Režie:
Sergio LeoneHudba:
Ennio MorriconeHrají:
Clint Eastwood, Marianne Koch, Gian Maria Volonté, Wolfgang Lukschy, Sieghardt Rupp, Josef Egger, Antonio Prieto, José Calvo, Margarita Lozano (více)VOD (2)
Obsahy(3)
Když se dva hádají, třetí se směje. Clint Eastwood v hlavní roli filmu, který napsal pravidla spaghetti westernu. Prach, vítr, žhavé slunce Nového Mexika. Do města rozděleného válkou dvou klanů přichází cizinec. Je klidný a mlčenlivý, z nebezpečí hrozícího ze všech stran si nic nedělá. Brzy rozehraje riskantní plán: nabídne své služby oběma soupeřícím rodinám s cílem využít jejich nepřátelství ve svůj prospěch... První výprava režiséra Sergia Leoneho na westernovou půdu předznamenala zrod legendy. Leone čerpal ze snímku Tělesná stráž (Jodžimbo) Akiry Kurosawy, ve kterém je záhadným hrdinou bezejmenný samuraj bez pána. V rozhovorech se však přihlásil i ke klasičtějším inspiračním zdrojům (byla mezi nimi také Goldoniho hra Sluha dvou pánů). Hlavní postava redefinuje obvyklý typ kladného westernového hrdiny – z ulízaného džentlmena typu Limonádový Joe se protagonistou náhle stává cynický, osamělý pistolník, jehož motivací není ani tak dobro, jako spíš vidina výdělku. Clint Eastwood vytvořil v této postavě novou ikonu – drsňáka s kamennou tváří a dokonalou muškou, který otevírá ústa, jen aby vypustil lakonickou hlášku (režisér o Eastwoodovi prohlásil, že má dvě herecké polohy – s kloboukem a bez). Dobrodružnou pouť neproniknutelného pistolníka doprovází hudba Ennia Morriconeho, pro kterého se spolupráce s Leonem stala výtahem ke slávě. Nejslavnější hudební motiv z Pro hrst dolarů později použil i Quentin Tarantino v Kill Bill 2. Snímek Pro hrst dolarů vznikl v roce 1964 a byl vzápětí následován snímky Pro pár dolarů navíc (1965) a Hodný, zlý a ošklivý (1966). „Dolarová trilogie" se stala milníkem žánru a stylistickým vzorem všech příštích spaghetti westernů. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (598)
Príjemná fajnšmekerovka a drsná ťažkofrajerina v podaní ultracool Clinta. Perfektný westerník, ktorý je určite povinnosťou pre milovníkov žánru aspoň raz mesačne. Skvelé prestrelky podporené (ako je to u Leoneho pravidlom) dobrým príbehom. Willis to využil, aj keď nie v nie najslávnejšom remaku, no na tento tromf sa ťažko nadviaže. Trošku ťažkopádne scény mi však uberajú na úplnej perfektnosti. Hudbou si ma však film hneď získal späť. 85%. ()
Remake Kurosawova Yojimba? Proč ne? Leone to zvládl rychleji a lépe. U Kurosawy jsem se místy výrazně nudil, tady ne. A dokonce jsem měl stále ponětí o tom, co se děje, kdo je kdo a proč to a to dělá zrovna teď, což se mi u Yojimba nepodařilo. Možná jsem trouba nebo to prostě opravdu Leone natočil líp. ()
86% - Dlouho jsem si říkal, že tento film netřeba komentovat, ale včera jsem viděl Kurosawova Yojimba, a na Hrst dolarů jsem při něm musel myslet celou dobu... Podle mě se zde jedná o výtečný remake, který se díky typické Leoneho strategii "oči a hudba" dostane pod kůži diváka o něco rychleji, než jeho japonská předloha. Rozumná délka filmu a výborné nápady si zde rozhodně zaslouží pět hvězdiček. Teď ke kladům mohu připojit i mnohem věrnější a "fajnovější" zpracování originálu, než je tomu např. v Sedmi statečných. ()
Vyprahlá prérie všude kolem, ženy, které se mladé stávaly vdovami, hrobník, který v ďábelském tempu stlouká rakve a pravidla, která vlastně ani pravidly nebyla. Tak by se dalo ve stručnosti charakterizovat pohraniční městečko v Novém Mexiku. Nehostinné místo, u jehož opuštěné studny se objeví bezejmenný pistolník, se brzy opět rozezní salvami z pušek a pistolí. Jenže tenhle pistolník není tak úplně hloupý a zatímco se jeho vinou likvidují dva zločinecké klany, on si slušně mastí kapsu. Když v roce 1964 angažoval režisér Sergio Leone vcelku neznámého amerického herce a totálně překopal klasický americký žánr, netušil, co tím rozpoutá. V italsko-španělských reáliích se tak zrodila klasika, citovaná nejedním filmovým slovníkem. Divoký západ je tu totiž představený v celé své krutosti, podřízený honbě za penězi a dokonale se rozcházející s dříve neochvějnými pravidly.. Leone, Morricone a Eastwood – trojice k pohledání.. ()
Tak toto je presne taky western, aky mam rad a aky by mal byt. Neviem preco, ale nejak neviem prist na chut SIEDMYM STATOCNYM (1960), aj ked tym nechcem povedat, ze by to bola somarina, ale proste nepovazujem ho za jeden z najlepsich westernov a pritom aj Vinnetouvky ma velmi bavili. Clint Eastwood je jednoducho aj s tou svojou cigaretou cool a vie postrielat behom pol sekundy hned troch zlocincov naraz. Pacilo sa mi tu, ako dokazal postvat hned 2 bandy proti sebe, Baxterovcov a Rojovcov. Zaverecna prestrelka nema chybu a hudba Ennia Morriconeho tomu pridava tie spravne grady. Pocas filmu som premyslal, kde som ten oblek C. Eastwooda videl a spomenul som si na NAVRAT DO BUDUCNOSTI 3 (1990), kde bol podobne obleceny aj Michael J. Fox a vlastne aj preto si tam vymyslel meno Clint Eastwood :-). ________ Clint Eastwood - (Joe) +++ Marianne Koch - (Marisol) +++ Gian Maria Volonté - (Ramón Rojo) +++ Wolfgang Lukschy - (John Baxter) +++ Sieghardt Rupp - (Esteban Rojo) +++ Joseph Egger - (Piripero) +++ ()
Galerie (145)
Zajímavosti (70)
- I napriek výraznému úspechu ide podľa vlastných slov Ennia Morriconeho o jeho najhoršiu filmovú hudbu v kariére. Takisto sa vyjadril, že ide o najhorší film Sergia Leoneho. (MikO_NR_1909)
- Clinta Eastwooda (Joe) režisérovi nakonec doporučil jeho herecký kolega ze seriálu Rawhide (1959), Eric Fleming, který byl do role zamýšlen po Richardu Harrisonovi. (džanik)
- Podle Charlese Bronsona šlo o "nejhorší scénář, jaký kdy četl“. (džanik)
Reklama