Kagemuša

Velmi prudce nudny Kurosawa. Ma to barvy a epicke ambice jako Kurosawuv pozdejsi Ran, ktery je ale mnohonasobne kvalitnejsi ve vsech ohledech. Kagemusha je az prilis protahly a oplyva naprosto nulovou porci zabavnosti. Konference upovidanych samruajskych lordu jsou nezajimave a podstatne delsi a castejsi, nez by mely. Bitevni sceny to vubec nezachranuji, naopak, namisto grandiozniho audio/vizualniho bonbonku, ktere byly k dispozici v Ran jsou zde pouze totalne nezazivne komparzisticke party, ktere nemaji sebemensi sanci divaka uspokojit. Akira je sice velky reziser tocici velke filmy, coz ale nemusi nemusi nutne znamenat, ze jsou take kvalitni. Tenhle tezce prehodnoceny Kurosawuv kousek je typickym prikladem. Mozna ani ty 2* si to nakonec nezaslouzi. 3/10 (25.06.2010)

Původně měl hrát hlavní roli Shintaro Katsu, ale po neshodě s mistrem byl odejit a roli převzal právě Nakadai, zlí jazykové tvrdí, že kdyby Kurosawa oslovil Mifuneho, dopadl by film lépe. To nelze hodnotit, ale Nakadai podává dobrý výkon (je zajímavé si ale představit, nakolik by měnilo atmosféru, kdyby hlavní roli hrál Mifune nebo Katsu). Příběh je tradičně silný, odehrává se na pozadí konce jedné historické éry a v naprosto skvostném vizuálním provedení. AK je velkým znalcem člověka a života a kdyby nenásledoval Ran, dostala by ode mě Kagemusha *****. Obrázky, kterých namaloval při psaní scénáře desítky, jsou opravdu krásné - ve filmu je vlastně jen rozpohyboval (pokud se nepletu, nebylo to u něj neobvyklé). (23.01.2008)

Kurosawa má estetické cítenie, čoho dôkazom je vizuálne exibicionisticko-umelecký film Dreams a prejavuje sa aj v Kagemušovi, hoci niekedy naozaj samoúčelne a len pre efekt. Kurosawa vie tak isto natočiť film, kde je všetko ako má byť a ktorý ma dostal (Deržu Uzala). Ale nech mi priaznivci tohto japonského umelca odpustia väčšinou z môjho pohľadu prevažuje to, čo som už v súvislosti s jeho filmami spomínal:nuda, rozťahanosť, nevyváženosť, miestami absolútne prehrávanie hercov a neprehľadnosť. Silné momenty by sa našli, ale tie horšie výrazne prevažujú. Trojhodinová stopáž bola v tomto prípade zabijácka. Skrátka rád prenechávam tento film na hodnotenie "japonológom", nie je to moja šálka kafe:) (15.07.2007)

Další Kurosawův fenomenální snímek. Japonská historie a kultura je pro mne naprosto fascinující záležitost a Kurosawa je geniálním interpretátorem všeho co se mi na této velezajímavé zemi líbí. Zajímavý dramtaický příběh o dvojníkovi panovníka je doprovázen geniální kamerou a hudbou, jak je tomu u Kurosawi ostatně vždy. Dříve jsem myslel, že Kubrick je největší filmový umělec všech dob, ale s Kurosawou jsem objevil jemu rovného. (16.05.2005)

Jakože kostýmní předehra k Ranu, v jejímž vytáhlém stínu se samotný Ran zcela utopil. Kagemusha svého následovníka převyšuje ve všech myslitelných rovinách: tempem vyprávění (a to je delší!), vizuální bombastičností, příběhem, hereckými výkony i nápaditostí (sen). Je to epochální historický výlet, výtvarně i stylisticky fascinující cesta do hlubin duše, a to s příchutí, možná již tradiční, ale stále milované, tragédie shakespearovského rozpětí. A kdo chce, může se nechat pohltit i silně protiválečným poselstvím, které se sice táhne Kurosawovou tvorbou jako korálovec, ale zde nabývá mnohem naléhavějšího rázu. K absolutnímu štěstí mi chyběl pouze bájeslovný Toshirô Mifune, ale Kurosawa mu vypočítavě (a snad i z nostalgie) našel obstojného hereckého dubléra. Smutným faktem zůstává, že sic je Tatsuya Nakadai více než uspokojivou náhradou, nikdy se nedokáže plně oprostit upomínky na svůj nepřekonatelný předobraz: Mifune přebývá v jeho akcentu, v jeho gestech, v jeho mimice. Příznačně to z něj činí dvojnásobně tragickou postavu. Leč, takový už je úděl herecký... (28.10.2008)