Sloní muž

"I am a human being!"... Tú ľudskosť u tohto znetvoreného muža postupne objavuje doktor v podaní vynikajúceho A.Hopkinsa. Podarí sa mu ho vytiahnuť z neľudských podmienok cirkusu a pomaly ho zasväcuje do života normálnych ľudí. Vie čítať, rozprávať, postupne, ale bojazlivo sa ukazuje v spoločnosti, príjma návštevy zvedavcov i obdivovateľov, cez deň vítané a v noci nenávidené a prekliate. Túži byť ako všetci ostatní, ale je natoľko inteligentný, že vie, že to nejde. Preto na otázku: "Dokážete ma vyliečiť?" dostal od doktora odpoveď, ktorú čakal. Chcel byť ako my a veľmi chcel spať na rovnej posteli ako dievčatko na obrázku... Po všetkých stránkach vynikajúco zvládnuté dielo, jedno z mála od D.Lyncha, v ktorom sa nesnaží zbytočne zahmlievať dej ani postavy. Film 100%. (01.02.2009)

Vážená omladino, holdující hororovým blbinám všeho druhu, byly časy, kdy diváka zneklidňovaly i třeba tělesné deformace, kdy dotyčnému vyrostla na hlavě kostnatá boule a otekla mu většina končetin. Na první pohled vypadá David Lynch neškodně. Ovšem už několik dekád nám přináší podivně šílené noční můry, které se nebojí diváka přidusit. Tenhle Lynch je nicméně pořád trochu atypický, měl štěstí na herce, výpravu či hudbu, pohlídal si atmosféru a přinesl pár velmi solidních momentů. (06.07.2022)

Jeden z těch normálních a pochopitelných filmů od Lynche, ale i když v tom neni nic tajuplnýho nebo nějakej šíleně zamotanej příběh, tak je to zase vynikající Lynchův film plný dojemných a emotivních scén, na což teda nejsem od Lynche moc zvyklej, v první chvíly jsem si taky myslel, že mě moc nechytí černobílej obraz, protože ho nemam zrovna v lásce, ale tady skvěle vytvářel atmosféru a potom mi celej film připdal takovej reálnej skoro jako nějakej dokument, jen je škoda že Lynch do filmu nevložil trochu víc hudby, protože ta která byla na začátku byla naprosto dokonalá. Co se týče herců, tak jsou tady dva na kterých celej film staví a to na Anthony Hopkinsovi, kterej je tady ještě relativně mladej, z tohohle období ho moc neznám tak mi přpadal takovej divnej, ale za to hrál báječně a určtě je tohle jedna z jeho nejlepších rolí, ale tu nejhlavnější roli ztvárnil John Hart, ten dokázal dokonale ztvárnit "sloního muže" a to se všim všudy, samozřejmě mu taky pomohla na tu dobu celkem zdařilá maska, ale jeho chůze nebo jak mluvil, to byla prostě dokonalost sama. takhle dojemnej film jsem už dlouho neviděl (19.07.2005)

John Merrick, kruto prezývaný „Sloní muž“, naozaj žil, ale mnohí iní umelci ho použili skôr ako kurióznu dekoráciu (komiksový román „Z pekla“ a následne filmové spracovanie bratov Hughesovcov). To David Lynch sa na to pozrel ako na poctivú životopisnú drámu človeka s mimoriadne tvrdým životom, ktorý bol najšťastnejší, keď sa mohol zavrieť do temnej miestnosti a mať od všetkých pokoj. John Hurt alias Kane z VOTRELCA podáva napriek mohutnej maske vynikajúci melancholický výkon a Merrick je v jeho podaní natoľko zaujímavou, fascinujúcou a tragickou postavou, že necháva v pozadí aj „štandardného“ Hopkinsa. Lynchove filmy spravidla nechápem, ale SLONÍ MUŽ patrí k mála jeho „normálnejších“ filmom. Viac na mojom ex-blogu: http://ivokucera.blog.sme.sk/c/161413/Sloni-muz-80.html (30.10.2006)

Na podobné filmy mě moc neužije, a už vůbec ne na Lynchoviny, u kterých se nebojím přiznat, že je absolutně nechápu. Ale tohle je čestná výjimka. Lynch se tentokrát zdržel své obvyklé divnosti (snad až na psycho úvod se slony) a film je velmi prostý a přímočarý, v čemž je jeho obrovská síla. Hned začátek podkreslený melancholickou hudbou, detailní záběr na tvář Anthony Hopkinse, po které kane slza, dlouhé vyhýbání se otevřenému pohledu na Johna Merricka a práce s krátkými pohledy na jeho profil nebo stínohra jeho figury za závěsem dává zatím jen tušit podobu jeho krutého znetvoření. Volba natočit film černobíle se ukázala jako velmi šťastná a propůjčuje filmu nepopsatelnou atmosféru. Doktor a s ním i společnost a divák pozvolna odhalují nitro "sloního muže", kde se zase dokonale předvedl John Hurt. O slzavé okamžiky není nouze, ale tentokrát jsem se výjimečně necítila citově vydíraná. Posledních pár minut od chvíle, kdy se rozezní Barberovy teskné smyčce (ne nadarmo se Adagio for Strings považuje za nejsmutnější kdy složenou skladbu), mě film absolutně pohltil a skončil tak, jak jsem čekala. Smutně a krásně. (16.03.2011)