Krvavé léto v New Yorku

Predstavte si, že by sa jedného dňa natočil snímok podľa skutočnosti o Petrovi Saganovi, pričom by ste následne po jeho vzhliadnutí zistili, že ste čumeli na dvoj hodinový dementný film, ktorý si nebral na paškál vašeho "favorita", ale nejakého meniča pneumatík či ventiliek. Čakal som niečo iné, dostal som úplne niečo iné. Možno moja chyba, možno nie, no len zriedka kedy narazím na chabý pokus hodný "odpadu". Tento by si to z mnohých ohľadov plne zaslúžil, pričom je úplne mimo moje chápanie tunajšie hodnotenie užívateľov. Nedokázal som to ani len dopozerať, a to zrejme hovorí za všetko. (25.10.2016)

Scénáristicky je Krvavé léto velmi podmanivou záležitostí a Spike Lee jako režisér umí vtáhnout do děje velmi jednoduše a přitom působivě. Jenomže mozaika postav, která se zde pohybuje sice obsahuje nádherné kousky, avšak ve výsledném efektu jednotného celku působí poněkud strnule. Lee si nechtěně podrazil nohy tím, že mnoha lidem napsal až příliš rozmanité charaktery, které se následně ztrácejí mezi sebou samými, neboť nedostávají potřebnou délku prostoru pro své plné vyjádření. V tu chvíli pak záleží na hereckých výkonech, které pozvednou svůj part nad ty ostatní. Adrien Brody, punkový rebel odstartovaný Woodstockem, je tím, jenž si diváka podmaní svou úchvatnou kreací. Ať už ježkovité bodliny a kytara v ruce, či vystoupení v gay baru, to vše Brody zvládá s přehledem. Leeova dvouhodinová „studie lidského já“ na pozadí brutálních mordů však po skončení vyvolá „ohňostrojový efekt“ – všechno to nádherně vypadá, rychle uletí, ale co z toho? Dobrý pocit? I ten překvapivě někdy nestačí. (20.08.2005)

Okomentuju 47 dílů Buffy a pak si ke komentáři vyberu film někoho, kdo se jmenuje Spike. Náhoda? Přesně tak. Ve skutečnosti za to mohou Blue Öyster Cult, což je naprosto fantastická kapela z newyorského Long Islandu. Nedávno jsem narazil na článek, v němž se o jedné jejich písni psalo: "(Don’t Fear) The Reaper’s ghostly autumnal guitar line beckoned like a skeletal finger as temperatures soared and Son of Sam haunted the backstreets and alleys of New York City." Po krátkém zjišťování kdo je Samův syn, jsem narazil na tenhle film. Spike Lee do něj krom zmíněného vraha nacpal úplně všechna znamení doby: disco klub Studio 54, punk rockové doupě CBGB, travolťácké rváče i homosexuální prostituty. A došlo i na Kmotra. Jen ty Blue Öyster Cult, kteří byli v létě roku 1977 na samém vrcholu popularity, samozřejmě vynechal. A přitom se mu songy jako (Don't Fear) The Reaper nebo This Ain't the Summer of Love z tehdy aktuálního alba Agents of Fortune tématicky přímo nabízely. Jenže on si prostě musel vybrat písničku The Who z roku 1971 (!) Baba O'Riley (známou též jako Teenage Wasteland), a pro jistotu ji tam šoupnout hned dvakrát. BÖC mu holt asi nebyli dost sexy. Jinak by mě zajímalo, zda už v roce 1977 nosili punkáči (nota bene ti američtí) na hlavě takové nádhery jako tuhle Richie (Adrian Brody). I kdyby inspirací pro tuto postavu byl jeho jmenovec Richie Stotts z kapely Plasmatics, řek bych, že rok 1977 je přece jen i na něj trochu too early. (Citát z Wikipedie: "In 1978, Richie was among the earliest musicians to sport a Mohawk, taking inspiration from the Travis Bickle character in the movie Taxi Driver.") Ale tak dejme tomu. Jinak krom těchto drobných výhrad a toho, že Lee mohl postavu Samova syna alespoň zpočátku obestřít trochou tajemna a nevyspoilerovat hned ze startu s kým máme tu čest, je Krvavé léto v New Yorku poměrně excelentní kousek. Potěšily některé detaily, pěkné holky a také opětovné setkání s hajzlíkem Johnem Leguizamem z Carlitovy cesty. ("Benny Blanco z Bronxu", pamatujete?) Sedmdesátky ve filmu mívají obvykle šmrnc - většinou se je tvůrcům dařívá vykreslit lépe než osmdesátá nebo šedesátá léta. Možná za to může i to, že punk a disco budou většinu lidí asi vždycky vzrušovat víc než psychedelický idealismus hippies nebo mejdanová bezstarostnost synth popu či glam metalu. (20.10.2017)

Těžko říct, proč je vlastně tento film, na rozdíl od třeba takové 25, hodiny, tak málo stravitelný...Režie je místy opravdu perfektní (hlavě ve scénách s vrahem) herecké výkony také fungují hudba je dobře použitá...Pro mě osobně byl největší problém ve scénáři...Problémy hlavních hrdinů mi bohužel nepřišly nijak zajímavé a poselství z nich plynoucí natolik subjektivní, že místy dost zbytečně natahovaný příběh začínal nudit a já osobně jsem čekal na další scénu týkající se Sama (mezi ty povedenější patří i scéna s výpadkem proudu a rabováním)...A že Lee nemoralizuje? Pravda, tentokrát si nevzal na mušku žádné menšiny, ale svůj postoj ke "stylům" dává jasně najevo...škoda jen, že celkem neobratně nechává větší dávku hlouposti nepřílis prokresleným postavám, které tak místy spadají až k neživotnosti. Přesto jsem se ještě bavil a minimálně scénu s mluvícím psem si budu nějakou chvíli pamatovat... (04.09.2004)

Svou atmosférou mi film připomíná Hříšné boogii (které je mimochodem o dost lepší). To navozování ducha 70.let, plavné kamerové záběry. Spike Lee je talentovaný režisér, který dokáže obyčejně vypadající scény okořenit nějakou vychytávkou. Samotný děj ale už tak není uchvacující. Příběh mladého punkera, který vtrhl do "normálního" života svých přátel, je nesourodý a přitažený za vlasy. I tak ale velký dík Spikemu, který mě dokázal udržet v gauči po celou dobu (i když stopáž je trošku přepálenější). (13.12.2007)