Režie:
Jiří KrejčíkKamera:
Jaroslav TuzarHudba:
Zdeněk LiškaHrají:
František Smolík, Jana Brejchová, Ivan Mistrík, Jan Šmíd, Alexandr Postler st., Petr Kostka, Radovan Lukavský, Václav Lohniský, Marie Lukášová (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Slavný film o zradě, kolaboraci a především o morální odpovědnosti jednotlivce, se odehrává na malém městě v době začínající heydrichiády. Sledujeme osud tří nevinných maturantů, kteří se stanou obětí msty, jež v dané době nemůže mít jiné, než tragické vyústění. (Filmexport)
Videa (2)
Recenze (755)
Heydrichiáda ve své celé ,,kráse''. Střet bezstarostnosti naivního mládí, se světem dospělých. Toho času velmi brutálním světem protektorátu Čechy a Morava úpícím pod naleštěnými nacistickými holínkami. Ladislav Smolík zde asi zahrál svoji životní roli. Skvěle natočeno ! Tady není potřeba víc dodávat, to se musí vidět ! * * * * * ()
Každý člověk musí nést odpovědnost za své činy. Pokud někdo za druhé světové války zneuctí říšského pohlavára, tak musí počítat s tím, že bude nemilosrdně potrestán. Zejména pokud se tak naivně stane v kotlině české, kde úřední uši vždy zaslechnou udavačská slova z úst snaživého bonzáčka. Pro mne není hlavním vyzněním filmu převědčení, že nacisti byli sprostí vrazi, ale to, že člověk se má vždy chovat podle daných pravidel, ať už v zemi vládne kdokoli. Od možného přejetí autem ho to neuchrání, ale od vykonavatelů moci bude mít určitě klid. ()
Dokonalý, mistrovský klenot naší kinematografie. Zničující, kruté a nelidské svědectví o tehdejší době, odehrávající se ve školním prostředí. O její moci, necitelnosti a lhostejnosti. Bezmoc a strach je nejvíce ukazován prostřednictvím hlavních hrdinů, studentů, kterým nebylo dopřáno, aby plně prožili svá bezstarostná, studentská léta. Vše se změní díky jednomu nevinnému, avšak neomluvitelnému žertu, díky němuž se stali nečekaným terčem vyslanců protektorátu, a který bude mít děsivé následky jak pro ně, tak jejich rodinu a vyučujícího profesora, excelujícího Františka Smolíka. Vše se vytratilo a oni přestali být naivními, rozjařenými lidmi, s lehkostí a úsměvy v obličeji, a během filmu se stali těmi, jimž se prožité události nesmazatelně podepsaly na tvářích. Milostné vzplanutí Jany Brejchové ke spolužákovi Ivanu Mistríkovi, tvořící jednu z vedlejších dějových linií, nabývá nešťastných rozměrů právě proto, že vzniklo ve chvíli, kdy již nebylo možno, aby jejich láska dostála svého naplnění. Strhující herectví, velmi hustá a tíživá atmosféra, všudy přítomný strach a zdrcující konec, neodvratitelně završující celý film. ()
Vyšší princip je jeden z těch filmů, které se nebojím prohlásit za dokonalé. Asi šichni, kdo na něm pracovali, od režiséra až po herce ve vedlejších rolí odvedli velice kvalitní práci. Například Václav Lohinský ztvárnil učitele němčiny naprosto geniálně. Ale bezchybí jsou i všichni studenti a František Smolík asi leckomu připomene hodné a zásadové, i když ne příliš autoritaivní kantory a porfesory každému divákovi. Na tomto snímku nejvíce oceňuji, jak se režisérovi daří vytvářet intenzivní pocit tísně a bezmoci. Nemalou zásluhu nese podle mého i Zdeněk Liška, podle mého největší osobnost české filmové hudby. I díky jeho hudbě je tak film napínavý, až do samého závěru. ()
Tyhle truhly ďál náš táta. Ještě dlouho po skončení filmu jsem měl tento (bohužel skutečný) příběh v hlavě. Silný filmový zážitek ve mně umocnilo například mistrovské herectví pana Smolíka a dále pak další prvky - decentní, ale špičková hudba mistra Lišky, hutná atmosféra přetěžké doby a zkušená ruka režiséra Krejčíka. Ten natočil nadčasový snímek a zanechal českému národu skutečné filmové dědictví, na které bychom měli být hrdi. A čas od času si ho také připomenout, protože paměť lidí je někdy smutně krátká. ()
Galerie (46)
Photo © Filmové studio Barrandov
Zajímavosti (19)
- Při závěrečné scéně, kdy latinář přichází do třídy a má k třídě proslov, je vidět, že jsou tři místa volné a ve druhé lavici sedí student vlevo. Při střihu a detailním záběru na lavice však sedí student ve druhé lavici vpravo. (Horryx)
- Ve scéně před Janiným (Jana Brejchová) domem má německý voják útočnou pušku Sturmgewehr 44, ta však byla do výzbroje německé armády zavedena až roku 1943. Voják dohlížející na dodržování zákazu vycházení bezprostředně po atentátu na říšského protektora Reinharda Heydricha tak 27. května 1942 nemohl disponovat podobnou zbraní. (Dekovnik)
- Povídka Jana Drdy popisuje skutečnou událost. V době heydrichiády, v červnu 1942, byl na příbramském gymnáziu zatčen šestnáctiletý student Antonín Stočes. Jeho spolužák jej tehdy udal za to, že z časopisu Zdroj vytrhl fotografii Hitlera a hodil ji do koše. Pár dnů nato byl zastřelen spolu se svým otcem a ředitelem gymnázia, Josefem Lukešem. (zdeny99)
Reklama