Stockholmský syndrom

Na český poměry se jedná o velmi povedený řemeslo. Byť bych měl určité výhrady, tak jsem byl spokojenej. Děj dává většinu času smysl, postavy se chovají vesměs racionálně, hloupejch dialogů a scén navíc tu je taky minimum. Herci fajn, tempo svižné, celkově fajn "detektivka", kterou si klidně rád pustím znovu. (14.01.2020)

Na začátku se potkají dva kreténi a pak to pokračuje noční můrou každého rodiče. No prostě každého. Aby to vygradovalo závěrečnou buchtou (to mě fakt pobavilo). Na to, že to má dva díly, mi přišlo, že toho na ten druhý tvůrci nechali až moc. Ale třeba ne. 3,5* Vojtěch Vondráček hraje toho parchanta skvěle, za to Pavlu Batěchovi to mafiánský kápo nevěřím ani trošičku. /// 20.1.2020 Druhý díl mě spíš zklamal než nadchnul, nedokázal si udržet laťku. Tvůrci si do něj opravdu dali přespříliš a tak se ke konci ani neotravovali s nějakým dovysvětlováním a rychle rychle to skončit. Nějak. Co mi ale přišlo nejdebilnější - vidím, že nejsem sama - tak ta násilně vložená erotická linka, aneb kde není trocha toho sexu, to prostě není. Na to, aby si tu linku mohli dovolit by potřebovali mnohem víc, než 2x74 minut. Ale aspoň se člověk zasmál a pomyslel si něco o blbech. Hodnocení nechám na čtyřech, protože i tak se mi zdá, že Stockholský syndrom spíše pozitivně vyčuhuje z toho všeho, co se točí. Btw: Pozitivně mě překvapila i Karolína Lipowská. (16.01.2020)

Dialogy grázlů sice stály za starou belu, ale jinak se mi to líbilo. Potěšila i miniscénka Josefa Formánka s Davidem Švehlíkem v jedné místnosti, sympatický odkaz na Úsměvy smutných mužů. Jsem zvědavá na závěr. Ostrava!!! Dodatek: ve druhé části se nám představil Rychlý Sešup Dolů a to jsme zrivna nestáli. Konec byl zmaštěný, až se na to špatně dívalo, celkově za tři a to jsem hodná. (12.01.2020)

Již od časů Hitchcocka jsou pro thriller v zásadě nejpodstatnější dvě věci. Za prvé je to skvělý padouch. Moderní otrokářství je jedna z nejohavnějších věcí, jaké si dovedu představit. Ve filmu žádná ze záporných postav výrazně nevyčnívá, což je třeba ocenit. V podstatě jsou to obyčejní, bezcitní lidé, které klidně můžeme potkat na ulici. Za druhé je důležité obsazení ženských postav. Zuzana Mauréry je prostě nádherná. Vzpomenu na scénu ve výtahu a naskočí mi husí kůže. A co předvádí Elizaveta, zdráhal bych se nazvat herectvím. Ona se ve filmu prostě zjevuje, a já jen zalapám po dechu a zírám s otevřenou pusou. Je to až bolestně silné. Po druhém díle: tento film je založený na psychologii postav. Jejich vývoj a vzájemné vztahy je radost sledovat. Pokud jde o samotný příběh, už to není taková sláva, takže motivace postav je jasná, ale jejich chování (nebo naopak pasivita) je někdy dost zarážející. Přesto si syndrom rád někdy připomenu. (13.01.2020)

Po tragicky ochotnickem uvodu se kupodivu dalsi desitky minut ubiraji ve velmi snesitelne rovine kvality a nasince az prijemne prekvapi. Pitoreskni, karikaturisticti pasaci, slapky a mafiani prestanou zoufale prehravat jak v Kamenaku a vse je kupodivu na solidni urovni. V druhem dile je samotna linka vysetrovani hodne upozadnena az zmizela a spise se resi vztahy, vyplivajici z okolnosti. Finale je natolik prekotne, ze mam pocit, jakoby nebyly penize na treti dil, kde by se dalo dustojneji uzavrit souvislosti, ktere vysumi komplet do ztracena. Ale suma sumarum, az na odtrasujicne rozpacite prvni minuty, kdy jsem mel chut vypnout, a prilis kvapny konec, palec nahoru. (13.01.2020)