Joker

Todd Phillips je pán (kdo by to byl řekl). Mistrně pracuje s lítostí diváka vůči titulnímu charakteru. Joker je místy až nepříjemný ke sledování. Zaráží mě jeho popularita. Dvojjakost snímku malinko podraží nohy. Jako sociální drama je moc komiksový, jako komiksová adaptace moc indie, ale možná jsem jen staromódní a tohle je ta správná cesta pro dnešní publikum. Vždyť část pointy je právě o tom. Popularizace seriózních témat pro masy v praxi. Phoenixova exibice je neuvěřitelná, další role kterou doslova žije. Drtivá většina oné nepříjemnosti pramení z jeho hereckého výkonu. Podpůrné charaktery (Král komedie) pouze podtrhují jeho výjimečnost. Ponurá hudba prodchnutá klasickými veselými písničkami dotváří pitoreskní obraz města v rozkladu. Mrzí mě že to nekončí tanečkem na autě, ten epilog je malinko navíc. No a teď otázka pro vás, bylo vám ho líto, pohrdali jste jím, nebo jste se k němu chtěli přidat? (03.10.2019)

Komiksový pozadí je jenom chabá berlička (díkybohu), tohle je naprosto realistický, výživný drama o duševním rozkladu jednoho nešťastnýho týpka, takový Taxikář pro 21.století. A věřte, že číst si tady, jak byl Joaquin Phoenix fantastický a pak to vidět ve filmu na vlastní oči, je úplně jiný level. Takové absolutní ponoření se do role jsem viděl naposledy u Daniela Day-Lewise v ´Až na krev´ před 12 lety. Každý sebemenší pohyb těla, každá vráska, hra očí i ten přepálený smích, to byla velká škola herectví a jenom mi potvrzuje, proč Joaquin, tenhle velký, zapálený bojovník za práva zvířat, tahle nonkomforní, nezařaditelná plachá bytost, je už více než dekádu mým nejoblíbenějším hercem. Jeho ´metodické herectví´ (jehož vyznavačem byl právě Daniel Day-Lewis), které vykazuje přejímání chování a myšlení vaší postavy a ponoření se do ní po celou dobu produkce filmu, v dnešní době asi nemá srovnání s žádným jiným hereckým kolegou. (05.10.2019)

"Promiňte, že se směju, jsem nemocný." Jsem moc malej masochista na to, abych se dokázal dvě hoďky bavit depresivním přerodem šílenýho magora s nepříjemně skřehotavým smíchem ve slavnýho šílenýho magora s nepříjemně skřehotavým smíchem. Kromě deprese mě ještě docela zaujala ta nekonečná nuda a hlavní hrdina chladnoucí v ledničce. To asi někdy zkusím. A taky chci vyzdvihnout show Murrayho Franklina, protože to bylo jediný místo, který mě na chvíli donutilo přestat zívat. (07.10.2021)

// "Well no one's laughing now." Už se vám někdy stalo, že jste sledovali perfektně uspokojující lesbický porno, s kamerou, která zabírala všechny vaše oblíbené úhly, herečkama, které předstíraly orgasmus tak dokonale, že to bylo málem na Oscara, hudbou, která mnohdy strhávala pozornost až zbytečně příliš na sebe, a nejspíš asi bude znít mnohem lépe na samostatný poslech, ale v kontextu blížícího se vyvrcholení vlastně postupně přestávala překážet, zvratem, který šel naprosto pohodlně předpovídat, pokud jste si dali tu práci a podívali se, jak se točily filmy pro dospělé před nějakými čtyřiceti lety, a násilím, které jakoby odsuzujete, ale v závěru jste za něj vlastně byli skrytě rádi, protože bez něj by to zkrátka nebylo tak zvráceně sexy, jak jste v tu chvíli potřebovali, ALE PŘESTO VŠECHNO jste si na samotném konci řekli, že tomu k dokonalosti zkrátka stejně chyběl ten drsnej černej ču*ák v akci? Ne? Tak nic, no. 9/10 (04.10.2019)

Nejhorší na tom mít duševní poruchu je to, že od vás lidé očekávají, že se budete chovat, jakobyste ji neměli. Tenhle citát neuvěřitelně vystihuje i film samotný. Emoce se u mě střídaly z "chlape, bože, buď normální!"( i když si samozřejmě uvědomujete, že za to ten člověk nemůže) na "chudák, lidi jsou zmr*i, proč ho nenechaj na pokoji?". Upřímně přiznávám, že z dlouhých chechtacích scén mi bylo nepříjemně a většina filmu mě absolutně nebavila, chvílemi mi dokonce "bylo trapně". Když už jsem se po hodině a čtvrt, kdy jsme na sebe s přáteli zmateně koukali ve stylu "co to sakra je", rozhodla, že prostě zbytek filmu prospím, konečně film začal mít grády. Takže ano, 45 minut z celého filmu je skvělých. A Joaquin je nepřekonatelný po celou dobu. Klobouk dolů i pokud je pravda to, že se s tou rolí uměl vyrovnat, protože já nechápu, jak takovou zvrácenou mysl může zahrát vyrovnaný člověk. Nicméně ve mě film zanechal hrozný zmatek. Jakožto DC fanoušek, který upřednostňuje temné a o něco méně mainstreamové DC před Marvelem (skvěle to vystihl POMO ve svém komentáři), jsem šla na komiksový film. Tohle s komiksem kromě jmen bohužel nemá moc společného, opravdu jde spíše o psychologické drama. A i přes výbornou druhou polovinu filmu a Joaquina ale lepší hodnocení nedám, bohužel. (22.10.2019)