Spalující touha

V první chvíly Eyes Wide Sht vypadá spíš jako nějaký komorní drama o manželství, ale to jsem ještě netušil, jak to Stanley rozjede . Zhruba od první čtvrtiny se to neskutečně rozjede a čim dál tim víc se to přiklání k vynikajícímu mysterióznímu thrilleru a přibývá záhadných scén i rozhovorů, takovej vývoj filmu jsem vůbec nečekal a docela mě dostal, ale přece jen výtky bych měl, podle mě to chtělo ještě nějakej šokující zavěr nebo mezizávěr, trošku mi to přišlo vyřešený až moc v poklidu a některý otázky, který příběh vytvoří vůbec nebyly zodpovězeny, což mi docela vadí, protože bych docela rád znal odpověď, když už to bylo nakousnutý a já byl přnucen o tom přemýšlet, ale to už bych chtěl asi moc. Co se týká hereckýho obsazení, tak tady se Stanley Kubrick rozhodně nesekl, Tom Cruise jek fakt skvělej, stejnětak i Nicol Kidman, i když dostala o mnoho míň prostoru. Určitě tomu pomohlo i to, že v tu dobu byli manželé. Myslim, že to je až nečekaně kvalitní film a to i když Stanley Kubrick byl vynikající režisér (17.09.2006)

Eyes Wide Shut se pohybuje na pomezi dvou klišé : americká filmová rodina 20.století a tajemný, stále však uvěřitelný příběh vycházející z fantaskních vídeňských romanet přelomu 19. a 20.století. Obě tyto roviny jsou přítomny a třebaže žádná z nich není zrovna originální, z jejich střetnutí se nesměle cosi zajímavého dere. Poslední Kubrikckův film není zdaleka tak děsivý jako Shining, ani tak krutý jako Mechanický pomeranč, má však své nevtíravé a tiché kouzlo. Atmosféra je mysteriózní, erotická, trochu i hororová. Nebo by taková alespoň měla být. Námět: jedení zakázaného ovoce. Kubrick nám klade zajímavé otázky: Lze na pravdě jedné noci stavět celý život? A na druhou stranu : Lze zjevení této noci ignorovat? Přesto tomu něco chybí. Kubrickova práce na filmu je tradičně vysoce precizní. I když tato verze filmu neměla být posledním střihem, není nedokončenost nijak znát. Jako vždy Kubrick dokonale zpracovává myšlenky jiných, přežvýkává dílo Arthura Schnitzlera, sám však jakoby ovšem nebyl přítomen. Pro mě zůstal Kubrick těsně pod cílovou páskou mimořádného díla. Je jí ovšem vzrušujícím způsobem blízko. (26.10.2004)

Kubrick má prostě svůj styl a je to asi jediný režisér, který dokáže udělat umění i z gruppensexu. Čeký/Slovenský název hodně mate, vášně, natož spalující, si ve filmu moc neužijete, celý film je spíš lehce odosobněnou psychologickou studií na téma "to fuck or not to fuck". Ale je natočen výborně a dává možnost zajímavě nahlédnout do tématu, které by každý druhý režisér ztvárnil jako čistokrevné "Péčko". (16.09.2005)

(1001) 2009: Film, který jede po úplně jiné koleji, než kam mám namířeno já. Docela bych řekla, že ani neexistuje výhybka, která by nás svedla dohromady. Já ještě nejsem dospělá, ale dospělost si představuji jinak. 2018: A krucinál, stejně se na to budu muset podívat za dalších deset let znova, protože i teď jsem stejně jako před minulými deseti lety příliš nezkušená na to, abych vůbec chápala, o čem film pojednává. (Natož abych si pro sebe dokázala pojmenovat, jestli to dělá dobře nebo ne.) Teď si sice dokážu víc (než dřív) vychutnat, jak Kubrick mučí Cruise, ale myslím tím doslova režiséra a herce, protože co prožívá ta postava, co já vím. Jediná věc (kromě matné představy, že člověk má tendenci s plynutím času trochu zapomenout, že Nicole je schopná být herecká bohyně), které můžu jakžtakž porozumět a dejme tomu se díky ní na mapě filmu alespoň trochu zorientovat, je krátká mimoslovní etuda Alana Cumminga na téma jak vyjádřit neopětovatelné city. Svoje zmatení bych nejraději ilustrovala na tom finálním rozhovoru, kde mi hrozně vadí, že když Nicole řekne "the important thing is we're awake now", tak že Tom vypadá, jako že buďto nikdy neusnul a nebo už se nikdy neprobudí, zkrátka že během své odysey nic nepochopil. (18.06.2009)

Troufám si tvrdit, že EWS není film, který by těžil z opakovaných shlédnutí. Jakmile si člověk přisvojí metaforický "plán" hrdinovy sexuální odysey, film ztrácí svoje prvotní tajemství a napětí atrofuje. Téma střetu dvou verzí (mužské a ženské) představivosti a destruktivnosti touhy je inspirativnější než pojetí Cruisova hrdiny jako oběti sexuální represe, kterou v závěru jeho externalizované a zoufale nenaplněné představy doženou až k slzám a provinilému doznání. Jsme v New Yorku na konci 20. století nebo ve Vídni za časů Freuda? Film vůbec působí odtažitě svým mixem bezčasí a kubrickovského chladu, který může být projevem stejně tak intelektuálního odstupu jako mizantropie. Postavy jsou spíš archetypy zbavené individuálních rysů, humoru a spontánnosti. Architektura a dekorace filmu jsou bezčasé; leimotivem je vánoční výzdoba, která záměrně nepůsobí rušivě jen tam, kam skutečně patří: do rodinného kruhu. Chladně promyšlený je i způsob, jakým Kubrick nakládá s kamerou, hudbou nebo třeba barvami - kontrast rudé (touha) a mrazivě modré (smrt) se zde prolíná do ambivalentní fialové. Jako zbavená jakékoliv emoce a kouzla působí i evokace nočních ulic New Yorku, nejspíš další záměr autorovy mimozemsky chladné inteligence. Konečně zaráží to, jakou péči (co do délky a pozvolnosti budování) věnuje Kubrick každé scéně, včetně těch vyloženě explikativních nebo rovnou zbytečných (např. rozhovor hrdiny se zženštilým recepčním je už třetím zpochybněním jeho kompetence jako heterosexuála). Out of Time. (26.09.2006)