Tajemství zlatého Buddhy

Kleinův výlet na práh fin de siècle natočený na prahu normalizace, po dvou dosti slabých filmech, ještě čerpá z estetiky předešlé dekády, což mu ovšem usnadňuje především historický rámec a téměř arbesovsky prostínovaný příběh, který z Nesvadbova románu originálně vyčetl Ladislav Fuks, autor scénáře. Učitel Krasl, pokrokový mladý muž, jehož skvěle ztvárnil Eduard Cupák, se vrací do rodné vsi jako cizinec: svět, který znal, se změnil k nepoznání, a on pomalu snímá ze skutečnosti závoje. Nachází jen propletené osudy a masky – a pod nimi prázdno. Poslední rouška mu odhalí, že se mýlil již na samém počátku. Ideologická příměs je na svou dobu snesitelná, v podstatě se příliš nevymyká dobové realitě a artikuluje-li socialistické ideje Krasl, integrují se pevně s jeho vlastní cestou: jeho přese vše nepolevující víra v lepší, sociálně spravedlivou společnost překonává jeho deziluzi a na prahu sedmdesátých let dvacátého století, sto let po příběhu, adresuje staletí ještě vzdálenější. (22.12.2021)

Československé krimi, natočené dle předlohy J. Nesvadby, dějově posazené na konec 19. století. Průmyslová revoluce je v plném proudu a dělníci požadují své jistoty. Samozvaný detektiv, původním povoláním učitel František Krasl, pátrá v rodném Svahově po vrahovi hokynáře Janaty. Skělý E. Cupák v roli kantora nakonec najde pravého pachatele, avšak brzy pozná, že detektivní aktivita se mu v tomto případě nevyplatila. Kromě titulní postavy můžeme zhlédnout výborné herecké výkony u mnoha vedlejších postav. Za velmi podařenou v prvé řadě považuji zdánlivě šílenou hraběnku B. Waleskou a dále hodnotím vysoko cynického hraběte Riessiga v podání hereckého aristokrata O. Brouska. Za zmínku stojí též obě krasavice, dcera oběti J. Preissová či komtesa von Waldberg v podání M. Dvorské. Domnívám se, že režiséru D. Kleinovi a scénáristovi L. Fuksovi se podařilo natočit lehce nadprůměrou kriminálku, přičemž o nadprůměrnosti se odvažuji hovořit zejména kvůli hereckému umění hlavní postavy, historickému rázu filmu a netypickému zakončení krimisnímku. (02.07.2013)

Dobově ideologický detektivní příběh zasazený do konce 19. století. Vykořisťování a dělnické stávky byli z tohoto období velmi oblíbené a tak není divu, že se to použilo i k detektivnímu žánru. Plejáda známých herců tu rozehrála vcelku zajímavý příběh točícího se kolem zlaté sošky Buddhy. Ona stávka tu samozřejmě zrealizována není, neboť s případem zase nemá pranic společného. Jen tu je zmiňována. Snímek bez napětí a nějak té atmosféry. Když se však vykašlu na nějakou ideologii, zbude mi docela zajímavý příběh s povedenýma hereckýma výkonama. Ne, tento snímek nezatracuji. Není proč. (13.11.2014)

Dušan Klein sice situuje příběh Zlatého Buddhy do konce devatenáctého století. Kdyby se ale herci nepoflakovali mezi scénami přioděni do kabátců, nesvítili petrolejkami a necestovali kočáry a drožkami, jeden by neměl šanci film odlišit od Kleinových jiných děl, zabydlených esembáky, fízly charakterově jako podle pravítka, proléty, veksláky a hokynáři. Tajemství tak oplývá řadou bizarních momentů - kněžna hovořící jako Kopfrkingl (ale v dobrém), ekonomicky racionálně argumentující průmyslník / feudál, který to má z titulu doby vzniku filmu prostě marné, vraždění protoodboráři. Zápletka okolo ukradené sošky může pro vás fungovat jen tehdy, bypassujete-li úplně historický smysl, máte-li nějaký, a přistoupíte na Kleinovu hru, kterou hrál nejen s divákem, ale především s produkcí, která se jmenuje: jak natočit slušnou detektivku, která projde cenzurou. Cupák rules. (30.04.2017)

"Našel jsem zlatého Buddhu, ale je prázdný." Poněkud prázdná mi přijde celá tahle Kleinova detektivka. A hlavně dost ideologicky zabarvená. Skromný a empatický učitel Krasl v podání Eduarda Cupáka se tak může se svými detektivními schopnostmi snažit sebevíc, nakonec stejně musí "zvítězit" podlý boháč (baron Riessig). Celé mi to přitom přišlo dost rozvláčné. Zaujala mě snad jen mladičká Jana Preissová a Blanka Waleská v roli (údajně) bláznivé baronky. (26.06.2018)