Kafarnaum

Poměrně nenápadný, o to víc syrový a drsný film z nehezkého prostředí slumů v Libanonu. Jako Češi máme velké štěstí, že máme tu čest ze svých daní nedobrovolně financovat Fialovu neziskovku, která bojuje za smíření v Barmě, či za práva barmských žen. Je jen otázkou času, kdy budeme z našich daní dotovat boj proti chudobě v Libanonu, kde se má o tamní obyvatelstvo starat výhradně tamní vláda. A bohužel to není jen příběh Libanonu, kde ve slumech živoří spousty lidí, kterým by mělo být jakýmkoli způsobem zakázáno přivádět do tohoto nelidského světa další potomky, kteří jsou již samotným porodem odsouzené k boji o holé přežití a jejich nejlepší vyhlídky končí někde u čichání lepidla. Opravdu krajně nepříjemný film, kde jako divák 2 hodiny sledujete trpění dětí. Rozhodně bych něco podobného v budoucnu nechtěl vidět znovu. Těžko se to hodnotí. Filmové kvality jsou zde nezpochybnitelné. Od dětských rolí po ty dospělé. Ale vzhledem k tématu, kde sledujete opravdu krajně stereotypní utrpení dětí. Co se týče emocí, tak jsem během sledování pociťoval zhnusení a vztek, jak se vůbec tohle může kdekoli ve světě dít. Od podobných filmů si dám velmi dlouhou pauzu. [77 %] (17.05.2022)

„CHCI, ABY MĚ DOSPĚLÍ POSLOUCHALI. CHCI, ABY DOSPĚLÍ, CO SE NEDOKÁŽOU STARAT O DĚTI, ŽÁDNÉ NEMĚLI...“ /// CAPERNAUM těží z mnohaletýho průzkumu mezi uprchlíky a zanedbanými, opuštěnými nebo uvězněnými dětmi. Má vyvolat mezi diváky pobouření, že se ještě dneska můžou dětem dít takovýhle věci. To podporuje autentická kamera a herecký výkony. Jakoby snad ani nehráli. Prostě žijou další svůj den. A že má takových dnů za sebou nepočítaně představitel Zaina, Zain Al Rafeea je bez jakýchkoliv debat. Jde o skutečnýho syrského uprchlíka, který žil v Libanonu a dnes je norským občanem. Jestli vám někdy připadal život jako hromada sraček, tak si k nim přidejte ještě jednou tolik a možná pochopíte, co prožívají děti v jiných koutech světa. CAPERNAUM vypráví jen o několika nešťastnících, ale jich útrapy a snahu o přežití předvádí hodně realisticky. A každému okamžitě dojde, že jim podobných jsou miliony. A pochopíte, proč se většina snaží odejít za lepším životem… /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Žiju v mnohočlenný rodině, kde dostat první krámy, znamená mít svatbu. 2.) Rád mrknu na důvody, proč k nám plave celá Afrika. 3.) Thx za titule „num71“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ** (09.09.2019)

Film pro západního diváka, který si po filmu akorát tak řekne "no je hrozný, jak to chodí na tom blízkym východě" a zajde si na pofilmový raut, kde dostane bílý nebo červený vínečko a trochu hummusu a může se dál bavit o svých ultra důležitých (neexistujících) problémech. Nicméně tohle je dost špatně hodnotitelný film. Ale s jistotou se o něm dá říct, že to je pure citový vydírání a že vám bude během sledování fakt špatně (a o to víc, pokud jste žena/matka, režisérka Nadine Labaki holt ví, jak nás dostat). Jenže co uděláte, až ten film skončí? Vydáte se na humanitární misi? Pošlete stovku charitě, aby mohli koupit balíček vložek? Opravdu netuším, jaký je význam tohohle filmu, než aby získal nějaký ceny a uznání od špatně se cítících privilegiovaných celebrit v Cannes (a možná i na Oscarech), aby se pak přesunul do arthousových kin, kde na něj přijde pár lidí a budou si pak moct po filmu s vínečkem v ruce plácet po zádech, jak moc jsou sociálně angažovaní, když chodí na takové filmy. Nebuďte jako my. Break the cycle a jděte radši na něco jinýho. Takže jak by řekl uživatel mcb: “měli jsme radši jít na Jak vycvičit draka 3” (22.02.2019)

Kde jsou ty časy, kdy Féničané vládly obchodům v celém Středozemním moři. Dnes na jejich místě vládne Libanon, který nabízí kvalitní filmové zážitky, ale kvalitní jsou proto, že jsou o lidech na okraji společnosti. Navíc během jejich filmů to kolikrát vypadá tak, že jinak to v této zemi ani nevypadá. Kafarnaum nabízí silný zážitek v podobě příběhu malého kluka, který přežívá na ulici, otrkává se a zažívá i momenty slávy. Ten námět je až klasický a právě proto nedávám pět hvězd. Poslední záběr na chlapce Vás ale donutí zamyslet se...jak stačí málo, aneb fotka snese vše, že? (22.10.2020)

Tento příběh ze světa, našeho světa, není přímou kritikou, jako spíše ukázkou toho, jak se žije, že existuje poptávka po dětech, které mají menší cenu než falešné doklady a že existují rodiče, kteří toho využijí kvůli vidině bohatství nebo kvůli bezvýchodnosti situace. Obžalován zde není svět, ani to není apel, příběh je zobrazen civilně a všichni, od těch nejmenších, působí velmi přirozeně, obžalováni jsou rodiče, chlapcem, který nás dějem velmi nenuceně provádí, žádné přílišné hraní na city. (04.10.2022)