Anděl Páně 2

Už jsem ani nedoufal, že ve svém životě ještě někdy uvidím příjemnou a vtipnou vánoční pohádku. Posilněn troškou vína jsem si ji moc užil. Obrovský kvalitativní skok od nepříliš zdařeného prvního dílu. Nemám tušení, kdo všechno byl od prvního zklamání vyměněn, ale tato pohádka fungovala na všech frontách. Zazněla spousta úžasných hlášek, což je rozhodně kumšt v dnešní přehláškované pohádkové době stále vymýšlet hlášky nové. Trojan s Dvořákem byli fantastičtí. Příběh byl hrozně jednoduchý a naprosto přímočarý. Přesto však nenudil. Opilecké mikulášské trio bylo naprosto dechberoucí. Vica Kerekes je ve své nezadržitelně stoupajícím věku stále kočka, která stále zajišťuje stoupání v mužském rozkroku. Naprostá pohádková špička poslední neúrodné doby. Lepší 4 kousky. (28.12.2018)

Když se o něčem moc mluví, bývám opatrný. Obzvláště když jsou to superlativy a samá chvála. Navíc jsem v Týdnu četl dokonce rozhovor se Strachem a tak jsem byl i dost zvědav jak to vše dopadlo. Do kina jsem tedy dnes šel s dětmi a očekáváním jaké to tedy bude. A musím naplno uznat, že - všichni ti spokojení, co tvrdili, že je to bezva vánoční pohádka - měli plnou pravdu. Strach opravdu natočil něco, co předčilo svého předchůdce a co je opravdu vánoční pohádkou. Některé se tímto označením honosí jen proto, že jsou točené v zimě a na sněhu, nebo jen proto, že jsou dávány o vánocích. Anděl Páně 2 se odehrává přímo na sv. Mikuláše a není tím pádem co řešit! Začátek pohádky je doslova nadupán vtipy pro dospělé, kdy hlavní hrdinové pálí na své biblické spoluobyvatele nebe a svaté jednu narážku za druhou jak samopal. V jednu chvíli jsem si dokonce řekl, že už je tam toho dost a pokud to takto bude pokračovat tak potěš. Naštěstí je čert i anděl opět svržen na zem a tam konečně začne ta pravá pohádka v kulisách mého milovaného Krumlova. Přítel Malarkey správně poznal, že se točilo stále na stejných místech a na rozdíl od něj přiznávám, že to byla trochu škoda. Těch zákoutí totiž nabízí toto pohádkové město bezpočet a Strach dobře trefil, že nejpohádkovější je v zimě. Ulice jsou prázdné, za žlutě svítícími renesančními okénky měšťanských domů i hradu se zámkem lze tušit teplo a v mrazivém voňavemém vzduchu je cítit v kouři z komínů hořící uhlí ... Sníh křupe pod nohama na staleté dlažbě a vy jste v čase někde hodně zpátky.... Nikdy na těch 5 let v Krumlově, které jsem tam v nejlepších létech strávil nezapomenu. Ale pohádka nejsou jen lokace, ale také pohádkové postavy.. Tady je to Trojan a Dvořák, kdo táhne většinu zábavy a hlavně Jirka Dvořák u mně získal nezpochybnitelné ocenění - nejcharismatičtější pohádkový čert! Dětem v kině se dokonce líbil ze všeho nejvíce a to je myslím pro herce hrajícícho čerta po čertech dobré ocenění!!! Výborný byl i Bartoška jako Pán Bůh, jen mi na něm chyběly ty jeho brýle.. :-). Horší to bylo s Abrhámovým zpěvem a s účastí pana Horáčka, kterého jako textaře hodně můžu, ale proč tu dělal anděla to moc nechápu... Perlou na tom všem je pak opravdu povedená hudba Ondry Brzobohatého, který se zhusta vrhl na filmovou hudbu a jednou by z něj mohl být třeba i druhý Liška... Pohádka to byla milá, skvostná, ve všem byla tak akorát a tu hvězdičku navíc dávám za to, že už dlouho jsem jako dospělák neměl při sledování pohádky tak libé pocity! Takže za je to za 5 párků z Latránu! * * * * * (23.12.2016)

Přiznám se, že po homicidním a karnivorním Svatojánském věnečku jsem začínal mít o jinak famózní duo Straštajn vážné obavy. Kluci ale naštěstí šli do sebe, začali ředit Džejmisna svěcenou vodou, ty sodomity ze sebe vypudili, přestali Troškařit a teď napálili do jindy zpruzených obličejů našich dětí Démona Satanova 2. Striktně katechistickou to pohádku o tom, jak se další, neméně famózní duo – Trořák, snažilo na Mikuláše vyprcat uherskou barakundu, a co z toho nakonec bylo na výsostech málem za hromadnou polízanici. Ti dva jsou rozhodně národní poklad, evidentně si to užívají a pod přísným, ale spravedlivým dohledem našeho milého správňáka Mirka Ušína z nich čiší čirá radost z perfektního a uvolněného herectví. Skoro celou dobu energicky a s nonšalancí sobě vlastní trousí překvapivě vtipné římskokatolické bonbonmoty, až má člověk místy pocit, že čumí na Smrtonosnou zbraň pro kudlanky, a pod vlivem jejich přirozeného charmu skoro lituje, že nemá rybu. Je o mě všeobecně známo, že pohádkami pohrdám, jsem hluboce věřící, pravidelně se bitchuji, o nedělích chodím foukat do šalmají církevním hodnostářům a za normálních okolností bych teď rozhořčeně volal minimálně po exkomunikaci, ne-li rovnou po upálení všech zúčastněných za znevažování autority Ředitele! Nicméně je to podáno natolik hravě, vtipně a bezelstně, až má jeden po skončení chuť přestat uctívat Vodníka, prince Bajaju a Perníkovou chaloupku, odříkat pár Bartoškonášů a neposkvrněně počít nějakého toho Issiáše, pokud by se teda Klára nechala ukecat na anál. Nedá mi to a na tomto místě musím i trochu zafrajeřit, neboť mému profesionálnímu oku neuniklo ani ono skryté, avšak velmi závažné a děsivé poselství této nadmíru povedené taškařice. To zní: „Čiň ďáblu po vůli a odmění se ti mukami pekelnými s prkenným metrosexuálním párkařem Vojtou Dickem“. Taxe radši fuckt bojte! Takže, nebýt té skupinové homoprostituce v samotném závěru, která v kontextu celého filmu působila, jako by vám do trojky se dvěma lascivními prsaticemi naběhla v nejlepším partička nahých bukvoidů a začala fistulemi zpívat Kvíny, je to krásně natočené, veskrze příjemné, svižné, originální, mile tumorné, sofistikovaně porežírované a až na tu výjimku skvěle zahrané. Jen mě trochu mrzelo, že jsem se nemohl v kině pořádně uvolnit, nahlas se chichotat, srkat a šustit, protože v lajně za mnou seděl samotný Rákosníček a já se bál, aby na mě nepoštval Prskavce. (18.11.2016)

Rozumím výtkám, které vůči Andělu Páně 2 mohou být racionálně vzneseny. Cameo roličky českých známých osobností jsou naprosto zbytečné, protože příběh nikam neposouvají. Green screen se u nebeských scén nezapře. Vysoké procento vtipů mě nerozesmálo zdaleka tolik jako rodinu sedící po mé straně. Jenže nic z toho, bez ohledu na mé osobní nesympatie k několika představitelům epizodních postav, mi v konečném důsledku nevadilo, protože jako celek mě tahle pohádka se svými biblickými narážkami, hezkými exteriéry a nesmírně charismatickým Jiřím Dvořákem bavila. (04.01.2017)

Co jsem tušil, to jsem dostal. Překrásnou českou pohádku v nádherných lokacích Českého Krumlova. A vůbec mi nevadilo, že se příběh otáčel stále kolem stejných ulic. Dřív města nebyla nekonečnou sítí ulic, kde by se ztratil i ten nejzkušenější kartograf. Nicméně mě mrzí, že tak krásnou pohádku s moc hezkým příběhem a suprovými hláškami jak pro děti, tak pro dospělé, zazdila Bílá, která této pohádce měla přidat určitou světovost. Bez ní bych se ale určitě obešel. S ní mi jinak dobrou vánoční atmosféru poslední záběr na nebe trošku zkazil náladu. Nějak jsem její návštěvu jinak hezké pohádky nepochopil a už vůbec nechápu, kdo to může ocenit. Ale co…přežiju to. Pohádka není o Bílé, jako spíš o všem ostatním, co se ve filmu děje. Proto čtyři hvězdy a radost z toho, že se stále dají natočit pěkné a originální české pohádky. (15.12.2016)