Princip slasti

40% — Tak to máme za sebou. Princip nudy. Koprodukční projekt polských, českých a ukrajinských soudruhů, ve kterém podle polského scénáře a pod vedením polského režiséra hrají zasloužilí umělci jednotlivých národních kinematografií. Takovou to má zhruba kvalitu. *** Nyní podrobněji: Rozhodně přespříliš natažené. Na začátku jsem si myslel, že po pár dílech se ty tři vyšetřovací linie spojí v jednu a vytvoří se mezinárodní vyšetřovací tým, ale ono ne, každý stát si jel stále svoje, jenom si občas někdo z vyšetřovatelů odskočil tu do Polska, tu do ČR, tu na Ukrajinu. Vzhledem k tomuto faktu jsem se v celém příběhu jen velmi těžko orientoval, takže jsem to po pár dílech vzdal a už jsem na to jenom tupě zíral, veden pouze jediným zájmem: na konci zjistit, jak to vlastně všechno bylo. Překvapilo mě, když jsem se dočetl, že celý příběh se měl odehrát v průběhu deseti dnů, což dělá jeden den na díl, měl jsem pocit, že vyšetřování trvá aspoň půl roku. A časové údaje uváděné každou chvíli mi v tom nijak nepomohly — taky jsem nedokázal nic jiného, než je ignorovat. Odhalení pachatele neřeším, proč ne, ale jeho motivace ve stylu "dělal to takhle, protože byl magor" byla poněkud slabá. Stejně tak podle mě nebyla úplně obstojně vysvětlena úmrtí ostatních (postavy M. Fingera, M. Pechláta, R. Mikluše - tady už vůbec nechápu, proč se nechal zrakvit); jistě, jakýsi obskurní klub pro bohaté se zvrácenými službami a nějaká ukrajinská mafie, to by se asi dalo akceptovat, ale chtělo by to se tomu trochu více pověnovat, času na to bylo v průběhu těch deseti dílů dost. Taky jsem nepochopil "charaktery" jednotlivých vyšetřovatelů — Polák fetuje, Polka je vyšetřovaná inspekcí, Roden chrchlá (tady jsem si myslel, že to na konci bude hrát nějakou roli /"když v 1. dějství visí na stěně puška, tak se z ní v posledním dějství musí vystřelit"/; nehrálo), nějak to vyšumělo do ztracena. Ovšem závěrečný "souboj" mezi Rodenem a vrahem byl lahůdkový, takovouhle akci hodnou suchého britského humoru jsem opravdu nečekal. Co mi nevadilo, byl fakt, že všichni byli dabovaní. Proč by nemohli? Cizí filmy se taky dabují. Podle této logiky by se třeba Shakespearovy hry měly hrát jenom v angličtině (a Romeo a Julie snad dokonce v italštině, když se to odehrává ve Veroně)? Houby s octem. Jinou věcí je ovšem katastrofální kvalita dabingu, což nejvíc vyniklo v situacích, kdy čeští herci dabovali sami sebe (Roden, Taclík aj.). Čert ví, proč to bylo vytvořeno zrovna takhle, zajímalo by mě, jestli jsou autoři tohoto dabingu hrdi na svoji práci. Podle režiséra a autora scénáře se jedná hlavně o polský projekt, takže mě to až tolik neirituje, ještě že my Češi máme aspoň Jirku Stracha, ne že by byl bez chybičky, ale nad tímhle je tak o dvě ligy; anebo v poslední době podařené české seriály v produkci HBO. Takže na nějaký nepovedený polský Princip slasti sere Bílý tesák. (18.12.2019)

U mě dobrý. Minisérii jsem si užil, žádných podstatných chyb jsem si nevšiml a dobře se bavil. Co se týká kritizovaného konce, neshledávám na něm nic, co by stálo za to výtku. To že je nakonec vše jinak a že vyšetřovatelé narazí na slepé uličky, nebo během vyšetřování přijdou na jiné závažné zločiny, bych řekl, je snad normální realita... Nemusí vždy vše do sebe návazně logicky zapadat.  Série má dobrou kameru, slušné herce a skvělou hudbu. Možná pro někoho, kdo si už zvykl na holywoodské polopatické vysvětlování téměř všeho co vidíme, to může působit nepřehledně až zmateně, ale je to jen jeho problém. (05.11.2021)

Mě to vcelku bavilo, i když trvalo delší dobu, než jsem přivykl rozvětvenému způsobu vyprávění. Je jasné, že inspirace byla sebraná někde na mostě tam na severu, ale dá se odpustit, protože tvůrci rozhodně nejsou první, kdo by se nesnažili sklouznout se na vlně popularity tohoto dánského seriálu. Druhá výtka směřuje k dost uspěchanému konci a nevysvětlení hned několika vedlejších motivů. Pochvalu zase zaslouží veskrze sympatická trojice vyšetřovatelů, dobrá atmoška i přepínání mezi Polskem, ČR a Ukrajinou. A pochvalu zaslouží i titulní song .... (17.12.2019)

3/10 Další seriál, který je výkladní skříní koproducentských zemí, to jsou ty krásy hlavních měst, oblíbení herci, pláž a vražda. Za nás je to samozřejmě líbezný výhled na Národní divadlo a v jednom luxusním bytě na nábřeží Geislerka v župánku, k tomu opelichaný Roden a PR na Divadlo Radka Brzobohatého. Nikam jsme se neposunuli za těch 15 let, záběry z tohoto seriálu a ze staršího koprodukčního filmu Sklapni a zastřel mě jsou téměř identické. Kriminálka jako taková je příliš brutální a plná stereotypních témat i postav. Takže nakonec je to stejně zase jen ten zářez do párování Geislerky s Rodenem a jinak nezůstává v paměti vůbec nic. (27.11.2019)

Dojem po dvou epizodách: Dá se samozřejmě začít a skončit s tím, že se na to nedá koukat kvůli příšernému dabingu, který jednak absolutně nepasuje do pusy, jednak je typově úplně mimo a jednak nedává smysl (když se sejde ukrajinský a český tým a všichni spolu mluví plynulou češtinou, nejde než se smát). Ale míření na méně inteligentní publikum v dramatické tvorbě je dlouhodobá strategie České televize, tak se tomu asi nejde divit - snad jen se jde divit, že tak zjevně drahý seriál má dabing jak odpolední dokument na Barrandově. (Dodatek: Ne, že to je na iVysílání bez dabingu, není omluva, nestačí to a je ještě smutnější, že je plně namixovaný originál, který uvidí zlomek lidí.) I odhlédnuto od tohohle je to ale slabota. Jabłoński si získal zjevně bohaté prostředky, takže si dává pozor, aby byly dobře vidět. když se kamera může hýbat, hýbe se. Když může vyletět do vzduchu, vyletí. Když může být někde nějaký odraz,t ak tam je. Že televize už je dávno někde jinde a už se dá o režii i přemýšlet, nejen oslňovat, je mimo svět tohohle seriálu. Ostatně první věc, co divák uvidí, jsou prsa hlavní hrdinky. Hromada detektivních klišé je moc velká na to, aby to šlo brát vážně, ale ne dost, aby šlo přímo o funkční neonoir. Nakonec je to typický ČT katův šleh, který byl upatlán z nejdražších surovin. Tím nepatřičněji působí. (15.10.2019)