Chvilky

Chvilky jsou pro mě zvláštním filmem. Svým ležérním vyprávěním se snímek nikam nežene, ani netlačí na pilu, statické záběry se střídají s dynamičtějšími obrazy kamery a v podstatě ani žádné finále se nekoná. Příběh se odehrává během jednoho roku, kde hlavní hrdinka proplouvá životem, ve kterém se snaží najít nějaký smysl. Absence hudby navozuje realističtější ovzduší a krásné oči Jenovéfy celý film táhnou nejvíc. Povedené dílko, které má co říct a i přes zdánlivě nečinný děj se v něm ukrývá hluboké životní poselství. (01.09.2022)

Všude samá sociální deviace, ale rozhřešení nikde. Hlavní hrdinka (výborná Jenovéfa Boková) se bytostně trápí s pesimistickou babičkou, nicnedělající matkou, náročným otcem i ženatým milencem tak moc, že to u psycholožky ani nedokáže vyjádřit slovy, a jako řešení se rozhodne zachovat zcela stupidně a nebezpečně pro sebe sama. Všichni do ní akorát rýpou a podrývají jí sebevědomí, ale ona to vždy jen pasivně přijme, nikomu nic neřekne a přetvařuje se, aby se pak mohla vyplakat někde v soukromí. Řada diváků, též do jisté míry podobně utiskovaná a citově manipulovaná vlastní rodinou, se v tom jistě pozná, avšak film jim z té pasti cestu ven neposkytne, místo toho jen tiché trpění. Z filmu čišící a zpočátku značně pozoruhodná opravdovost a cit pro dialog nakonec válcuje chladná deprese, jejíž "chvilky" s rodinnými příslušníky nabízejí světlo na konci tunelu jen velmi nezřetelné a mihotavé. (01.07.2018)

Vykreslením vnútorného sveta hlavnej postavy zároveň pomerne funkčne vystavaná psychologická dráma, zároveň ale tým, že je to zase to isté ako vždy, to človeka znechucuje, aj keď v tomto konkrétnom prípade vyčitka  nie je fér, nakoľko ide o autobiografický snímok. Plusové body za “západniarske veci” ako je hudobné interview alebo návšteva psychiatričky, mínusové za povinné zasadenie deja na dedinu a frajera kamionistu. Ja mám niekedy naozaj pocit, že sú českí filmári presvedčení, že do kina chodia iba chudobní ľudia. Ps: Bokova s očnými linkami vyzerá jak Zooey Deschanel. (15.07.2022)

Dlho som nedokázal prísť na to, čo mi na nových CZ filmoch tak vadí. Je to existenciálny pesimizmus, hraničiaci až s fatalizmom. Ak je tam humor, tak len cynický. To platí pre celú V4, ale zaujímavé je, že napr. Nemecko má oveľa optimistickejšiu kinematografiu. Bratia Češi, radi tvrdíte, ako sa podobáte Nemcom. Lenže to nebude úplne pravda, kým nevyliečite vašu hodnotovo- tvorivú depku. (26.03.2019)

Spociatku vyborny film, fakt to zacina namakane, holka si udrzuje rodinu v pohode ale za cenu permanentneho ustupovani a vyhyba sa konfliktom a nedorozumeniam. Cesta do pekla jest dlazdena najlepsimi umyslami, o tomto je film, a funguje. Kulisy su vyborne, dialogy obycajne, tempo namakane, skoda len toho ustreleneho zaveru - kludne mohla vybuchnut a film by sa skoncil tym, jak si rodina ide poradit s jej vybuchom a naslednymi nasledkami. To bych uvital, takyto koniec vo filme bol o hovne - teda zase pardon, mne to uniklo a chcel som napisat ze nebol domysleny a posobil slaboducho. Parkanova je zrejme rezisersky talent do buducnosti. sledovat jej tvorbu . 67 % (24.08.2019)