Hra se smrtí

Nechci se tady dopouštět banalit typu: velice slušný film, ale od Spikea čekám víc. Ale ono je to skutečně tak, i když se budu snažit odmyslet si dabing a stopadesát přerušení reklamou, nedosáhne mi Hra se smrtí na Krvavé léto nebo Jednej správně ani na špičkách. Je to možná paradox, ale když máte někoho zafixovaného jako výjimečnou osobnost, v tomto případě režisérskou, a po jeho práci slídíte, jste pak přísnější a rozlišujete, co si postavíte do jedné řady s těmi nej, takže jestli dneska budu někoho chválit bez výhrad, tak je to jen Harvey Keitel. 3,5 *. (14.06.2009)

Clocker (slangový výraz): low level drug dealer, který pracuje („clockuje“) 24 hodin denně. Spiker (též slangový výraz): bojovník za práva barevných. ____ Největším americkým problémem je, vždycky byla (od chvíle, kdy jsme vystoupili z lodi) a vždycky bude rasa. Toliko Spike Lee. Popravdě se mu ani nedivím. Vskutku existují klasikové rasismu, kteří jsou s to načrtnout černocha s odulými rty, placatým širokým nosem, většíma ušima a zlovolnýma očima, z kterých číší lačnost, chlípnost a úskočný pigment. Po této stránce stačí uvést třeba Ludwiga Clausse, který dělí lidi na kulovité, parabolické, pyramidální a polygonální. Jen se divák musí srovnat s tím, že se Spike ve svých filmech nepokouší o subjektivní komentář k ději, který tu přece jen byl, ale bojuje za rasovou rovnoprávnost a pronáší obecné ideje, k nimž konstruuje děj až druhotně jako záminku. Z téhož důvodu ví divák po celý čas příběhu více než postavy, aniž to jakkoliv vadí; protože Clockers nejsou thrillerem, ani detektivkou, kde se musí uvážlivě promýšlet dávkování informací mezi postavy a diváky, ale důsledným propojením kinematografie s Black Panther Party a Amnesty International. Pokud se tedy na konci filmu ukáže vypravěč mírně nespolehlivým v otázce, kdo zabil Darryla Adamse, skutečnost je taková, že nespolehlivé jsou pouze postavy, skrz které nám je vyprávěno – to je postihla pod náporem bílých schizofrenie a už ani nevědí, čí jsou. V přesně nastaveným a odzkoušeným hierarchickým žebříčku vyjebává v ghetu každý s tím pod sebou a je vyjebáván tím nad ním. Je to jako domino, přičemž Spike se táže po tom, kdo uvádí do chodu první kostku (samozřejmě pro nás má připravenou odpověď – jsou to běloši v čele s Johnem Turturroem), takže i když se Spike věnuje převážně oněm padajícím kostkám, které ve filmu zastupuje černošský gheto - tzv. melting pot v melting plotu - se svými mikro příběhy, navrací se neustále k původní otázce, k původní příčině toho všeho. Jako detektiv propátrává a čenichá, kdo uvedl domino do chodu. Detektiv se převtělil z postav do osoby režiséra – odtud důvod, proč nejsou Clockers ani thrillerem, ani detektivkou. (14.05.2009)

Solidní drama prosté patosu z prostředí pouličních drogových dealerů v černošském sídlišti s autentickou atmosférou a dobrou analýzou mechanismu ničícího životy lidí v okolí. Líbí se mi, jak se všichni výrazně inteligentnější černošstí herci dokázali herecky proměnit v podstatně jednodušší bytosti, aniž by to působilo nějak nevěrohodně. Závěrečná pointa mě dostala. (18.08.2017)

Spike Lee je solidní režisér, ale strašně často si ve filmech omýlá černošskou kulturu, zvyky a hlavně muziku, kterou já teda nedokážu vystát. Zde je ještě toho nejvíc undergroundového ražení stejně jako celý film. Ten je zase klasicky o drogových dealerech, o zlých hoších a o tom, jak se to v životě dá snadno posrat a je těžké se z toho vyhrabat. Nic moc. (06.12.2009)

Nekonečnej kolotoč v černošské čtvrti, kde všichni tak moc při mluvení rozhazovali rukama, že se o mě pokoušely po půlce filmu mrákoty. Drama, černošké sociální drama s několika pouličníma vraždama, jež zdobí slušné náznaky gore, jinak nemám důvodu tento film vychvalovat. Budu si muset na Spika Lee dávat většího majzla, protože tady mi dokázal, že není stoprocentně zárukou kvality. 50% (19.09.2014)