Christine

Zaujal mě zdejší popisek filmu. Zaujali mě herecké hvězdy jako Rebecca Hall nebo Michael C. Hall. Jenže film je takový utahaný a zvláštní. Nikdy jsem o Christine Chubbock neslyšela ani nečetla, nevěděla jsem, o čem má film vlastně být. Christine je taková hodně introvetrní perfekcionistka, která chce dosáhnout povýšení a jít pracovat na lepší pozici do Baltimoru. Avšak lovec talentů si nevybere ji, ale jejího kolegu, do kterého byla vždy tajně zamilovaná. Christine rupne v bedně a v přímém přenosu se střelí do hlavy. Avšak to je posledních 5 minut filmu. Skoro 2 hodiny se tam neděje nic zásadního, jen hodně pomalu poznáváme Christine a její loserovský život outsidera. Zklamání. (12.02.2017)

Obsah jsem nečetl, jednoduše jsem vsadil na Rebeccu Hall, kterou mám už nějaký ten pátek herecky velmi rád. Sic cítíme, že je něco jinak a že to nemůže dobře skončit, nicméně osud americké televizní hvězdičky Christine Chubbuck jsem neznal. V první polovině 70. let trpěla depresemi, chtěla profesně výš, ale narážela na nepochopení okolí i na svoje limity. A ač dosud přinášela zejména pozitivní zpravodajství, rozhodla se pro zásadní vstup plný krve a násilí, ostatně jak si televizní šéfové přáli. Výsledek je drobnou studií jedné zraněné duše, má místy kolísavé tempo, několik scén navíc a zejména velmi schopné herce, kteří jej tahají k mírnému nadprůměru. Herecký projev Rebeccy Hall mě baví dlouhodobě, je přesvědčivý, citlivý, umírněný, přitom je z jejích gest a pohledů znát, že její postavu něco silného tíží. Při vyběhnutí závěrečných titulků přijde docela těžká deka. (30.01.2017)

Pro mě film který má naznačit, co se děje v hlavě některých mladých lidí, že se cítí nedocenění, touží po lepší pozic a po rodině atd. tak moc až je to dovede k depresím a (třeba i) k něčemu daleko horšímu. Což mi přesně pasuje do dnešní společnosti, kdy musíte mít všechno, nebo nejste nikdo. Rebecca Hall to zahrála velmi dobře. Film se mi přesto nelíbil. (07.01.2018)

𝘀𝗽𝗼𝗷𝗶𝗹 𝘀𝗲 𝗷𝗼𝗸𝗲𝗿 𝘀 𝗻𝗶𝗴𝗵𝘁𝗰𝗿𝗮𝘄𝗹𝗲𝗿𝗲𝗺 𝗮 𝘃𝘇𝗻𝗶𝗸𝗹𝗮 𝘇 𝘁𝗼𝗵𝗼 (𝗻𝘂𝗱𝗻𝗲𝗷𝘀𝗶) 𝗰𝗵𝗿𝗶𝘀𝘁𝗶𝗻𝗲. — trosku jsem doufala, ze se z ni stane masovy nebo seriovy vrah, ale pak mi doslo, ze je to natoceny podle skutecny udalosti. — chapu, proc se zabila. nemela zadnyho boyfrienda (dexter ji bohuzel nechtel), bydlela s matkou (nechtela bych) a jeste si musela vybrat mezi zivotem bez bolesti intimnich partii nebo bez ditete. k tomu jeste deprese a BUM! game over. snad je ji tam nahore lip.. || ❝𝐖𝐞 𝐚𝐥𝐥 𝐡𝐚𝐯𝐞 𝐭𝐡𝐞𝐬𝐞 𝐝𝐢𝐟𝐟𝐞𝐫𝐞𝐧𝐭 𝐯𝐞𝐫𝐬𝐢𝐨𝐧𝐬 𝐨𝐟 𝐨𝐮𝐫𝐬𝐞𝐥𝐯𝐞𝐬 𝐜𝐨𝐦𝐩𝐞𝐭𝐢𝐧𝐠 𝐭𝐨 𝐛𝐞 𝐭𝐡𝐞 𝐫𝐞𝐚𝐥 𝐮𝐬.❞ 📺🎞 (27.07.2021)

Byť mě bulvárnost celé věci spíš odpuzuje, předem jsem to nevěděl, takže sledoval byv nezatížen, měl bych výhrady snad už jen k určité schematičnosti, respektive pocitu perfektně fungujícího scénáře, který mě zpravidla silně irituje. Nicméně způsob jejího šílenství mi připadá podmanivý a nějak vnitřně blízký. (Fakt, že Borderline films zpracovávají Borderline personality disorder se mi zdá tak nějak přirozeně logický.) Je tam taková nepatrná nuance, kdy už jí to najíždí, ale přitom to má pořád pod kontrolou. To je právě ta hranice, na které to lavíruje. Vryvné! (27.03.2017)