Vyšší princip

Vůbec nejsilnější český film, který by měl být neustále vštěpován novým generacím. Naprosto fenomenálně podaný příběh z období nacistů v prostředí obyčejné československé školy. Dokonalá úderná hudba jen dokresluje hrozivou atmosféru, která zde tehdy panovala a vše končí hrůzostrašným koncem, při němž zůstává pusa dokořán, a kterých se tehdy bohužel událo mnohem, mnohem více. Z hlediska vyššího principu mravního vražda na tyranu není zločinem. Já protestuji. Tak, jako každý čestný člověk musí protestovat. Protestuji proti vraždě vašich kamarádů, jejich nevinná a čistá krev ať padne na hroby jejich vrahů. 90% (24.05.2012)

Z hlediska vyššího principu naučného jsem si jist, že je tento film ideální látkou pro dvouhodinovku českého jazyka kterékoliv střední školy, přijde-li ke slovu takzvaná hodnotná kinematografie. Hlediskem vyššího principu mravního v jeho podání už si tak jistý nejsem. V pročítaných komentářích narážím především na slova o atmosféře a skvěle vykresleném zlu té doby (jistě jsme ho všichni zažili), s čímž nedokážu souhlasit, jelikož československá tvorba přinesla nejeden podstatně lepší snímek o krutosti ať už nacistického, totalitního nebo jiného původu. Vzpomeňme třeba na Obchod na korze, Ucho, Kladivo na čarodějnice, Spalovače mrtvol či na pozdější Je třeba zabít Sekala. Schémátko se zatčením, ušlechtilou snahou profesora, popravou a dnes už klasickým závěrem mi s odpuštěním přišlo bezmála směšné. Ne proto, že by snad bylo špatně natočeno, ani proto, že bych nedokázal docenit tíhu tehdejšího bytí, kdy člověk ztratil prakticky veškeré jistoty svého života, jenže mustr Vyššího principu je jen vrcholkem potenciálního ledovce a scházel mi u něj třeba ten geniálně dusný psychologický podkres Obchodu na korze. Doba pokročila, filmové umění se vyvíjí a na minulost nelze zapomínat. To je fakt. Radši si o ní ale příště pustím jiný film. Mimochodem, vcelku jednoduché morální poselství, jak vystřižené z učebnice literatury, není v tomto případě dostatečně nosným aspektem a po všech těch letech působí jako kárání již uvědomělého žáčka. To sice není problém filmu, ale my mu taky nevyčítáme ovlivnění jistými rysy doby jeho vzniku, že? Se vší úctou. (28.01.2010)

Konfrontace prvorepublikového humanismu a jednoho z nejvýraznějších, občas kontroverzně vnímaných a přijímaných činů našeho odboje za druhé světové války vyniká pečlivým prokreslením atmosféry malého českého města i doby tzv. druhé heydrichiády. Současně startovní film celé nové herecké generace (Mistrík, Kodet ad.). Způsob, jakým se režisér Krejčík dokázal vyrovnat s Drdovou předlohou a současně v patosu zachovat potřebnou věcnost a konkrétnost, je obdivuhodný. Ani se nechce věřit, že autorem scénáře i literární předlohy je předseda Svazu spisovatelů z padesátých let, ještě předtím výrazný talent české iteratury i filmu (MĚSTEČKO NA DLANI). Silným místem filmu je i čapkovský intelektuál, středoškolský profesor v strhujícím podání Františka Smolíka, pro nějž to byla určitě ne-li nejlepší, určitě jedna z jeho vrcholných filmových kreací. Je zřejmé, že s černobíkým viděním bez ohledu na jeho založení a proklamace nelze vystačit. Doba vzniku by totiž dílo takového dosahu měla a priori vyloučit. Opak je pravdou. (26.08.2007)

Opravdu výtečné dílo, které si jistě zaslouží tu nejvyšší pozornost každého z nás. Bohužel jsem se místy i nudil, ale nakonec musím dát za pět, protože tak krásný konec se jen tak u každého snímku nevidí. Druhá světová válka neničila životy jen na krvavých bitevních polích. Politické machinace, přísné zákazy či striktní podmínky okupantů dokázaly nebohým lidem zatopit stejně tak těžce, jako by sami třímali kulomet v zákopech na frontě. Co všechno rozpoutá neuvážený, přesto však nevinný vtip tří studentů v podobě Heidrychovy karikatury krátce po atentátu v roce 1942? Režisér Jiří Krejčík natočil legendu, kterou byste si neměli nechat ujít. Smutný příběh z jedné maloměstské středoškolské třídy divákem silně otřese a poučí jej, že zapomínat by se nemělo. Na některé hrůzy ne. (26.03.2009)

Tenhle film nám prezentovali už na základní škole, abychom věděli, jaké zvěrstvo v naší zemi pobývalo. Hlavně nás připravovali na jednu zásadní scénu, kdy třídní učitel posílá své žáky na smrt...a to tedy panejo byla síla. Ona je pokaždé kdy se na ten film znovu dívám a není se čemu divit. Líp a jednodušejc ztvárnit nacistickou sviňi totiž ani nešlo. (11.11.2009)