Režie:
David LynchScénář:
David LynchKamera:
Frederick ElmesHudba:
Angelo BadalamentiHrají:
Kyle MacLachlan, Dennis Hopper, Laura Dern, Isabella Rossellini, Hope Lange, Dean Stockwell, George Dickerson, Priscilla Pointer, Brad Dourif, Jack Nance (více)VOD (4)
Obsahy(1)
Student Jeffrey, po návštěvě svého otce v nemocnici v rodném Lumbertonu, nachází na louce uříznuté lidské ucho. Šokující nález na policejní stanici předá detektivovi Williamsovi. Později se ale snaží získat více informací o pachateli záhadného zločinu. S pomocí detektivovy dcery Sandy se tajně dostává až k barové zpěvačce Dorothy, které manžela a syna unesl nebezpečný psychopat. Prostřednictvím tohoto zločince Jeffrey odhaluje zvrácené narkomanské prostředí a místní organizovaný zločin… Kultovní film natočil režisér David Lynch, známý svými tituly Mazací hlava, Sloní muž, Zběsilost v srdci, Mulholland Drive, Příběh Alvina Straighta či seriálem Městečko Twin Peaks. Ve svých dílech vždy něčím překvapuje. K detektivní linii Modrého sametu přidal působivou tísnivou atmosféru maloměsta, stejně jako nezvyklé podtexty, které spoludotváří výrazně propracovaná psychologická (i patologická) stránka postav. Také si nenápadně a působivě „pohrává“ s obrazem i zvukem. Pod jeho vedením hudbu k filmu připravil skladatel Angelo Badalamenti, s nímž spolupracuje delší dobu. (Česká televize)
(více)Videa (7)
Recenze (613)
Pamatuju si na příhodu z LFŠ, kde ex-politik Miroslav Macek vyprávěl publiku o jednom přísném kinaři, který tento film ohodnotil ve svém deníčku slovem "kravina". Macek ex-hibicionista mu (a přítomným dámam) začal vysvětlovat všechny psychonalytické narážky a dosáhl toho, že dotyčný pán doplnil své hodnocení na "psychoanalytická kravina". Hlavní vtip je ovšem v tom, že rádobyhluboký psychoanalytický výklad se jednoduše a okatě nabízí bez jakékoli latence. Lynch si s psychoanalytickými symboly hraje a vlastně je i paroduje, i když tuto parodii nikdy nepředstavuje jako průhlednou a čistou. A právě v tomto "dvojitém kódování" spočívá kouzlo tohoto průkopnického díla filmové postmoderny. ()
S Lynchom som sa vo filmovom svete stretol už dva krát a pri oboch snímkoch bola spokojnosť nadpriemerná. V prípade Modrého zamatu nemožno síce povedať, že by príbeh samotný nedával zmysel, pretože ku koncu do seba všetko celkom pekne zapadne ako puzzle, ale chovanie postáv je často krát mimoriadne nelogické a niektoré scény (a že ich nie je málo) mi prišli nanajvýš samoúčelné, pričom naozaj netuším, či nimi chcel básnik skutočne niečo povedať, alebo len diváka šokovať (hlavne keď sa v zábere nachádzala Dorothy či Frank). Páčila sa mi atmosféra a chválim aj herecké výkony na čele s Dennisom Hopperom, no celkový dojem z Blue Velvet jednoducho nie je dobrý. Môj šálok kávy to nebol a i keď mám rád zamotané a netradične poňaté filmy, toto bolo už akosi moc. ()
Postmodernistický klasik Lynch, jedněmi proklínaný, druhými vynášený do nebes, je bezesporu jedním z nejvýraznějších individualistů filmového průmyslu - oprávněně. Originalitě jeho vizí, zvláště pak jejich psychologické a symbolické rovině se vyrovná máloco, pokud vůbec, pročež jsou zdrojem neutuchajícího zájmu a všestranných analýz. Modrý samet, příběh, který mě donutil stát se na dvě hodiny doslova "jedním velkým uchem", není výjimkou. Lynch se v něm zdánlivě ponořil do hloubky libidózních představ a nejprimitivnějších lidských pudů, mimo jiné i do tajů voyerství (podle něj není voyerství zhoubné a chorobné, ba naopak jej považuje za zcela přirozenou a empirickou součást lidské zvědavosti), aby se vyznal do jednoho z nejkrásnějších a nejkrystaličtějších romantických příběhů, téměř až pohádkově magického opojení. A ten zvláštní svět iluzí, nočních můr, lásek i obětí maluje ve všech dostupných barvách (ať už zahřejí u srdce nebo zamrazí do morku kostí), a když už idealizuje, činí tak s takovou grácií, že jsem mu se zatajeným dechem sežral úplně všechno. Modrý samet je VELKÝ film, pozitivní ve svém poselství a (jak trefně poznamenal POMO) duchovně očistný. Z Lynchova bazaru bizarností jde společně s Příběhem Alvina Straighta o nejpřístupnější a nejupřímnější dílo, dílo sametově okouzlující. ()
Kde začít… Lynche mám rád. Speciálně za film Mulholland Drive bych mu chtěl vysochat sochu v nadživotní velikosti. A hlavně proto jsem se na Blue Velvet tolik těšil a možná právě proto jsem (trochu) zklamaný. Zřejmě mě trochu zklamalo, že to nebylo tak atmosférické, tak dokonalé, jako výše zmíněný film, nevím, ale tady ať se snažím jakkoliv, lepší hodnocení než 80 % prostě nevykouzlím. Vlastně když o tom tak přemýšlím, možná to, že to není zas TAK typický Lynch (příběh není tak mysteriózní) bylo spíše na škodu, protože já od Davida čekám vždy něco nevšedního a on mi zde prakticky odvyprávěl detektivku s parádním castingem, skvělou hudbou a vynikajícími hereckými výkony, ale prostě jsem čekal něco jiného. Na tomhle mě překvapil (nemile) jedině fakt, že Hopper neměl ani oscarovou nominaci. Protože jeho Frank, to je opravdu čisté zlo. Nejen za něj dávám své výsledné hodnocení 80 %. ()
Taková ne zcela tradiční Lynchovka, která není až tolik šílená jako Lost Highway nebo Mullholand Drive, ale i přesto vykazuje většinu trademarků, které Lynch dokáže vysypat z rukávu. Mám trošku pocit, zda Tim Burton později trošku neopisoval, když se snažil vytvořit představu takového zdánlivě idylického městečka. Lynch je Lynch. Na něj člověk musí dostat vždycky náladu, nicméně výsledný dojem je neuvěřitelně silný. 80% ()
Galerie (100)
Zajímavosti (47)
- Modrý samet byl Lynchův originální scénář po Mazací hlavě. (Tomket)
- David Lynch byl za scénář nominován na Oscara, ale předávání cen se nezúčastnil. (Tomket)
- Angelo Badalamenti si střihl cameo v podobě klavíristy při vystoupení Dorothy (Isabella Rossellini) v klubu. (ChandlerBing)
Reklama