Král psanec

Bezvadný historický film, prostě bezvadný, vážně nemám co vytknout, ačkoliv by se i mně líbilo, kdyby byl delší, protože málokterý film z poslední doby by si to zasloužil tak jako právě tenhle. Ale nevadí. I tak je to atraktivní příběh s ohromným spádem a neustále nabírající tempo i dramatičnost, takovým tím "chlapským" způsobem zábavný, ale zdaleka nejen pro milovníky středověkých řezničin. Pořád mu totiž jde i o postavy a díky vynikajícím hercům o ně jde i nám. Chris Pine má v sobě něco až conneryovského, Aaron Taylor-Johnson je šílený divous k nepoznání, rázná Florence Pugh mě nezklamala ještě ani jednou a nestalo se to ani tentokrát... Se Statečným srdcem bych klidně srovnával a viděl bych to skoro na remízu. (14.02.2021)

Dlouho očekávaný návrat historických epik vypadá v hlavě Davida Mackenzieho očividně úplně stejně jako v té mé. Vynikající dramatická řežba, která je stejně brutální jako je nádherná. Naturalistická kamera a herecké výkony jsou zásluhou toho, že si připadáte, jako by vás do obličeje šlehal vítr a déšť skotských vysočin. Chris Pine je král, kterého bych pěšky následovala do každé bitvy. Zkrátka perfektní. To samé platí o nebojácné Florence Pugh. Jeden z mála historických příběhů, kde jsem neznala konec a stěží bych letos našla lepší dějový zvrat. Není to dokonalý film, ale je to srdcovka. (10.12.2018)

Pevně doufám, že svítá na lepší časy a pořádné bijáky si odteď budeme moct užít i doma. Neříkám, že s příchodem Outlaw King na Netflix všichni začnou univerzálně chválit i filmovou tvorbu (jak vidno, nezačnou), ale někdy se to už zlomit musí. A David Macenzie je vynikající režisér (Hell of high Water ou yeah!) a jakmile film začne dechberoucí devítiminutovou (!) scénou na jeden záběr, ihned mě měl v hrsti. Už se mi dlouho nestalo, že bych takhle celou dobu ani nedutal a užíval si každou sekundu a vůbec volal po prodloužené verzi (aspoň těch 20 minut). A na úplný vrchol u mě stoupl Chris Pine (🍆), který se konečně vyšvihl do nejvyšší ligy a doufám, že jen tak nespadne. Radši to neporovnávejte se Statečným srdcem, koneckonců to duchovní pokračování není, to přijde až příští rok. Tenhle separátní příběh prostě stojí za to a je až neuvěřitelné, jaké brutální a skvělé natočené bitevní scény máme tu čest sledovat. Hail to the king! (16.11.2018)

100 minut střídání epických, krvavých a štědře řešených scén a dialogů, které prostě trochu zavání cheesy historickým seriálem televizní provenience. Mackenzie aspiruje na temné středověké masoprokrvení, což se mu v luxusních davových scénách a některých kvadraturách Skotů daří, jindy ale ujíždí do povrchních cingrlátek a gaelic kýčů. Pine mi nicméně hodně sedí. Není to přehnaná macho karikatura, ale chlap, co si od jisté chvíle jde klidně a neochvějně za svým... někomu může připadat divné, že právě takového vůdce lidi následují - já je chápu. Šel bych za ním taky. Btw, Aaron Taylor-Johnson poprvé v kariéře vypadá, že má chuť na syrové hovězí. (10.11.2018)

Víc než neoficiální pokračování Statečného srdce vypadá Robert Bruce a jeho cesta jako poloviční remake. I tady jsou zrady, lásky a velkolepé bitvy, ale jakkoli se Gibson svého času od historických reálií odlišoval až absurdně, s radostí mu bylo odpuštěno, protože každým zvratem trhal divákovo srdce vedví. Mackenzie se dějin drží pevněji a přidává na bojovném bahnění, ale já se nemůžu zbavit pocitu, že je to všechno moc naoko. Úvodní interakce na mě nefunguje jako vtáhnutí do děje, ale jako vábnička v podobě scény bez střihu, vyhřezlá střeva nepodporují hrůzy války, jen samoúčelně z člověka vypadnou v celé nahotě, vřelé city se u novomanželů objeví jedním střihem. A Chris Pine, věčný to sympaťák a rošťák na pohled, do rolí zadumaných panovníků teprve dospívá. Král je tak v tomto případě psanec odvážný a příjemně nekompromisní, ale Srdce jeho bojovým zpěvům zoufale chybí. (14.11.2018)