Pahorek

Vynikající klasické válečné drama Sidneyho Lumeta je film skrývající v sobě několik rovnocenných významových rovin. Předně je silným demýtizačním válečným snímkem, jelikož většina filmů zobrazujících 2. světovou válku tento konflikt reflektuje čistě černobíle - kladnými hrdiny jsou spojenci a zápornými vždy vojáci Osy. Tím, že děj filmu se neodehrává přímo uvnitř válečného konfliktu, na frontě či v její blízkosti, ba ani v týlu pod správou německých či japonských okupačních vojsk, ale v jakémsi odříznutém, homogenně izolovaném a uzavřeném prostoru trestaneckého britského tábora, dochází k mírnému sémantickému posunu - negativními hrdiny se stávají dozorci britské armády. A to už je druhá, zřejmě významnější rovina filmu - obrazově velmi silná úvaha nad smysluplností subordinace uvnitř uzavřeného systému a nad nezbytností její neustálé kontroly, pokud se kontrolní mechanismy ponechají pouze v řádu systému samého, lidský faktor tu má velmi kontroverzní roli, neboť v sobě obsahuje to, čemu Freud říká ID, někteří sociologové malý fašista a jiní obecně zvíře v nás - člověk má často v sobě tendence své postavení v systému utvrzovat a posilovat neadekvátními prostředky, týkající se mnohdy agresivity a násilí... Symbolická postava seržanta Williamse (jakési obdoby Formanovy vrchní sestry Flatcherové či podobných zrůd z dalších, již čistě vězeňských dramat západní kinematografie) a proti němu stojící Joe Roberts - voják odsouzený za zbabělost, což je absurdní pojmenování pro hrdinství vzepřít se nesmyslnému rozkazu a porušit železná pravidla subordinace, základu, na kterém stojí celý systém... Symbolický je i pahorek uprostřed tábora, jehož přítomnost je především psychologická...kdo se přestane bát jeho, přestane se bát i hrůz panujícího absurdního status quo... Sidney Lumet natočil velký film o síle lidského ducha a principech zneužívání moci, který časem neztratil nic ze své působnosti... (07.01.2008)

Během těch dvou hodin jsem si připadal, jako kdybych byl s nimi dva dny zavřenej. Neuvěřitelně reálný film, ve kterém nenajdete ani písmenko, ani gesto šustící papírem. Všichni se chovají tak, jak se chovají lidé, které tohle potká. Několik postav je prokreslených opravdu dokonale: Roberts, Wilson, Harris, ale kupodivu také felčar, King a McGrath. Nemusíte váhat ani nad tím, kdo herecky dominuje, Harry Andrews, a těžko si představit srovnatelný výkon v podobně echt negativní roli, jedině snad Větrovcův dabing, který svému obrazu hravě stačí. Těch nej Pahorek sbírá celou řadu, kromě možná jednoho z nejlepších dabingů všech dob a už zmíněné vypiplanosti postav je to také nejdrsnější představa vojny (mimo bojiště). Úplně jsem tu beznaděj těch chlapů cítil, a to jsem na buzeráku strávil v porovnání s nimi jen demokratickej zlomek... (15.09.2013)

Opravdu silný zážitek umocněný hlavně ponurou minimalistickou výpravou a oblíbeným prostředím nápravného zařízení, kde se role automaticky mění a z vězňů se stávají velcí hrdinové. A přestože jsem byl přesvědčen, že tahle rovnice už byla zpracována všemi možnými způsoby a nemůže mě tedy ničím překvapit, Lumet vytvořil natolik oslovující a osobitý snímek, že jsem nestačil zírat. Deprimující a myšlenkově rozmáchlé vyprávění, které si vzhledem ke svému stáří sice nedovoluje zajít tak daleko, jak by možná bylo potřeba, ale přesto dokáže diváka nevybíravým znázorněním lidské krutosti i dnes dokonale pohltit. Kdyby se Lumet rozhodl pro barevnou výpravu a zkrátil stopáž o nějakých 15 minut, byla by to jasná pětihvězdičková záležitost. (23.07.2013)

Perfektně natočený "válečný" filmek s plejádou skvělých herců a silným příběhem. Nechybí tu zde i střípky humoru a ironie. Co mě ale nejvíce nadchlo byla samotná režie a hlavně práce kameramana, z jehož úsilí vzešly perfektní záběry, zvlášťe detailní záběry tváří při dialozích a celkové záběry celé věznice, při kterých půspbí "pahorek" jako spojující a výtvarně nejdůležitější prvek (07.01.2008)

Od Sidneyho Lumeta další filmová perla kinematografie, u které rok vzniku nehraje žádnou roli (vzpomeňte si na jeho nestárnoucí film Dvanáct rozhněvaných mužů), protože sílu má tento film neuvěřitelnou. Velká čest nedávno zesnulému režisérovy a pro milovníky filmu bych řekl i povinnost vidět tuto depresivní podívanou. Mé hodnocení 5 hvězdiček… (26.11.2011)