Modrý samet

Kupodivu se tady žádný Lynchovy nepochopitelný hody nekonaj, tentokrát jsem z toho měl pocit jako kdyby se ani tolik nesnažil o zamotanej a nepochopitelnej děj, ale jako spíš o výbornou detektivku, ve který je nádech mysteriózna, ale je nakonec dobře pochopitelná a vysvětlená, i když jsou chvíle kdy to působí troch víc Lynchovsky, ale opravdová lynchovka, kde snad neni nic co se dá pochopit tohle neni. Děj je dobře propletenej a má výbornou atmosféru, ale přece jenom to nedokázalo udržet po celou dobu v napětí, což je docela škoda, Herci jsou taky výborný, obzvlášť Dennis Hopper, je skvlělej psychopat, ale i docela neznámej Kyle MacLachlan je kupodivu opravdu skvlělej herec. Jenže celkově to pro mě neni pětihvězdičkovej film (28.08.2006)

S Lynchom som sa vo filmovom svete stretol už dva krát a pri oboch snímkoch bola spokojnosť nadpriemerná. V prípade Modrého zamatu nemožno síce povedať, že by príbeh samotný nedával zmysel, pretože ku koncu do seba všetko celkom pekne zapadne ako puzzle, ale chovanie postáv je často krát mimoriadne nelogické a niektoré scény (a že ich nie je málo) mi prišli nanajvýš samoúčelné, pričom naozaj netuším, či nimi chcel básnik skutočne niečo povedať, alebo len diváka šokovať (hlavne keď sa v zábere nachádzala Dorothy či Frank). Páčila sa mi atmosféra a chválim aj herecké výkony na čele s Dennisom Hopperom, no celkový dojem z Blue Velvet jednoducho nie je dobrý. Môj šálok kávy to nebol a i keď mám rád zamotané a netradične poňaté filmy, toto bolo už akosi moc. (24.01.2017)

Zručne natočená Lynchovina a poďla všetkého jeden z jeho najpochopiteľných filmov. Atmosfericky pôsobivé, len mi nie je jasné, kde je tá genialita a prečo nejde len o nadpriemerný zážitok o chlapíkovi, ktorý sa vinou vlastného vyšetrovania zapletie do sveta zločinu. Lynch zrejme nebude mojou šálkou kávy aj keď kvalitnú dávku filmárčiny mu uprieť nemôžem. V konečnom dôsledku sa mi však Modrý zamat pomerne páčil, ale Hopperovo prehrávanie ani náhodou. Nebyť neho, idem v hodnotení aj vyššie. (28.09.2007)

Postmodernistický klasik Lynch, jedněmi proklínaný, druhými vynášený do nebes, je bezesporu jedním z nejvýraznějších individualistů filmového průmyslu - oprávněně. Originalitě jeho vizí, zvláště pak jejich psychologické a symbolické rovině se vyrovná máloco, pokud vůbec, pročež jsou zdrojem neutuchajícího zájmu a všestranných analýz. Modrý samet, příběh, který mě donutil stát se na dvě hodiny doslova "jedním velkým uchem", není výjimkou. Lynch se v něm zdánlivě ponořil do hloubky libidózních představ a nejprimitivnějších lidských pudů, mimo jiné i do tajů voyerství (podle něj není voyerství zhoubné a chorobné, ba naopak jej považuje za zcela přirozenou a empirickou součást lidské zvědavosti), aby se vyznal do jednoho z nejkrásnějších a nejkrystaličtějších romantických příběhů, téměř až pohádkově magického opojení. A ten zvláštní svět iluzí, nočních můr, lásek i obětí maluje ve všech dostupných barvách (ať už zahřejí u srdce nebo zamrazí do morku kostí), a když už idealizuje, činí tak s takovou grácií, že jsem mu se zatajeným dechem sežral úplně všechno. Modrý samet je VELKÝ film, pozitivní ve svém poselství a (jak trefně poznamenal POMO) duchovně očistný. Z Lynchova bazaru bizarností jde společně s Příběhem Alvina Straighta o nejpřístupnější a nejupřímnější dílo, dílo sametově okouzlující. (30.10.2008)

Blue Velvet znamenal mé první seznámení s Davidem Lynchem a jeho specifickou režií, po prvé jsem pocítil jak zvláštní a abstraktní jeho filmy jsou. Na velmi slušné atmosféře se podepisoval zejména Dennis "baby wants to fuck" Hopper, jakožto hotový ďábel v lidském převleku s potřebou inhalovat každých 5 minut. Ale nebyl jediný, kdo exceloval, Lynchovi se také podařilo objevit talent v Kyle MacLachanovi. Je vidět, že ten klučina skutečně umí výborně hrát na schovku, neboť scéna, kdy se schoval do skříně působila na diváka tak silně, jakoby v ní byl on sám. 8/10 (25.02.2008)