Byl jsem mladistvým intelektuálem

V této podvratné fresce obžalovávající dekadenci a dysgenické směřování naší západní společnosti nejde, jak si vy tupci myslíte, o oslavu čisté naivity vaší komercionalizované, konzumní pseudokultury, nýbrž o hyperbolizovaný kryptosatirický postesk nad postupnou, všeobecnou, dějinnou realizací dystopické vize Aldouse Huxleyho popsané v Konci civilizace: zpovrchnění veškerého umění, vítězství toho, co nazval pocitovými filmy, vítězství Něčeho, co se stává Ničím. Ano, ty řeči o Ničem a Něčem nejsou vloženy, aby: "to byla prdel," jak vy rádi říkáte, leč jako ironický komentář k neohraničené prázdnotě vašich myslí, vaší medvídkovské vygumovanosti. Intelektuální bytí možná nenabízí štěstí chovného prasete z McDonaldu - té svět zestejňující instituce - jehož potřeby jsou zajištěny až do dosažení jateční váhy, ba dokonce otevírá pandořinu skříňku pochybností o povaze lidské existence, trvá na neustálém vědomí pomíjivosti a vůbec podrobuje člověka nepřebernému množství zkoušek vůle, díky čemuž může působit poněkud temně, jak film vtipně reflektuje, nicméně nelze pominout ani jeho pozitivní aspekty. Intelektuál jen ve chvílích slabosti touží býti buranem, a to i přes vědomí toho, že mu tato regrese může přinést štěstí. Nemůže vyzvrátit jablko poznání. Cítí potřebu šířit Světlo vědění. Ach, kéž by to bylo možné tím, že někoho kousne. Ve skutečnosti však musí agitovat vystaven posměchu těch, o jejichž povznesení usiluje, neboť pro ně existencialistické myšlenky končí u trvanlivého salámu Sartre. Časem si uvědomí hořkost vtipné, mezi intelektuály zlidovělé moudrosti: "Jedině rozum Bůh rozdělil spravedlivě, každý si myslí, že ho má dost," a možná se uchýlí do azylu kavárny, "inner sanctum" každého intelektuála. Film tento útěk sice nezřetelně, ale přeci jen jednoznačně kritizuje a volá do zbraně. Ve vrcholné kavárenské scéně se podává Kant bez cukru a následuje Proust se šlehačkou. Ztučnělé Hledání ztraceného času a Čistý rozum bez energie jako věci samy o sobě neobstojí, je třeba Schopenhauerovské vůle kořeněné Nietzscheánskou vášní! Třeste se, šampóni, nakonec vyhrajeme, protože taková je historická nutnost. Jinak by dějiny neměly smysl! Hegela na vás! (26.05.2011)

Český krátkometrážní film at its best. Hlášky padají od začátku do konce (možná je to tím gymplem, ale u nás ve třídě padají už několik let skoro pořád, včetně těch dlouhých a intelektuálských, jako např. "Jsoucno..."), smějete se od začátku do konce, nesmějete se jen hláškám, ale i drsným, ztřeštěným detailům (medvídky padajícími ze stropu při bouchnutí dveřmi to jen začíná, propiskou nasávající krev nekončí). Tenhle film budu mít navždy v mobilu a bude mě při delších čekáních bavit znova a znova. (06.08.2012)

Do 16ti minut nacpat inteligentní nadhledové "béčko", které nepůsobí přetláskaně a jako slátanina, je skoro nadlidský úkol a i kdybych hledal sebemenší chybu tak ji nikdy nenajdu (Michala Davida beru jako chybu systémovou, tudíž jí (ho) nepočítám), protože v této nabitosti není čas hledat. Nemohu jinak naž 5* (15.01.2010)

Dvojitý Schopenhauer s kapkou Nietzscheho, tak na tom taky ulítávám... Jako pročištění od filozofování dnů všedních a svátečních výborný. Místy morbidní, povětšinou vtipné, hlavně krátké. A i když jsem na základě těch zmínek v dalších komentářích očekával důležitou roli Michala Davida, tak fakt překvapil:-) (24.03.2010)

Skvělá parodie na upírskovlkodlačí horrory :)) Pozor na intelektuály, jsou mezi námi...:)) zpracování je geniální, hudba příjemně úchylná. Rozhodně se na to podívejte, je to geniální blbost :)) http://www.youtube.com/watch?v=eFYkbwqxuwA + http://www.youtube.com/watch?v=5WY9qPFdEVQ (16.04.2009)