Tenkrát na Západě

Když jsem si pouštěl tento film, vůbec jsem dopředu nevěděl čím je tak proslaven, teď už to vím a nezbývá mi nic jiného než souhlasit. Snímek oplývá snad nejlepší hudbou ve filmech vůbec a výbornou atmosférou, na které se podepisují zejména, pro tento film typické, dlouhé záběry do tváře tajemných a drsných pistolníků. Svým originálním a nadčasovým pojetím se dá vlastně nazvat uměleckým dílem a pro tyto aspekty nemůžu jinak, než udělit 5 hvězdiček, ačkoliv jen tak na okraj musím podotknout, že na druhou stranu můj zážitek plně pětihvězdičkový nebyl. Bylo to tak na rozhraní, jenže ať přemýšlím jak přemýšlím, snímku prostě nelze objektivně nic vytknout, nečekal jsem, že film z roku narození mé matky dokáže tolik oslovit i novodobými efekty zhýčkaného diváka jako jsem já :) 9/10 (12.12.2007)

O TNZ se nedá napsat a říct nic, co už napsáno a řečeno nebylo. Z klasiky nejklasikovatější se poněkud vymkl Henry Fonda, který si neklasicky zahrál jednu z nejpadouchovatějších postav filmové historie. Ale že ty jeho upřímné blankytné zraky dokázaly pěkně zledovatět... O hudbě se dá říct jen tolik, že jsem slyšela už nejednu nádhernou skladbu, geniálně rámující filmový děj. Ale Morriconemu nikdo nesahá ani po paty. (25.07.2007)

V rámci Projektu 100 konečně viděno v kině (Bio Centrál, Hradec Králové). Emotivně mě to až tolik (tentokrát) nevzalo, ani to nešlo, nechal sem se celou dobou únášet technickou stránkou věci - kamera, zvuk, barvy. Kino je místo, kam tenhle film patří. Za další Leoneho snímky v kině bych se vůbec nezlobil! (14.04.2013)

Z takového filmu zkrátka nejde vybrat a vyzdvihnout jedna konkrétní věc, která by si to zasloužila, protože je třeba ho vidět celý a několikrát, aby člověk uvěřil, že i western může mít rozměry shakespearovského dramatu! (Tolik moje hodnotící souvětí)__P.S. ze 14. 5. 2013 - konečně jsem Tenkrát na Západě viděl v kině... A zase nemám, co dodat. Snad jen, že Cheyenne je pravděpodobně ten největší kabrňák ze všech spaghetti westernových postav. (18.09.2007)

Hm, mám rád Itálii, mám rád Italky, mám rád italskou kuchyni, především špagety... ovšem spagheti western, to je teprve žrádlo a co rovnou ten nejlepší? Sergio dal dohromady andělského padoucha Henryho Fondu, osudově tajemného Charlese Bronsona, romantickou a přece ocelovou Claudii Cardinal (tj. klasické westernové melodramatické schéma padouch-klaďas-křehká žena) navíc k nim přihodil čtvrtého hráče, dobráka proti své vůli-Jasona Robardse a stvořil westrnovou legendu numero uno...Navíc ta hudba - každý ze čtyř hlavních postav má svůj nazapomenutelný hudební motiv (nejznámější bude ten Claudiin), který začne mnohdy hrát chvíli před tím, než se postava na scéně objeví, čímž ji jaksi předjímá - prvek, s kterým jsem se nikde jinde nesetkal. Ovšem - když jsem vkládal DVD do mechaniky, čekal jsem " tanec se smrtí od začátku do konce" jak mi sliboval Leoneho citát... O takovém tempu se tu mluvit nedá, naopak, někdy se to až zbytečně vleče. To je však jediná věc, kterou tomuhle klenotu své DVD sbírky vyčítám. Cheyene je nejlepší! 90% (19.06.2006)