Režie:
Oldřich LipskýKamera:
Viktor RůžičkaHudba:
Luboš FišerHrají:
Michal Dočolomanský, Evelyna Steimarová, Vlastimil Brodský, Miloš Kopecký, Rudolf Hrušínský, Augustín Kubán, Jan Hartl, Jaroslava Kretschmerová (více)Obsahy(1)
Karpatia, Vyšné Vlkodlaky: Hrabě Teleke z Tölökö se svým věrným sluhou Ignácem narazí při svém putování na polomrtvého lesního adjunkta Vilju, který se snažil odhalit tajemství podivného Čertova hradu, na němž prý straší. Hrabě zjistí, že rozpadající se hrad je sídlem zloducha barona Gorce, jež ke svým zločinným záměrům využívá fantastických vynálezů šíleného vědce Orfanika a tuší, že Gorc ve svých zříceninách skrývá jeho snoubenku, operní pěvkyni Salsu. (Bontonfilm)
(více)Recenze (587)
"Čórtův hrád! Tam strašá! JOJ, tam s-t-r-a-š-á!" Geniální komedie, která pokaždé dokonale ukojí mojí zálibu v obskurnosti. Přiznám se, že Tóma Hluchoněmec je pro mě srdcová postava, nejlepší padoušský sidekick všech dob! To jeho sofistikované špehovací zařízení a naprosto neodolatelný způsob přesunu po lese ve mě vzbudí záchvaty smíchu, jen co si na něj vzpomenu - ani ho nemusím vidět. Když připočtu ještě nadměrnou porci nesmrtelných vejšplechtů a závěrečné dramatické vyvrcholení, vychází mi jeden z nejzábavnějších filmů, jaké jsem kdy viděl. Lipský byl neskutečnej frajer! ()
Chm.... lámu si obě hemisféry, co bych tak sepsal originálního.... něco, co na ČSFD ještě nezanělo, cos trefného a úderného.... Aha! Takové filmy se dnes již netočí, bohužel! A je to. Kromě bezva nápadu, super režie, ňuňu klapky a fifi castingu (nebo cateringu, si to furt pletu) se ještě ke všemu jedná o hami film. Papa. ()
Vedle Adély, kterou jsem viděl několikrát a u které se pokaždé opravdu pobavím, tohle vypadá tak nějak pobledle a jede to jakoby na půl plynu. Neříkám, že bych se u tohoto filmu nepobavil, to nářečí bylo parádní a především výkon vědátora Hrušínského byl skvělý, ale v mnoho scénách mi přišlo, že to mohlo být vtipnější a že potenciál byl mnohem vyšší. Za pár let si Karpaty zřejmě dám znovu a uvidíme, prozatím 70 %. ()
Klasický příklad klasicky zfilmované verneovky, která dala světu nové klasické dílo. Je-li ve filmu přebírání a dalších věcí přesmíra, jsou dvě možnosti: buďto hrozí utonutí v eklekticismu a epigonství, nebo se zrodí nová kvalita. V případě Lipského spatřila světlo světa nová téměř geniální adaptace, jejíž inspirační půdorys dalekosáhle přesahuje původní Verneovu stejnojmennou literární předlohu. Invence gagů, osobitost nově vytvořeného nářečí, opravdu démonický vynálezce Hrušínského, to všechno dává filmu oproti literární předloze širší i členitější půdorys a pevnější základy. Jedinou potenciální slabinou tohoto typu hraných filmů zůstává jejich nárok na divákův rozhled a vzdělání. Těm, kteří touto pomyslnou Scyllou a Charybdou projdou, se nabízí nevšední zážitek a trvalé obohacení nehynoucími vzpomínkami a asociacemi. Pro soudné, vzdělané a moudré to znamená mnoho. Často všechno. ()
Tohle je jeden z tech slabsich filmu Oldricha Lipskeho. Cely je to takovy az zbytecne moc ujety a vtipnejch scen tu je pomalu. Taky mi moc nesedla hudba, misty byla dost otravna. Vse ale zachranuje rezie a spousta skvelejch ceskejch hercu. Sice jsem se vubec nenudil, ale ani sem se nak extra nebavil a velmi dobrej konec to nezachrani. ()
Galerie (29)
Photo © Filmové studio Barrandov
Zajímavosti (27)
- Film byl natáčen přes několik clon, protože v době filmování bylo v Čachticích slunečné počasí. (HJ-FILIP)
- Po rvačce, při níž je kontrabasem zapíchnut Zutro (Augustín Kubáň), odevzdává Orfanik (Rudolf Hrušínský) objemnou dokumentaci svých vynálezů hraběti Teleke (Michal Dočolomanský). Naskýtá se otázka, kde se tam najednou vzala? Orfanik ji v okamžiku, kdy zapíchl Zutra, prokazatelně neměl a neměl ji ani když se omylem sám zapíchl svojí robotickou rukou. Nezdá se pravděpodobné, že by evidentně těžký svazek vláčel všude neustále s sebou. Dokumentace se v žádném záběru nikdy neukázala. Až v okamžiku Orfanikova umírání se zázračně objevila v jeho ruce. (pjotri)
- Ústredná melódia, ktorá vo filme niekoľkokrát zaznie, pochádza z opery „Hoffmannove poviedky“ od Jacquesa Offenbacha. Vo filme je použitá aj populárna melódia z tejto opery „Barkarola (Barcarolle)“. (Babulik)
Reklama