Mulholland Drive

Nedávno mi jeden zdejší kolega vyprávěl o filmu Mulholland Drive, divně se ošíval a opakoval "Já to nechápu!" Přišlo mi to trochu směšné, ale teď jsem to viděl a mám úplně stejné příznaky. Při vší skromnosti si nemyslím, že jsem intelektuálně úplně na odpis, ale opravdu jsem nepochopil, o co tam jde. Jsou tam dvě paranoidní ženy, které se chovají nepravděpodobným způsobem, muž, prskající kávu, kolabující zpěvačka s nejkrásnějším hlasem, jaký jsem kdy v životě slyšel a tajemný muž ve stetsonu, který se objevuje a mizí jako dědeček Hříbeček. Jak to vše spolu souvisí a proč, vůbec nechápu. To se mi ještě nestalo, nemá to precedens, takže jakékoli hodnocení je nemožné. Neboli X % (06.04.2005)

Ten začátek, než to začne bejt tak podivně mystický, či jak by se tomu dalo říkat, to ujde. To má ještě jakous takous konzistenci potom se to mění na pitomou blbost, ani zábavnou ani nic jinýho. A vyvrcholení, kde by obvykle měla být pointa nebo aspoň rozuzlení zápletky mi nějak uniklo a zamotalo se ještě víc. Kdyby rejža možná upustil od toho motání hlavy a někdy natočil něco, na co se dá dívat až do konce i v případě, že nejste filozoficky a módou předimenzovaní mladí fagani. Takže ten začátek tři, ten konec odpad, tedy průměrně jedna Chvilku jsem nad tím ještě přemýšlel ve svým kyslíkovým stanu a už jsem přišel na smysl tohoto filmu. přece aby měli režiséři co točit, herci co hrát a kinosály co promítat a kvaziinteligenti nad čím řečnit. (16.12.2005)

Většinu filmu to vypadalo, že sleduju "normální príběh", poslední půlhodinu však Lynch udělal rázný obrat a já jen nechápavě zíral. Úplně mi zamotal hlavu. Docela mi pak pomohlo vysvětlení v komentářích k filmu na filmpubu. Ale i kdybych to nepochopil, tak ten film obstojí, právě pro skvěle vybudovanou tajemnou atmosféru, zajímavé herecké výkony a dobrou hudbu (Angelo Badalamenti si zde zahrál mafiána, který je nespokojený s kávou). (20.08.2003)

Řekl bych, že každý divák občas narazí zcela nečekaně na snímek, u kterého může jen slastně vykřiknout "To je ten film.", na snímek, který jej dokonale osloví, přičemž zcela jasně cítí, že se nejedná jen o chvilkové nadšení. U mě se tím filmem, a opravdu dost překvapivě, stává Mulholland Drive. Dokonale strhující zážitek, film vybroušený do poslední vteřinky a dokonale zábavný po celých 145 minut. Dodíval jsem se před chvílí, a ještě stále nemůžu uvěřit, že zrovna Lynch natočil film přesně v tom duchu, ve kterém jsem jej chtěl vidět. Začalo to v celku prostě a já už si pomalu v hlavě neustále opakoval, že se bude jednat o další zbytečný film od přechvalovaného Lynche, jenže ten příběh si mě podmaňoval čím dál více. Zpočátku jsem měl problém s orientací (mátli třeba policisté na začátku), ale po pár minutách jsem se cítil jako bych všechny postavy znal. Naomi Watts je opravdu skvělá herečka a opět mě oslnila, její repliky jsem hltal od první až do poslední, větším překvpaním tedy byli ostatní herci, nečekal jsem, že se bude jednat o takový herecký koncert. Ještě větší plus si zaslouží hudební doprovod, něco tak excelentního jsem jsem věru hodně dlouhou dobu neslyšel. Ty tóny jsem málem považoval za božské. O kameře nemá ani smysl mluvit, samozřejmě výborná, naprosto přirozená a hlavně plynulá. Lynchovi se podařilo všechny tyhle složky složit v úžasný zážitek zabalený v luxusním balení. Jen nechápu, jak je to s tím kovbojem ;) (30.09.2007)

Vedle Mulholland Drive působí i slavné Městečko Twin Peaks jako pohádka srozumitelná i těm nejmenším. Tento film se sice až do svých cca 2/3 tváří naprosto "normálně" (dá-li se tak cokoliv od Lynche nazvat), ale pak se NĚCO stane a všechno co jste do té doby viděli jako by ztratilo smysl... Tak, jako se tady dobrovolně a bez mučení přiznávají jiní, se přiznám i já - nepochopil jsem to. Totálně jsem zabloudil. Ale bylo to úžasné bloudění... (16.10.2003)