Barry Lyndon

U jména Kubrick si většina asi vybaví na prvním místě Mechanický pomeranč nebo 2001, pro mě je to ovšem Barry Lyndon. Příběh muže, jenž začíná svou pouť světem a životem jako naivní mladík bez haléře a má to štěstí naučit se přežít za pomoci intrik, úskoků, lží a vší další nezbytné výbavy své doby (dneska jsme přece o tolik dál, že). Celý příběh je doprovázen skvělým sarkastickým komentářem vypravěče a vhodně podbarven hudbou přesně korespondující s děním na plátně. Úchvatná je nejen samotná kamera, ale vůbec celá kompozice záběrů a scén, které připomínají dobové obrazy. Třeba na pikniku v přírodě stojí ústřední skupina postav blízko k divákovi, ale ne zcela vpředu, aby nezakrývala výhled na roztroušené páry a skupinky postávající po louce. Kubrick využíval pro film pouze dobové osvětlení, v nočních scénách svítily stovky svíček, dokonce někde vyhrabal kamery s čočkami, jaké se už dávno nevyráběly, jen aby mohl snímat záběry tak, jak si je vytvořil v hlavě. Tohle je skutečný příznak uměleckého díla, každá maličkost má svůj smysl pro celek. (08.09.2006)

Cynická rokoková noblesa v dokonalém zarámování. Tímhle filmem Kubrick snad nejvíc potvrzuje, že práce režiséra a kameramana je pro něho v podstatě jedno a to samé. Kouzlo obrazu spolu s hudbou bez problému smaže citový chlad a obsahovou netečnost, která u Kubricka občas hrozí. Podobný zážitek mám snad jen z Ciminovy "Heaven's Gate", i když tam jde spíše o fascinaci samotnou scénou. (02.07.2006)

Konečně jsem splatila starý dluh...Barry Lyndon je ledovec. Monumentálně chladný a úchvatný. A většinu z něho tvoří část, která je skryta. Ano, pohltil mě. 184 minut zhudebněných obrazů, fascinující odcizení, které paradoxně přitahuje.....Ne, tohle kouzelné dílo neoplývá duchaplnými dialogy ani nečaruje s psychologickým vývojem hlavního bezkrevného anti-hrdiny..... Středobodem Kubrickovy pikareskní adaptace (Thackerayovo porozumění upravil k nemilosrdnému obrazu svému) pro mě nebyl průměrný hochštapler Barry a jeho sinusoidní toulky světem nahoru a dolů po společenském žebříčku, ale vypravěč, jehož neúhybnou metodou je satirický komentář. Distance je velmi mocnou zbraní, protože nutí diváka pod lupou sledovat dílo, které není řinčivým historickým filmem, ale ani příběhem hrdiny, kterému straníme. Jeden z filmů, kde můžete převyprávět děj obraz po obrazu a přitom o něm nevypovíte vůbec nic. Tenhle obtížně uchopitelný portrét z časů Sedmileté války nenese žádné jednoduše dékodovatelné poselství a ponoření do něj je jiného druhu, protože má jinakou strukturu a pomalost tu není pomalostí, ale procítěností tahů na plátně. Zvláštní smyslový zážitek, ve kterém se i ostrý otisk režisérovy osobnosti nádherně rozpil v barvách a tónech. Drama, díky kterému se mi záhadně zkrátily tři hodiny života, potože v Barry Lyndonovi čas plyne jinak. Kubrick natočil svým způsobem nonverbální film- říká toho hodně, ale jen málo z toho říká slovy. (10.05.2007)

Pomalu plynoucí, naprosto nepředvídatelný a až intimní příběh jednoho člověka, který silnou měrou ovlivnil osudy mnoha lidí. Kubrick předkládá svoje nejvelkolepější dílo rozvážně, snad až poněkud nevyváženě, ale každá, i ta sebemenší scéna, má v konečném důsledku své opodstatnění. Navíc pro hlavní roli vybral toho pravého představitele, Ryana O'Neala, který svůj herecký um nejvíce předvedl v pozvolna gradovaných scénách karetní hry nebo přerušeného koncertu. Vadou tak zůstává vypravěč, který sice dobře vyplňuje hluchá místa, ale zároveň svými usměrňovacími řečmi uškodí napětí z dalšího dění. (20.04.2006)

Barry Lyndon - moje odpověď na otázku, proč považovat kinematografii za umění. Zkrátka geniální dílo, kvůli kterým jsem rád, že vůbec nějaké filmy vznikají. Vypravěč mohl být ještě trochu sarkastičtější, ale jinak marně přemýšlím, co tomuhle filmu scházelo k dokonalosti. Ne, prostě nic. (Poprvé 28.10.2009, podruhé 07/2013) (26.07.2013)