Kagemuša

,,…ZLODĚJ A PALIČÁK. NIKDO NEMÁ ANI TUŠENÍ, JAK JE PODOBNEJ NAŠEMU PÁNOVI“..... /// Cože? Kníže Šingen je mrtvej?? COŽE?? Prej jo, všichni o tom povídají (každýmu)....po 20ti minutách aspoň nějaká změna. ,,Byl to skutečný hrdina!“... Asi jo, když to říká ten chlápek v zástěře a se žlutýma korálema. ,,JAK JE TO MOŽNÉ? PŘED TÍM UMÍRAL A TEĎ JE ZDRAVÍ!“ A zvědové ví hovno! Chlapi řeší svoje rodový problémy – (tedy melou, vysvětlují proč by to měl jít dělat), on zas řeší, jak ,,potlačit sám sebe a bejt někdo jinej“ – naštěstí ho čeká setkání s konkubínama. (Konečně snad bude vzrůšo!!! ??? co myslíte??? Povídají si!)….. KACUJORI VYRAZIL DO BITVY…..,,neřekl bych že to dokáže!!“ Já na to nemám názor – a chce se mi spát….. Kagemuša není ukecanej, ale upovídanej film o japonský záhadě hlavolamu na osm v plný kostýmní palbě a provedení, že TENKRÁT museli v Hollywoodu slintat. DAVY POCHODUJÍCÍHO KOMPARSU A NÁDHERNÁ KOSTÝMNÍ PODÍVANÁ v závěrečný řeži i s tím lidsky nepochopitelným, ale japonsky přirozeným (a historicky doloženým) finále. Historická uspávačka, která právem patří do zlatého fondu kinematografii, ale..... /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Jsem z rodu Takeda. 2.) Mám podezření, že Vašek má dvojníka a nevím jak na to. 3.) Po večerech čtu ,,sútry“. (Pozor! Příznivci kámasútry mohou být zklamáni!!) 4.) Kvalita filmu se pozná podle počtu pomalu umírajících koní. 5.) Thx za titulky ,, ygdrassil“ a ,,drSova“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (18.07.2011)

Stín nemůže jednat nezávisle na osobě, jež jej vrhá. Kagemuša je bravurní syntézou psychologického dramatu a válečného filmu, jehož hlavní hrdinové utváří nezvyklý trojúhelník: hlavu rodu a jeho dvojníky. Zatímco vladařův bratr tuto roli zastává dlouhé roky, pro odsouzence na smrt, který vděčí za svůj život jen mimořádné podobnosti s ním, představuje šok. A vzápětí sledujeme, jak se svého života opět vzdává pro imitaci života někoho jiného; jeho překonávání překážek v podobě změny chování, vyjadřování i jemných pohybů, až po styk s vlastním vnukem a koněm, jenž nikdy jiného jezdce nesnesl. Zpočátku se jeho úkol jeví pouze dočasným a příležitostným, po pánově smrti je ale dvojník jedinou naději na utajení této – pro rod ve válečném stavu fatální – skutečnosti. A tak postupně opouští, co bylo vlastní jemu, a přejímá zvyky, které měl mít někdo jiný, každým okamžikem ovšem hrozí, že se iluze stane více nepotřebnou; a co bude pak se samotným stínem? Jeho pravá podstata je mu nadto neustále připomínána tím, že lidé, vzdávající mu na veřejnosti čest, se k němu v soukromí mohou chovat nadále stejně hrubě. Titulní dvojroli si zahrál Tacuja Nakadai a předvádí v ní jeden ze svých nejlepších výkonů, vrcholem jsou dlouhé záběry, v nichž se snaží gesty a výrazy co nejvěrněji podobat své „předloze“; v dlouhých záběrech si ostatně celý film libuje, ať už snímají promyšlené dialogy nebo nádherně barevná pochodující vojska (často doprovázena úžasnou hudbou). Pro mne osobně představuje Kagemuša Kurosawův vrchol a jeho nejlepší film. [Rovněž byl mezi studenty japonštiny s úspěchem testován jako pomůcka pro účení základních znaků kandži.] (22.07.2006)

Trochu jsem se obával, že to bude další Kurosawův příspěvek na téma, jak pronudit tři hodiny. I začátek mne utvrzoval v tom, že opět budu svědkem dramatu, kdy se o válčení maximálně kecá vsedě. Naštěstí jsem se mýlil. Kagemuša přes svou délku nenudí, je plný zvratů, kvalitních (někdy až teatrálních) hereckých výkonů a zejména bezchybné Kurosawovy režie. Budu toto dílo považovat ze to lepší, co natočil. (24.01.2010)

Tacuja Nakadai a jeho uhrančivý pohľad patria k najsilnejším preformance tohto filmu. Kurosawa na staré kolená ide viacej do epickosti ako vo svojich predchádzajúcich filmov. Mifune je nahradený Nakadaiom a namiesto čistých ľudí v morálne pochybnom svete, tú máme machinácie, intrigy a značný vplyv mysticizmu – prevažne so šintoistickými prvkami. Začalo to Deršuom a naplno sa to tu prejavilo v snovej sekvencií a v predurčenosti aká z neho vyvstala. Oproti rozpohybovanej kamere z predchádzajúcich Kurosawových diel, sme tu väčšinou statický. Zároveň, sa ale nezabúda na vizuálnu podmanivosť a aj napriek tomu, že sa v nejakej scéne len rozpráva, je v nej perfektne využitý priestor, plány a postavy vždy hovoria k veci a predurčujú významom ich neskorší zmysel. Scény večerného boja, rozprava o nehybnej hore, finálne pole mŕtvych a už vyššie spomínaný sen patria k silným a katarzným scénam filmu. Najviac ma štve, že takéto filmy sa dnes netočia. Strašne rád by som bol, keby som mohol zažiť Kurosawu v tomto období ešte ako mladé ucho snažiace sa rozprávať veľké príbehy svojim spôsobom. Perfektná ukážka historického filmu, pri ktorom nadobúda Posledný samuraj s Cruisom hlbší význam. (02.09.2014)

Větší část filmu se zabývá právě Šingenovým dvojníkem, který se musí naučit vystupovat tak, aby nebyl od originálu k rozeznání. Daří se mu to velmi dobře, avšak jediný, koho neobalamutí hned na poprvé, je malé dítě. To jediné cítí pravdu, avšak později i ono uvěří a nového strýce si velmi zamiluje. Všichni se k novému vládci chovají s úctou, která také působí velmi důvěryhodně. Vypadá to, že si navzájem skutečně všichni přirostli k srdci, což je ale vyvráceno ve chvíli, kdy je lež odhalena a dvojník je bez úcty vyhnán jako obyčejný zloděj a předchozí roky jako by ani neexistovaly. (22.05.2015)