Anna

Na konci Bessonovy Nikity s úsměškem oznámí Tchéky Kario jejímu příteli, že jim ta dívka bude chybět a on na to jen nešťastně potáhne z cigarety, kývne hlavou a podívá se z okna. A já si tak nějak myslím, že i přes to všechno budeme takhle mluvit o Lucu Bessonovi až to všechno prdne, Europa Corp půjde do likvidace a on sám do obrazů minulosti. Protože jakkoli můžeme vyvádět nad absencí logiky, koherentního děje, snahy zamaskovat ten strašný digitální obraz, úplně nepochopitelnými anarchronismy (minimálně podruhé mám u Bessona pocit, že o období, ve kterém se film bude odehrávat, se rozhodl až v postprodukci) či dramaturgickou absenci, pořád si musíme uvědomit, že to je dneska cena kterou platíme za to, že sledujeme jedny z posledních západních autorských akčních filmů. Navíc v tomto případě Besson dotahuje o stupeň dále svoji pochodeň hnutí Cinéma du look, která pracovala mimo jiné s výraznou reklamní estetikou. Vše zde je totiž naprosto podružné produktu, který Bessona zajímá - třímetrová, třicetikilová a v akčních scénách naprosto dechberoucí Sasha Luss. Proto ve filmu fungují akorát věci, kterých se ona dotkne a navíc až od doby, kdy se jich dotkne. Výsledná gaussova křivka, kdy jsme přesouváni od iritujících civilních scén do nejlepších akčních sekvencí roku se pak asi nejlépe dá vyjádřit slovy Milana Vébra, režiséra Osady Havranů 2: "Bylo to bezvadný! Bylo to strašný." (19.11.2019)

"Beru ji. Zkusím to. A když to nepůjde, pošlu ji domů v bedně." Anna se mi od začátku moc nelíbila, protože kostnatý věšáky na předražený prádlo mě nevzrušujou, ale jakmile se chopila bouchačky přibližně stejný váhový kategorie jako ona, tak mi začala připadat sexy. Pro drsný holky mám prostě slabost a když jejich sexuální choutky dojdou až k touze vyjebat najednou s KGB i CIA, tak mají zcela po právu mou pozornost. Já se u toho najednou královsky bavil, ocenil jsem oba její privilegovaný zasouvače a s nadšením jsem slintal nad cynismem fikaný Olgy. Takhle mám prostě Bessona rád a takhle si rozumíme. (24.09.2021)

Scenáristicky prekvapivo pedantne pripravené, čo znie v spojitosti Luc Besson a scenár pre Europa.corp ako oxymorón, ale keď si dá záležať, tak vidno, že je stále macher. Dve časové línie a potom princíp, tak trochu, ako v Memente, to si nechám páčiť, hlavne ak to dokáže prekvapiť. A páčiť som si nechal aj všetko ostatné, okrem vhodne zvolenej hlavnej herečke si svoje úlohy dokonale užili aj Helen, Cillian a Luke. Na logiku ale zabudnite, kde sú a kde nie sú kamery, je vecou toho, ako sa to hodí Anne, a o guľkách vyhýbajúcim sa tomu, kto musí ostať nažive, už asi nikto pre vlastnú psychickú pohodu nerieši. (08.08.2022)

Tak nám vypelichaný viagrou napajcovaný úchylný Luk, aspirující na evropskou cenu #VykuřMiTu Hárvyho Vajnšvajna, zase přinutil k felaci nějakou rypákovitou, vychrtlou ruskou štětku, a aby předešel dalšímu úsměvnému „protisvévůlijsemmuvášnivěkouřilapéro“ žalování, radši jí hned, jako tenkrát Mile Obludovičové, uplácal filmík. Obskurně odporná (ať se zdejší zoufalí zoofilní panicové tahají za šulínky, jak chtějí) a ochrnutě toporná (dtto) Šáša Lues mu se svým zánětem trojklanného nervu zjevně žaluda příliš nepohryzala jako třeba Skarletka, tudíž si dal záležet a tentokrát si to po všech těch přiblblých kolovrátkových sračkách přiharašil se sice předvídatelným, avšak přeqapivě solidním a učesaným špionážním dramatem s dokonalou bábou Mirenovou v roli Baby Jagy. Ano, Luk sice kapku předběhl dobu a udělal z toho tak trochu „Brutální ruskou držku a město tisíce planet“, když nad Moskvu narouboval 4G sítě do časů, kdy vrcholila éra kouřových signálů, a USB disky měli kam zastrkovat jen ti s hranatým řitním otvorem, nicméně v kontextu jeho straight-to-WC patotvorby poslední dekády je to pořád těžký nadstandard a kulantní zábava. A kluci, nezoufejte, fuckt nejste hloupí!!! Ony „tak mocinky příšerně složité“ časové skoky by zmátly kde koho. Zejména ty, kdo mají problém najít si potmě vlastní prdel, protože v ní mají zaraženou svoji hlavu. (08.09.2019)