Mission: Impossible - Fallout

Dlouho jsem neviděl tak působivou a efektní scénu jako seskok nad Paříží. Vlastně si nevybavuji film, u kterého jsem měl akutní potřebu přerušit sledování, scénu si přetočit a vidět ji 3x. Dlouho jsem rovněž neslyšel tak kvalitní hudbu doplňující skvělé akční scény. Naposledy mě podobně audiovizuálně dokázal nadchnout jen Mad Max. Série je mi úplně ukradená, poslední dva díly jsem viděl a nestály mi ani za to, abych je sem přišel ohodnotit. To, co tvůrci předvedli v tomto pokračováním je ale úplně jiná liga než všechny předešlé díly. Od první do poslední minuty jedna nepřetržitá akce za druhou, u kterých člověk osolí hlasitost do sluchátek na maximum a jen tupě zírá a užívá si tu jízdu. Lepší definici akčního filmu snad ani nalézt nelze. Samozřejmě je to opět za vlasy přitažené špionážní fantasy, které má s fyzikálními zákony Země problémy jako každý akční film, ale když člověk vypne mozek, zaručeně nebude litovat. 90 % (15.09.2018)

Na vteřinu načasovaná akce pokračuje, atrakcí mají tvůrci plný kufr a Tom Cruise se pro diváka nejednou solidně zadýchá. Už pošesté přijímá nebezpečnou misi, ovšem přiznejme si, že těch vládních agentur a teroristických organizací, zvratů, veletočů a podrazů je krapet hodně. Věrohodnost tak jde hodně stranou, což bomba (stejně jako ve čtyřce, ač tam to byla tuším raketa) zničená v poslední vteřině jen potvrzuje. Banda šílenců hodlá rozsévat po světě neštěstí, vracejí se staří kámoši, kteří Ethana ve štychu rozhodně nenechají (ani on je), i smrtelně nebezpečná Švédka Rebecca Ferguson v roli energické britské agentky, která to má zase rozdělané na několika místech. A potěší i Huntova osudová láska. Záporáci jsou fajn, výprava je excelentní. Samotná akce je poctivá, staromódní, nápaditá, ale absolutní údernost má jen někdy. Už třeba díky Arnoldovým Pravdivým lžím si velmi dobře pamatujeme, že na fyzickou akci na pánských záchodcích bývá radost pohledět. I tady má propracovanou choreografii a fajn vyústění. Honička v pařížských ulicích rovněž dokonale strhne (včetně milé vsuvky s francouzskou policajtkou) stejně jako finále na úpatí útesu. Šestapadesátiletý Tom Cruise je pořád obrovské lákadlo, které se o svou kariéru stará s maximální pečlivostí, všichni navíc pochopitelně víme o jeho smělých kaskadérských úchylkách. A platí, že je nadále i výtečný herec. Oscarový autor thrilleru Obvyklí podezřelí Christopher McQuarrie coby scénárista stál za Valkýrou i třeba sci-fi Na hraně zítřka, navrch coby režisér koučoval velmi příjemného Jacka Reachera i minulou nemožnou misi. Plní tak Cruisovy ambice objevovat se v inteligentních žánrových kouscích. McQuarrie i tady potvrdil pevné režijní otěže i cit pro dávkování humoru a akce, scénář ale tentokrát přepálil. Možná i proto je šestý díl „jen“ velmi dobrým akčním thrillerem. (03.08.2018)

Poslední opravdová filmová hvězda sama sobě vystavěla adorační pomníček, před kterým ale nelze než smeknout. V letech kdy Hollywood sám zapomněl, jak dělat filmové blockbustery a jak točit akční filmy, byl to Tom Cruise, kdo do kin navracel opravdový úžas. Nyní, když už i ostatní začínají chápat, že žádné CGI omalovánky ani zběsilé házení kamerou nemohou nahradit dech beroucí rozměr fyzické atrakce, on pořád posouvá vlastní laťku v oblasti toho, co je někdo schopný pro pobavení publika reálně před kamerou vykonat. (15.01.2019)

Příběhově tam jsou hluchý místa, ale ta akce. Asi nejopulentnější festival honiček, bitek, přestřelek, výbuchů od...jakživa. A ty lokace. Fakt to působí strašně bombově a je radost to sledovat. Když akce pomine, tak mi byly dilemata Ethana Hunta srdečně jedno, ale ono se to tam zase začne hned řezat. Vanessa Kirby je sexy. (11.08.2018)

Má to snad úplně všechno! Plutónium, Ajfelovku, bandu třípísmenných agentur, dvojité agenty, trojité agenty, jasné zmrdy, skryté zmrdy, Kašmír, sexy špionku, hnusnou špionku, výpravu jako kráva, tisíc statických i pohyblivých kamer a samozřejmě trpaslíky, ale … Představte si, že na vás jednoho večera začne z druhé strany baru pomrkávat totální kunda. Vysoustružená jako z masturbačního katalogu plnými rty vykrouženými do lascivního O pomalu vysrkává z oliv ančovičky, sem tam si objedná banán, který si bez kousání zasune do jícnu a polkne, přičemž vás s lačně přimhouřenýma očima fixuje pohledem, občas si špičkou jazyka olízne nos a její zrychleně se vzdouvající 95D jakoby se každou chvíli chystaly samovolně vyklouznout z přecpaného dekoltu. Pro jistotu se ohlédnete, jestli za vámi náhodou nestojí nějaký podměrečný, urputně dobarvovaný a chirurgicky z posledních sil udržovaný obstarožní sájentolog, a když se přesvědčíte, že tomu tak není, kvapně koupíte dva Kedlubnové bollsy a rozhodnut risknout, že se ráno neprobudíte s ukousnutou hlavou a uzlem na čuráku, se to vydáte prozkoumat zblízka. Pak však po jejím hysterickou dickcí proneseném půlhodinovém monologu o nutnosti zastavit globální oteplování a zachránit všechny mouchami obsypané africké děti s hrůzou zjistíte, že je úplně blbá, z huby ji smrdí tak, že v okruhu dvou metrů padají k zemi blijící masařky, a navíc si při svém zaníceném vyprávění co pět minut nahlas bublavě usrala. A tak se raději se svým pepermintovým likérem vrátíte zpět na svou stranu baru, ještě chvíli se pokocháte pohledem na to výstavní zpracování, snažíc se zapomenout na všechny ty „bonusy“, načež se otráveně odeberete domů pustit si péčko. Po dokonalé, hutné a inventivní Imposibilní pětce Kryštofovi evidentně zřídly spermie, nicméně rozjetá mašinka Tomáš urputně tlačila na poslední předdůchodové promo, a tak prostě jen zoufale naházel do generátoru nenápaditých, tisíckrát omletých klišovitých pičovin „špionáž, agenti, akce, jaderný, pár tupých zvratů, auta, motorky, vrtulníky, hodně cestovat a Gimli“. Ovšem následně vyplivnutého Bonda z Ereboru, který si názvem i scénářem říká o Folaut, naprosto fantasticky natočil, což je třeba ocenit alespoň dvěma hvězdami. A ta třetí je za ty noční můry, které musel během natáčení zažívat chudák Supergej. To bylo co půl hodiny: „STOP!!! No tak, pane Clavin, zase se zapomínáte! Pokrčte se v kolenou a pořádně nahrbte, ať vedle vás Tomík i v těch vycpaných botách na podpatcích nevypadá, jako by zabloudil v jahodách, a že byste ho i stojícího na špičkách zabil jen tím, kdybyste se pečlivě nedíval, kam šlapete … „ (03.08.2018)