Tenkrát v Americe

Bohaté poetické záběry, typické Leonovské zpomalené záběry, hutné a velmi bohaté ztvárnění děje, složitá struktura vyprávění, různé dějové roviny a zpětné pohledy z období let 1922, 1933 a 1968, v nichž po čase leckterý divák může ztrácet orientaci. To vše v tomto tříapůlhodinovém spletitém a mnohovrstvém brilantně zfilmovaném eposu o jednom velkém ztroskotaném přátelství, kde bylo jasným cílem vykreslit obraz amerických dějin v časové posloupnosti..Vrchol Leonovy tvorby, dokonalost sama, mimořádně působivý a fascinující film, skvěle obsazený, zahraný a dokonale promyšlený do posledního detailu .Závěr stejně jako začátek filmu se odehrávají v čínském opiovém doupěti, takže je především pak v poslední scéně na místě otázka, zda opravdu nejde jen o vzpomínku vyvolanou odhalením, které anuluje Noodlesův dosavadní život, anebo jde jen o iluzi a fantasmagorii jednoho kuřáka opia, který se nikdy nezvedl s postele. Pro mě osobně "Top 5 Gangster's Movie of all Time ".. (09.05.2006)

Monumentální proustovský labyrint paměti, kde se nostalgie, výčitky, naděje a zklamání mísí v jednu neskutečně silnou emoci. Film těžký jako existence a přitom lehký jako sen. Jediné, co mě mrzí, že kvůli enormní stopáži si ho nemůžu pouštět častěji, i když na druhou stranu je škoda, že není mnohem, mnohem delší. (28.03.2010)

Musím říct, že se mi to nijak zvlášť nelíbilo. Přišlo mi to zbytečně zdlouhavý a o ničem. Což mívám obvykle rád, ale tady mě to nějak nezaujalo. Nevím, ale kdyby to nebylo braný od začátku jako retrospektiva, ale natočeno postupně, jak čas plynul, asi by se mi to líbilo víc. Jako pohled na Ameriku třicátých let se mi to líbilo, ale nebýt to rozdělený do dvou 110 minutovejch filmů, asi bych to nedokoukal. (31.01.2006)

Loňský filmový rok jsem zahájil s Al Pacinem a jeho Zjizvenou tváří, takže ten letošní jsem pochopitelně také musel rozjet ve velkém (víte co, jak na nový rok... :-) Dalším důvodem pro výběr posledního Leoneho díla, bylo nadcházející hodnocení s číslem 2000. K samotnému filmu.. Nebudu zabíhat do detailů, opakoval bych totiž jen to, co bylo 100x řečeno. Snad jen vyjádřím své překvapení nad tím, jak s příběhem perfektně ladila hudba, která je typická spíše pro Leoneho westerny a zároveň tedy zmíním i jeden negativní pocit.. Ten se týká Joea Pesciho, přesněji řečeno jeho dosti obsahově omezené role (stejně, jako tomu bylo u Příběhu z Bronxu), což je imho u obou případů veliká škoda.. Takže ? This is epic and i love it - 100% (pozn. viděna speciální cca 220-ti minutová edice) (03.01.2011)

Sergio Leone a jeho monumentální freska, která si směle může podat ruce s Kmotrem a jinými mafiánskými klenoty. Sergio a opravdu velká délka filmů, to je jedno a totéž a Tenkrát v Americe to potvrzuje, avšak tentokrát k tomu má Sergio opravdu hodně důvodů. Nejen, že chce hodně ukázat a říct, ale také chce budovat jednu velkou událost v dějinách kinematografie do nejmenších detailů. Možná, že jako autor by zašel ještě dál, ale to by možná už divák nezkousl. Přesto já se 227 minut dokázal bavit, slušně utíkala a to nejen díky malé debutující roli mé oblíbené Jennifer Connelly (o Robertovi nemusím ani psát...). Snímek dotýkající se dokonalosti ve všech aspektech, v kterých film může dokonalým být. (11.06.2004)