Dvanáct rozhněvaných mužů

Rozehrát na tak malém prostoru a prakticky v jedné místnosti takhle působivé drama, to se jen tak nevidí. Sidney Lumet to ale dokázal a stvořil snímek, který je podle mého názoru nejlepším z prostředí soudních síní. Henry Fonda si mě svým výkonem omotal okolo prstu a vůbec, všech dvanáct charakterů porotců je tak dobře prokreslených, až to bere dech (představí se nám např. Jiří Voskovec, Lee J. Cobb či můj oblíbenec Martin Balsam). Výborné herecké výkony a poutavý děj, který nemá ani jedno hluché místo, dělají z tohoto filmu silnou podívanou. A to nejen pro milovníky komorních dramat. Jak by se asi příběh vyvíjel, kdyby v úvodu Fonda (takový šťouravý předchůdce poručíka Columba) neupozornil na pár nesrovnalostí v případu? Brilantní film, jehož 8. místo v žebříčku na ČSFD, je naprosto odpovídající a zasloužené. Jeden z mých nejoblíbenějších filmů vůbec. P.S. K mé převeliké radosti je na DVD původní český dabing z roku 1961 (!!). Hlasy zde porotcům propůjčili např. Lubomír Lipský, Václav Voska, Radovan Lukavský, Bohuš Záhorský, Bohumil Švarc či Čestmír Řanda. Jako trešinka na dortu je Karel Höger, coby elegantní Henry Fonda. Pro fanoušky starého českého dabingu, je to naprosto unikátní lahůdka. (27.02.2010)

Film, který je natočen jen v jedné místnosti (pokud se nepočítá záchod) a založen na dialozích, o celkové délce filmu 90min., u kterého jsem se ani na chvilku nenudil bych nazval geniální po všech stránkách od kamery až po herce. Stupňované napětí a houstnoucí atmosféra, spolu s logickým opodstatněním případu a autentičnost prostředí a kostýmů, výkony herců vše mi vyrazilo dech i po 50 letech co byl film uveden. 95 % (21.11.2009)

Vidět Dvanáct Rozhněvaných Mužů na divadle, to je ode dneška další z mých snů. Čest Henrymu Fondovi, ale proč si nepřiznat, že tento film je především o těch ostatních porotcích. O těch postavách a postavičkách od zakřiknutého bankovního úředníčka přes skvělého "zdvořilého imigranta" Jiřího Voskovce až po moudrého starce s ostřížím zrakem. Jsou to právě oni, kdo vynášejí tento film do výšin. Právě oni jsou zdrojem té letité fascinace, z nich vychází ta dusná atmosféra, ve které vtípky fanouška baseballu a zkazky reklamního agenta působí naprosto příšerným dojmem. Opona, výkřiky bravo, skandovaný potlesk ve stoje a ode mě hodnocení 100%, neboť takhle přitáhnout diváka, i když od prvních minut tuší, jak to celé dopadne, to je naprostá bomba. PS: 21.11.2007 se mi sen splnil. Mahenovo divadlo v Brně a místo ve druhé řadě mi daly jeden ze zážitků, na které se nezapomíná. (01.12.2006)

Geniálně napsaná divadelní hra se na stříbrné plátno probojovala skrz televizní výhybku (Sidney Lumet režíroval obě verze a v obou mj. hraje i Jiří Voskovec), přičemž scénář filmu byl prakticky nezměněn a zachován zůstal i koncept jediné lokace a pouhých dvanácti herců (plus jeden hlídač), kteří ztvárnili porotce. Klaustrofobii hodně napomáhá, že se o nich divák vůbec nic nedozví a nebýt jedné nevinné otázky, vlastně by ani neznal jména žádného z nich. Dvanáct rozhněvaných mužů je totiž především brilantní charakterová studie. Co je potřeba k tomu, abyste změnili názor? Potřebujete důkaz nebo vám stačí přesvědčivý dohad, který se vám hodí do krámu? Během pouhých devadesáti minut jsme svědky lámání slabších povah, drcení těch silnějších, přesunů mezi oběma stranami barikády a jakkoliv jde stále "jen" o víceméně vyostřenou debatu, Sidney Lumet přihazuje nenápadně polínka do ohně a snímek sálá víc a víc. Může za to nejen herecký tým, ale také změna intenzity nasvícení (s přibývajícími minutami se stíny prodlužují a vrásky ve tvářích protagonistů vypadají jako vytesané do skály) a několik kamerových hrátek - Lumet používá stále delší a delší skla, takže už tak těsná místnost se opticky ještě zmenšuje. Omezené prostředí a spartánské zpracování filmu zaručuje nesmrtelnost (stárne pomaleji než plastový kelímek odhozený uprostřed lesní obory), stejně jako Lumetova práce s vývojem rozhovoru. Po každém klíčovém odhalení totiž následuje nové hlasování "pro" a "proti", jenž většinou vyustí ve změnu skóre, což je doprovázeno výbuchy emocí a velmi elegantním odhalováním povah jednotlivých porotců. Bez skvělých herců by tenhle Tucet nikdy nefungoval a nutno prozradit, že Henry Fonda jako onen nevěřící Tomáš, co si jako první není jistý mládíkovou vinou, tu funguje pouze jako pojivo mezi zbylou jedenáctkou, která musí chtě nechtě vyvenčit své pochybnosti. A totéž konec konců čeká i vás, protože Henry Fonda osloví i vás. Během filmu i po něm tak můžete přemýšlet nejen nad osudem obžalovaného, ale i nad americkým soudním systémem, v němž se koncept občanských porot používá dodnes............ p.s. Zmínil jsem se o tom, že je to černobílé? I po jedenapadesáti letech má přesto Lumetův snímek víc odstínů než devadesát procent současné hollywoodské produkce. (03.02.2008)

Tady asi není co dodat. Všechno již napsali ostatní, já jen souhlasně pokyvuji hlavou. Geniální film, atmosféra, herci, dialogy (scénář), kamera, vše bravurně zvládnuté, k tomu ukázkově rozebraná psychologie postav na velmi omezeném prostoru a řada více či méně skrytých sociopolitických narážek. Aneb film hodný důkladných zkoumání na vysokoškolských přednáškách. 100%. (15.11.2007)