Adéla ještě nevečeřela

K tomu nejlepšímu, co česká kinematografie vyprodukovala, patří trojice parodií velezkušeného režiséra Oldřicha Lipského a scénáristy Jiřího Brdečky. Vedle Limonádového Joa (parodie na westerny), Tajemství hradu v Karpatech (parodie na románový svět Julese Vernea) vznikla jako druhá v pořadí právě Adéla ještě nevečeřela, parodie na levné ,,šestákové" detektivní romány. Spolu se stylizací zrychleného světa němé grotesky, plné gagů a situačního humoru, se ústředním leitmotivem a hlavní estetickou složkou filmu stává dokonalé napodobení dějových klišé brakových detektivek i přidružených pokleslých žánrů (červenou knihovnu například paroduje osudové vzplanutí Nicka ,,Ledviny" Cartera a slečny Květušky Bočkové). Specifickou složkou humoru je humor jazykový - usazení celého filmu do 19. století, doby národního obrození, a s tím spojené použití některých příznakových slov a spojení je nosným pilířem filmu - např. puristické tendence (Nick Carter díky své příručce Česky snadno a rychle hovoří o lučbě a silozpytu...), použití příznakové fráze v běžné řeči (,,Ach, jak jsem rozvrkočena..." ,,Perfidní čmuchale!"), zaměňování slov na základě podobnosti (,,babočka jenerál, dědečku...") atd. K tomu, že film nezestárl, přispěly nemalou měrou také geniální animace a trikové postupy Jana Švankmajera, stejně jako nebývalá výpravnost celého snímku. Stejně tak architektonické a především výtvarné usazení do uměleckého slohu secese. Pro filmové tvůrce, co se týče kostýmů, komparzistů atd., byla 70. a 80. léta 20. století doslova zlatými časy - po ideové stránce tomu bylo samozřejmě naopak. Přesto parodovat ,,západní" pokleslé žánry bylo dovoleno a bavit lid dokonce žádoucí. Vzniklo tak skutečně nadčasové dílo, které baví diváky již několikáté generace. Film, který nezestárl. Výjimečný film... (16.11.2006)

"Adéla ešte nevečerala". Aké nevinné konštatovanie. Lenže keď si uvedomíte, že Adéla je špeciálne vyšľachtená mäsožravá rastlina, čo nemá problém zožrať dospelú dogu, tak vás smiech rýchlo prejde. Nie len dogu, Adela hravo zhltne aj dospelého človeka. Skvele uletený námet pre dobrodružnú krimi komédiu. Slovenský herec Michal Dočolomanský tu stvárnil jednu zo svojich navýraznejších filmových postáv, amerického súkromného detektíva Nicka Cartera, pritom mu bravúrne sekundoval Rudolf Hrušinský ako jeho český kolega z Prahy komisár Ledvina. No a hlavnú zápornú postavu záhadného Záhradníka geniálne stvárnil Miloš Kopecký. Radosť pozerať. Klasika československej filmovej tvorby. **** (09.04.2012)

Josef Ledvina tvoří s Nickem Carterem tak kouzelné duo, že byste podobné jen těžko hledali! Takhle má vypadat parodie, zapomeňte na debilní Scary Movie. Scénář sám o sobě dává prostor natočit skvělý film, jenže Lipský natočil geniální film. Takhle šlapající stroj jsem viděl naposled ve výloze se švýcarskými hodinkami. Ono filmař je vlastně takový hodinář a skloubit do jednoho chodu tolik zubatých koleček chce prostě UM. A Lipský uměl, tady žádná. "My se prosím fackujeme." A když jim do tance hraje Luboš Fišer, to se to honí kdejaký rostlinkář. (15.10.2008)

"Jakže? Autor kolosálního díla Květena kraje jindřichohradeckého se zvláštním přihlédnutím ke Kardašově Řečici?" "Hřích nezralého mládí, pane kolego..." Ve srovnání s Limonádovým Joem a Tajemstvím hradu v Karpatech génia parodie Brdečky (jehož genialita se naštěstí přelévala i na Lipského) je Adéla přece jen trochu míň geniální, ale stejně v úplně jiných sférách než než jiné Lipského (nebo Vorlíčkovy) komedie. Boj nedostižného Nicka Dočolomanského Cartera s démonem zločinu Kráčmerou Zahradníkem Kopeckým Kratzmarem v pražské bublanině stařičkého mocnářství nemůže v krtických chvílích na miskách vah Dobra a Zla usměrnit na správnou stranu nikdo, kdo se nejmenuje komisař "vona sežrala i toho čokla" Hrušínský Ledvina, v čemuž tomuto nezabrání ani zloduchův noshled "potom ji prodám do jihoamerického nevěstince" Lohniský. (08.03.2011)

Nikdy som tejto klasike neprišiel na chuť. Keď si to porovnám napríklad s takým Vrchní, prchni, tak tam je čo situácia to gag. A tu som sa sem tam pousmial, zhodnotil veľkých hercov na jednotku, ale ako paródia mi to teda neprišlo ako šperk, pri ktorom sa budem chytať za brucho. A že by bolo za čo chytiť. (08.03.2022)