokativní forma vzrušují kulturní konzumenty dodnes. Machatý využívá kombinace klasického vyprávění a avantgardních prvků (časté detaily snímané z extrémních blízkostí) a dociluje velmi silných estetických účinků, jak to ostatně později dovedl k dokonalosti v Erotikonu, a ještě více ve své slavné Extasi. Jen tempo-rytmika Krautzerovy sonáty dnes již není tak svěží, jak by si příběh zasloužil. V ohledu dějové spádovosti tedy Tolstého předloha nejspíš vítězí. (10.10.2023)

Můj požitek z filmu pokazil nejspíš nevhodný výstup bubeníka, jakožto živého doprovodu k filmu. Sonáta, psaná pro housle a klavír, by si podle mě zasloužila právě houslový či klavírní doprovod, nikoliv bubenické vystoupení. Každopádně ani film se mi nelíbil. Čekala jsem vypointovaný sakrastický příběh a místo toho jsem kukala na nekonečně dlouhé milsotné drama. (01.08.2011)