Pearl Harbor

Osobně nemám nic proti Pearl Harboru, válečné scény Bay natáčet umí. Jenže ten příběh na jejich pozadí je tak plytce romantický, že se větší hovadiny dohrabete jenom horko těžko. Stejně jako to až přehnané americké vlastenectví... Chvíli to tedy vypadá, že sledujete podařený válečný film, v dalších sekundách, že jste právě přepnuli na jiný kanál, kde běží jeho parodie... (06.05.2006)

Nerealistická kravina. Ovšem velice pěkná nerealistická kravina, alespoň v případě že nemáte na Micheala Baye vypěstovanou alergii. Bay dokazuje, že je zručným režisérem, avšak úzce zaměřeným pouze na coolové, zábavné fláky a dramatická poloha mu příliš nejde. I zlatý hřeb celého filmu - drtivý nálet na přístav je v Bayově podání coolová podívaná plná efektních výbuchů, krásných zpomalovaček a jiných videoklipových vychytávek. A teď, je to klad nebo ne? Obrazová stránka filmu je totiž opravdu velice pěkná, místy bych si troufal říct krásná, nabízí se však zásadní otázka, zda se všudypřítomná obrazová krása k válce vůbec hodí. Moje odpověď zní 'v Bayově podání ano'. Pearl Harbor se vám může líbit, pokud zkousnete že nejde o opravdový válečný snímek, nýbrž o další popcornovou Bayárnu, akorát natočenou podle skutečné historické události. Jestli se přenesete přes tohle, pak již nejpíš snadno strávíte i nepříliš vyvedenou milostnou zápletku, toporné herecké výkony a limonádový závěr, vymyšlený patrně hlavně kvůli americkému publiku. To aby americký lid nebyl na pochybách, jeslti to těm Japoncům natřeli, nebo ne. 70% (29.10.2007)

Vystříhat všechny sladkobolné romantické scény, nechat jen čirou akci a přechody mezi jednotlivými akčními scénami, a bude to za pět hvězdiček. Ale tohle? Je to romance? Je to válečný film? Takhle to není ani jedno z toho. Jako byste chtěli zkřížit psa a kočku. Tyhle dva žánry smíchat dohromady prostě nelze!! Pochopí to někdo? (15.12.2002)

Scénář: Randall Wallace .. Tentokrát opravdu ne, pane režisére (a scénáristo). Neváhal bych s plným hodnocením, ale musel by vystřihnout posledních třicet minut a snad i většinu té romantiky (přesto, ta půlhodinka na konci to kazí víc!).. Jako válečný velkofilm to docela funguje a zničení Pearl Harbor je "nádherné", ale chybí tomu víc naturalizmu, ikdyž Michale Bay to vlastně nebere vážně a možná proto je výsledek docela přeplácaný.. (07.02.2005)

Základní dojem z filmu Pearl Harbor: „válka je krásná“, resp. „Válka v tomto filmu vypadá krásně“. Bay připravil vizuálně fantastickou scénu přepadení: vybuchující lodě, zpomalené záběry, dlouhé panoramatické nájezdy kamery, dynamická, popř. vzletná a hrdinská hudba. Dívá se na to dobře, ovšem hrůzy války to příliš neevokuje. Spíše to vypadá jako počítačová hra a při každé efektní explozi má divák skoro chuť zařvat: „Jo, skvělý!“ Při sledování války podle Baye vynikne genialita pojetí války podle Spielberga. Stačí srovnat klišovité umírání v havajské nemocnici a syrové a nesmírně působivé umírání v Ryanovi. Jak by vypadala invaze v Normandii podle Baye si ani nechci představit. Pokud ovšem přijmeme, že se zde jedná o válku efektní a ne hrůznou, je to dobrá zábava (jak šíleně to slovo zní). Hlavním problémem je délka filmu. Milostný románek z první hodiny se mi líbil více než v podobně strukturovaném Titaniku (nejdřív láska, pak akce), ale hodinu to trvat nemuselo. Zcela nadbytečná mi přijde poslední půlhodina, nálet na Tokio – ten film měl skončit zničením přístavu (takhle Amíci mohou odcházet z Pearl Harboru s pocitem „ to jsme to těm Japončíkům nandali“ – pro historiky je ta věta skoro až vtipná). Líbila se mi postava Toma Sizemora (podobnýho řízka si střihl už v Ryanovi a v Sestřeleném jestřábovi). Naopak silně nadbytečná až trapná byla postava Cuby Goodinga Jr. Když mu kdosi říká „jsme na vás hrdí“ a když on pak říká umírajícímu veliteli „vycvičil jste nás dobře pane, všichni jsou na svých místech, pane“, tak se mi chvějí prsty, s jakou radostí bych tyhle kecy vystřihl. Podobně trapný mi přišel pan prezident Jon Voighta. (07.07.2003)