Reklama

Reklama

Spící lůno

(festivalový název)
  • Velká Británie Sleep Has Her House (více)
Experimentální / Mysteriózní / Horor
Velká Británie, 2017, 89 min

Režie:

Scott Barley

Scénář:

Scott Barley

Kamera:

Scott Barley

Hudba:

Scott Barley
(další profese)

Obsahy(1)

Lidské stopy se z přízračné krajiny zcela vytratily. Jen zvířata ve skrytu tmy tiše očekávají příchod mystického ducha rozpínajícího se nad lesními kotlinami. Celovečerní filmové nokturno je noční můrou, romantickou výpravou do nespoutané pustiny i apokalyptickou vizí v jednom. (MFF Karlovy Vary)

Recenze (15)

Tft 

všechny recenze uživatele

Scott Barley z původních 4 hodin sestříhal Sleep Has Her House na 90 minut a i tak nejspíš pro někoho bude sledování nekonečné. Tenhle experimentální kousek je názorným příkladem "slow burn cinema", žádné dialogy, žádné postavy, jen několik zdánlivě nesouvisejících záběrů na přírodu. Sleep Has Her House odvděčí opravdu jen trpělivého diváka, nedává totiž věci do žádného kontextu, na všechno musí divák přijít sám a co si z filmu odnese bude jen jeho. To je na Sleep Has Her House to nejlepší, dovoluje totiž divákům popustit fantazii uzdu, několik dlouze nádherných záběru se mění přímo před očima a každý v nich může vidět něco jiného. Doporučuji si tenhle umělecký masterpiece pustit se sluchátky a v naprosté tmě (stejně jako to doporučuje sám tvůrce, teď už vím proč), protože atmosféra a sound design, jaké Scott Barley vykouzlil jsou naprosto jedinečné a ve spojení s obrazovou stránkou to opravdu v člověku evokuje podivnou osamělost. Tenhle film je jako kdyby šel člověk do galerie na drogách a zdálo se mu, že se všechny obrazy hýbou až na to že se to opravdu všechno odehrává před vámi na obrazovce. Je to názorná ukázka toho, co se všechno dá s filmem dělat a jak se tohle médium dá tvarovat do naprostého uměleckého extrému. Ani se nedivím, že renderování některých záběrů trvalo několik měsíců a na víc to, že je to celé natočené na iphone, vyjma některých obrazů, které Scott Barley nakreslil a zakomponoval do celého filmu, je prostě až k neuvěření, že tohle celé dokázal stvořit jeden člověk. Scott Barley je rozhodně jméno, které bude stát za to do budoucna sledovat. 80% ()

InTerrre$ 

všechny recenze uživatele

Scott Barley, po vzoru Slow cinema, natočil na svůj iPhone zcela mimořádnou větroplachou esej. Oproštěn od dialogů, tradičního narativu, jednoty místa a času, nám zprostředkovává “příběh” větru. Cestuje údolími, jezery, lesy a vodopády, nemaje žádných překážek. Spící lůno nás vrací k přírodním světům, k jejich čistotě, skrze základní minimalistickou formu. Zároveň se jedná o velmi křehký experiment, který se pohybuje mezi realitou a nočními můrami, mezi kinem a snem (u Karlovarských diváků obzvlášť). Vizuální abstrakce vytvořená zcela jednoduše, přesto podmanivá a vtahující. ()

Reklama

Brylin 

všechny recenze uživatele

Spící lůno má opravdu přiléhavý název, neboť v jeho průběhu většina sálu usnula. Ne, teď vážně. Barleyho experimentální esej klade na diváka mimořádné nároky, ale ti, kteří vydrží až do konce, udělají dobře. Drtivou část filmu tvoří nádherné obrazy krajiny - probouzející se les, usínající řeka, hvězdná obloha, vodopád či prudká bouře. Je jasné, že filmové plátno zprostředkuje jen malou část skutečného prožitku z přírody, chybí čich, hmat, chuť a šestý (sedmý, osmý...) smysl. Někdo si tedy odnese alespoň předsevzetí, že bude víc chodit do lesa. Někdo může zauvažovat nad nespoutatelnou silou živlů, někdo nad dynamickým klidem, v němž se skrývá mocná energie změny, a jehož zárodky naopak tušíme uprostřed bouře. Někdo užasne nad faktem, že Scott Barley natočil celý snímek na svůj iPhone. Mně hlavou víří všechna tato témata a hodnotím pěknými dvěma hvězdičkami. ()

pan Hnědý 

všechny recenze uživatele

Prolínání mezi snem a realitou. Bdělost, tma, zvuk, ticho před bouří. Ticho před nekonečnem, rozplývající se uhranost temnoty skrz přírodu a dotekem Vesmíru. Film, který je zásadní svým zvukem a vizuální optikou. Dlouhé pomalé záběry, při kterých se nezastaví čas, ani pohyb pro detail. Experimentální dotek prostoru tvořen noční krajinou, zvukem přírody, bouřky, větrem, sluncem, hvězd a časoprostoru, jako by začínající scéna Post Tenebras Lux měla nekonečné pokračování. Snění, které ponechává Scott Barley v zamlčení. ()

Dikaiarchos 

všechny recenze uživatele

Slov netřeba, myšlenek netřeba. A člověk? Ponechme jej v pouhé latenci. Přesto jako vnímatel jsem se nemohl zříci svého člověčenství a dík filmu se nemohl nevydat výš, hlouběji, vzad i vpřed a v pomalém tanci kosmologie a múz si nepovšimnout vlastních myšlenkových reakcí a náhle zejících pocitů – od kantovského úžasu po bázlivé chvění. Ano, redundantní komentář až hanba; ale právě lhostejnost podstaty Spícího lůna (nejen) vůči těmto větám mě fascinuje. ()

Galerie (3)

Reklama

Reklama