Dvanáct rozhněvaných mužů

Hodina a půl v jedné místnosti se dvanácti porotci, kteří mají v rukou lidský život a mají o něm rozhodnout. V na první pohled jasném případu se díky jednomu z mužů náhle začnou vynořovat zprvu drobné, pak větší nejasnosti. Strhujícím způsobem natočené drama s vynikajícími výkony všech zúčastněných herců je postaveno na dokonalém scénáři, v němž nenajdete slabé místo. Btw. Tohle je další důkaz zaslepenosti Filmové akademie, protože neudělit tomuto skvostu žádného Oscara se rovná prakticky filmovému rouhání. (02.05.2007)

Vrtkavý je názor jedince.. Nesmrtelná klasika bez okázalosti, hrající na jeden interiér a dvanáct obyčejných Američanů, kteří v jeden parný den musí jednomyslně vynést verdikt nad mladíkem, obžalovaným z otcovraždy. Všichni jsou pro „vinu“, jen porotce č. 8 se zdráhá uvěřit všem faktům. Na povrch vyplavou vlastní slabiny i všelijaké předsudky zbývajícího osazenstva. Oproštěnost od jakýchkoliv efektů, scénář s drobnými výtkami, klaustrofobický um, divadelní charakter, sevřenost, strohý námět, kvalitní herectví.. a nad tím vším pevná ruka Sidneyho Lumeta!! (20.04.2009)

Už dlouho jsem u filmu neseděl takhle přikovaný, zvláště u díla z roku 1957. Přitom je celý film hrozně minimalistický a vše se odehraje pouze v jedné místnosti. Ovšem velmi zručná režie pana Lumeta podpořená dvanáctičleným hereckým koncertem a inteligentním scénářem, divákovi opravdu nedá možnost nudit se. Trochu mě ten film vedl k zamyšlení, jak bych se zachoval já a bohužel musím říci, že bez přesvědčovacích schopností Henryho Fondy bych toho kluka asi taky poslal na křeslo. (19.10.2006)

Vidět Dvanáct Rozhněvaných Mužů na divadle, to je ode dneška další z mých snů. Čest Henrymu Fondovi, ale proč si nepřiznat, že tento film je především o těch ostatních porotcích. O těch postavách a postavičkách od zakřiknutého bankovního úředníčka přes skvělého "zdvořilého imigranta" Jiřího Voskovce až po moudrého starce s ostřížím zrakem. Jsou to právě oni, kdo vynášejí tento film do výšin. Právě oni jsou zdrojem té letité fascinace, z nich vychází ta dusná atmosféra, ve které vtípky fanouška baseballu a zkazky reklamního agenta působí naprosto příšerným dojmem. Opona, výkřiky bravo, skandovaný potlesk ve stoje a ode mě hodnocení 100%, neboť takhle přitáhnout diváka, i když od prvních minut tuší, jak to celé dopadne, to je naprostá bomba. PS: 21.11.2007 se mi sen splnil. Mahenovo divadlo v Brně a místo ve druhé řadě mi daly jeden ze zážitků, na které se nezapomíná. (01.12.2006)

No vida, tak tohle jsem poprvé v životě viděl teprve dneska. O co jsem celou dobu přicházel? O mistrovské filmové dílo nebo o přechválenou záležitost? No výsledek je někde mezi tím. Určitě se tomu nedá upřít fakt, že se jedná o brilantně napsanou postupně gradující konverzačku postavenou na prostým námětu 12 vocasů dohadujících se v jedný místnosti. Pravda napsané opravdu tak, že to vtáhne i diváka u kterého nejsou soudní dramata právě jeho hobby. Potěší i Česká stopa v podání Voskovce. Rozhodně to nenudí, délka je tak akorát, nicméně jednu zásadnější výhradu mám a to je celá nereálnost toho příběhu plus hodně předvídatelnej konec kterej jsem tušil už v půlce. Já vím, že tady o ten fakt vinen či nevinen až tak nejde, ale působí to na mě strašně naivně, vyumělkovaně a vylhaně. Tohle by se prostě nestalo, nevěřím tomu, ale jinak kvalita uznávám.75% (12.12.2015)