Jednej správně

Dost sa divim tomu extra vysokemu hodnoteniu. Na môj vkus tam bolo prilis vela postav a hlavna dejova linka tam bola prilis povrchna. Skôr to bol film o atmosfere ako o deji a kedze ma atmosfera filmu prilis nezaujala, tak som sa miestami dost nudil. Podobny problem som mal aj s ostatnymi filmami Spikea Lee, takze mi pravdepodobne jeho styl nesedi. Co ma dost mrzi, lebo sa mu vzdy darí do svojich filmov dostat fantasticke herecke obsadenie. 6/10. (11.02.2013)

Jeden z vrcholov americkej nezávislej kinematografie a nepochybne dosiaľ jeden z najdôležitejších afroamerických filmov. V poradí tretia snímka Spikea Leeho Do the Right Thing je štylizovaným, provokatívnym obrazom rasového napätia v newyorskom Brooklyne pred koncom 20. storočia. Výrazné, presýtené farby a hlučná rapová hudba (vyniká skupina Public Enemy s piesňou „Fight the Power“) nabíjajú film elektrizujúcou energiou a dávajú mu zmysel. Lee, inšpirovaný pouličnou komédiou, sa stavia tvárou v tvár rasistickým postojom; napätie prerastie do morálne nejednoznačného záveru, ktorý odráža kontroverznosť brutálnych policajných zásahov. Hoci niektorí tento film označujú za provokatívny, musia uznať, že mu nechýba energia a snaha o výpoveď. 80% (13.06.2010)

Už jen za tu esenci nastupujících devadesátých let, ano, myslím ty barvičky, hadry a účesy. Super. Baví mě to snímání z podhledu, baví mě to jako klasickej konverzační příspěvek k emerickýmu indipendentu. A navíc to má celý pěkně hořkej ocas, mimochodem docela "zábavné" sledovat tento film na pozadí dnešních událostí v Londýně, že ? (10.08.2011)

Spike Lee na své nejjistější půdě vystavěl jeden z nejlepších filmů řešících rasovou problematiku. Na prostoru jedné čtvrti demonstruje americký problém v širším kontextu. Množství malých dramat postupně splétá a nechává gradovat do téměř apokalyptických rozměrů. Bude vám horko. 85% Zajímavé komentáře: Eddard, Visáč, Lookass (30.07.2006)

Mohla to být sakra dobrá sonda do života tepající černošské čtvrti během jednoho obsáhlého horkého dne. Ukázka charakterů různých účastníků a různých kultur ve své vzájemnosti mě docela bavila. Vtipné hlášky spolu s "black music", pracující menšiny, klábosící většina a nikdo z nich na fungujícím stereotypu nechtěl nic měnit. Všichni se navzájem znali, tolerovali a respektovali. Zbraněmi té doby byly silácké řeči, tlačítka volume u rádií a nevinné hrátky s hydranty. Groteska u Sala v závěru po zavíračce patřila k nejvtipnějším, kdyby nepřišel nečekaný šokový obrat o 100%. Bylo to jak blesk z čistého nebe a chyběl jen krůček, aby taškařice ve jménu apartheidu vyvrcholila trapným lynčováním. :-( (U nás se dnes v podobně sálavém horku "bojovalo" ve skocích a piruetách do bazénu. To se mi líbilo.) (07.08.2011)