Zběsilost v srdci

Videl som zhruba polovicu Lynchových celovečerných filmov, nestrhol ma (ani neurazil) ani jeden, ale Wild at Heart bol suverénne najhorší. Nicholas Cage je maniakálny, Laura Dern neskutočne živočíšna a mal som chuť si pozrieť nejaký vážne sa berúcu road movie o hlúpej naivke a bad boy, ale táto prepálená podivnosť šla totálne mimo mňa. (10.03.2024)

Ďalší zhulene uletený a príjemne (?) nenormálny Lynch. Extravagantný, delikátny, jemne kontroverzne šokujúci, omamný, hypnoticky ladený na neskorú letnú večernú hodinu, sexuálne svojský, pomaľovaný červeným rúžom a oblečený v hadom saku, zabývaný neuveriteľnými vedľajšími postavičkami (Crispin Glover a jeho šváby, štekajúci Harry Dean Stanton), flashbackmi presýtené, obdarované Ozom a Willemom Dafoeom. Lyncha skutočne nemožno viniť z absencie fantázie a osobitosti. Netrúfam si ale ŽIADNY z jeho projektov masovo odporúčať. Teda samozrejme až na Príbeh Alvina Straighta. (20.12.2005)

Již po několika minutách lze zcela jistě určit Lynchův charakteristický rukopis. Spousta mlžení, temné budování atmosféry s patřičně vybičovanou psychikou hlavních postav (jak záporných tak kladných), občasná nelogičnost se spoustou symbolů, amorálnost světa a mnoho jiného. Tato témata, stejně jako spousta dalších, cyklicky proplouvají většinou Lynchových filmů a přesto nezavání stereotypem, i když... V případě Zběsilosti v srdci se již o jistém stereotypu dá mluvit. Typické režisérovi figurky se mění v kýčovitou vrstvu neobvyklých povah a fyzických disfunkcí (jednonohá vražedkyně, Peru a jeho vyviklané zuby). I lehká symbolika tu jaksi nejde dohromady se syrovou estetikou. Zůstává jen obyčejný příběh v oduševnělém kabátku. Lynch buď stárne (případně se u něj projevuje sentimentální akcent) nebo se mu nedostává nápadů. (04.04.2004)

V srdci nosím spíš Mulholland Drive či Modrý samet a Zběsilost jsem (ač Lynchův fanda) několikrát vypnul po úvodní čtvrthodině, přesto ale nakonec stála za to. Zatím jsem schopen jen trochy dojmologie: přes všechny násilnické excesy se mi zdála podezřele přehledná, pohádková, neměl jsem ten pocit tajemna jako u výše jmenovaných snímků. Snad mi chybí ty typické rudé závěsy a trpaslíci... Víc po další projekci. (13.01.2008)

Lynch je Lynch a s tím jsem do toho šla, čekajíc všechno možné. Ale žádné zklamání se nekonalo, naopak jsem byla překvapená celkem vstřícným, Davidovým postojem vůči nám. Kdo mě ale dostal, tak to byl Niki. Jak vyskakoval v prérii z limuzíny a jak bezvadně umí zpívat, to jsem vůbec netušila. Předvedl se tady v celé škále situací, od romantika po grázla, empatického človíčka a podobně. Nicméně Laura Dern mu šlapala na paty a Williem Dafoe si tady zahrál odpornýho slizouna asi s vekou chutí, prostě kdo umí, ten umí. (26.03.2018)