Tajemství hradu v Karpatech

Škoda, že mi nebylo tajemství hradu v Karpatech na věky věků utajeno. Příběh je naprostou debilní záležitost, kterou drží nad vodou snad jen občasná solidní hláška. Ani se mi nějak nechce věřit, že by něco takového mělo mít na svědomí péro pana Vernea. Spíš mám pocit, že vše, co mohlo být na knize dobré poslali tvůrci do kopru a nahradili to hromadou vlastních píčovin. Dočolomanský mě celý film neskutečně iritoval. Stejně tak mě iritovalo, že značné části herců kmitaly držky naprosto jinak než z nich vycházel hlas. Tohle tvůrci řádně posrali. Oldřich Lipský už mi párkrát ukázal, že umí natočit dobrý film. Tohle tedy budu považovat za takové menší selhání. Velmi slabé dvě hvězdy za solidní úvod. S přibývající stopáží bohužel snímek namířil střemhlav do žumpy. (12.12.2017)

"Karbonizujte koksohydráty! Termujte nukleáty! Akcelerujte moderáty! Ohřejte mi párek!" Jiří Brdečka psal zoufale málo, ale když, tak to stálo za to. A v trilogii parodií, režírovaných Oldřichem Lipským, napsal vynikající postavy svému dlouholetému příteli Miloši Kopeckému. A tenhle film má navíc nádherně absurdní, krvavé finále (vražda basou je jeden z nejoriginálnějších způsobů usmrcení nepřítele v dějinách), maniakálního Rudolfa Hrušínského II. a samozřejmě ten úžasný folklór a nářečí... (22.02.2003)

Ten Michal Dočolomanský měl vůbec pech. V obou jeho filmech ve spolupráci s Lipským a Brdečkou ho předabovali, tady navíc i přezpívali, což ale bylo logičtější. Inu, vědeckotechnická revoluce není žádná idylka. Naštěstí od lidí bez plnovousu i s ním lze očekávat mnoho, a to mnoho je tenhle film. Když jsem byl malý, tak to na mě působilo i jako horor. Čili pobaví se i děcko. Tedy i já. Jenom ta árie zní člověku v hlavě ještě dlouho... Stejně Vernea nejlépe zfilmovali u nás, nemůžu si pomoct. (10.08.2013)

Lipského vrcholný Brdečka, jehož nadpřirozený cit pro jakoukoli parodovanou látku opěvuji všude možně. Císař Brdečka!, jehož (a Lipského) monumentální Limonádový Joe se - když jste geniální jako on - mohl dělat snadno, protože se koneckonců odehrává v jednom jasně definovaném žánru a světě, do nějž určité propriety nezbytně patří. Adéla si zase vystačí spojením brakové literatury a jejího newyorského superdetektiva s provinční Prahou líbezného c. k. věku. Ne tak Tajemství hradu v Karpatech, operní verneovský sci-fi etno horror, který neoperuje prostě jen v daném žánru nebo v rámci jednoho omezeného prostředí, nýbrž se věnuje několika různým segmentům evropské civilizace 19. století, jež pomocí parodie klasika jistého typu soudobého dobrodružného románu zvěčňuje v půvabných žánrových obrázcích (proto také karpatští domorodci nemohou být "civilnější"), které navíc obohacuje precizními nadbytečnými (ale zcela patřičnými) detaily. A protože Lipský projevil nemenší um (jako vždy s Brdečkou, jako však ne vždy u jiných filmů), vznikl filmový opus, který pravděpodobně nikdy nebude překonán. A mimochodem začetli jste se někdy v posledních letech do libovolného Verneova textu v klasických českých překladech? Parodie sama o sobě, ne? A ještě mimochodem vsadím boty, že toho Švankmajera sem přitáhl právě Brdečka. A za příklad toho, že Tajemství hradu v Karpatech není jen prostou parodií, posloužiž nám Homér. (Ostatně, genialita je v detailu - B+L se nespokojí s dědovým přednesem samotným, oni ještě přijdou na to, že poslední slovo za něj musí doříci někdo jiný - tudíž jde o věrně tradovaný, stokrát jednostejně slyšený slovesný útvar.) (10.09.2016)

Oldřich Lipský svým Tajemstvím vysekl přenádhernou poctu všem Julesům Vernům a jim podobným. Vše až z dětinským zápalem dohnal ke krajnosti a má bránice doteď rezonuje pod návaly hurónského smíchu. Velice rád se nechám pozvat na hrad, kde "strašáá", obzvláště pokud je to s tak milou společností, jakou je právě gentlemanský Dočolomanský a jeho troubovitý společník Jan Hartl. Ostatně poté ani tatíček nic nenamítal... (17.10.2007)