Případ mrtvých spolužáků

Rozhodně žádná tragédie, ale ani žádné velké překvapení. Film, který je podobný seriálu o případech majora Zemana je jednoduchý a krátký. To jsou dvě největší výhody 31 let starého snímku, na kterém je věk dosti znát a neznalý tehdejší situace se budou v pár okamžicích ptát "proč...". Herecké obsazení může zapomenout na největší hvězdy, ale všichni odvádí své slušné výkony (v jejich případech slušné, obecně však průměrné a horší). (07.10.2007)

Nehodnotím tento film zase tak negativně. Ano, je to normalizační vymývárna mozků, je to trochu laciný příběh. Na druhé straně je to úžasný obraz doby, témat a osudů, které v té době byly aktuální. Něco jako případy majora Zemana. Osobně tento film neodsuzuji, mrazí mě z něj v zádech, což není špatný výsledek. (22.06.2011)

Hned jak jsem si na začátku filmu přečetl poznámku "tento film vznikl ve spolupráci s tiskovým odborem ministerstva vnitra", řek jsem si "ajéje". Nicméně hned na úvod musím říct, že se vůbec nejedná o špatnou kriminálku. Celý případ jsem sledoval ze své oblíbené pozice "dektektiva - diváka" a musím říct že mě celý řešení případu přišlo realný, ani ne tak napínavý, jako spíše zajímavý. Ano agitačka to jistě je, ale to není důvod mého odpadu. Ve studený válce byl prostě svět jasně danej a filmy na západ od našich hranic měli kladase v západních agentech a záporáky v komouších a a filmy východního bloku to měli hold zase opačně. Když mě nevadí jedna strana, nevadí mě ani druhá. Z tohoto hlediska je srovnávání s majorem Zemanem zcestné, major Zeman byla objednávka StB, která přelhávala historický fakta a ze slušných lidi dělala zločince a ze zločinců slušný lidi, tady se nic takovýho neděje a agitku, která je ve filmu zjevná nepovažuju za morálně urážející. Proč tedy odpad ? Ta agitka má totiž dvě větvě, jednu výše zmíněnou, jako že západ nám chce ublížit a bla blá, kterou považuju za neškodnou a vyrovnající západním agitkám, kde zase východ chce ublížit..., ale film má ještě druhou větev agitky, zákeřnou a plnou zloby. Ve filmu jsou totiž patrné silné protiněmecké nálady, tak silné, že jsem měl co dělat tohle nenávistné plivání dokoukat. (25.04.2010)

Co tohle jako melo bejt? Myslel jsem, ze to bude dalsi z tech dobrejch starejch detektivek s dobrejma napadama a solidnima hereckejma vykonama, ale to co sem shlidnul snad ani Klein nemoh myslet vazne. Herci me sice nezklamali, zahrali to sice prumerne, ale do takovejch detektivek v pohode. Jenze to co tenhle film srazi je naprosto dementni pribeh. Dyt tam skoro ani zadna krimi zapletka nebyla. Stara parta spoluzaku se po letech sejde s tim, ze kdysi byl jeden z nich udavac a ted jeden spoluzak umrel. A co jako, co kurva s tim? Dyt na tom nebylo nic detektivniho, poldove se tam furt jen tak motaj, poradne ani nevysetrujou, a bejvali spoluzaci si uzivaj. Mistama sem u toho usinal. Opravdu jedna z nejhorsich starejch ceskejch detektivek. (07.05.2005)

Když Jiří Suchý dnes mluví o KDYBY TISÍC KLARINETŮ, označuje toto dílo za semaforáckou úlitbu režimu, bez níž by jakékoliv působení divadlo bylo nepředstavitelné. Nesporně je to i diagnóza tohoto Kleinova filmu. Bezvýrazný námět, nenápaditý scénář, klišé a opisování jako základní pracovní postupy. Výsledek: režisér (nota bene židovského původu dráždícího normalizátory jako červený hadr býka) nemá co natáčet, herci nemají co hrát, ale potřebná čárka je získána a možnost tvořit a hlavně realizovat atraktivnější projekty s vyšší tvůrčí ambicí zachována. Zdá se to nehrdinské? Jistě. Ale atypické? Nikoliv. Proč? Cenzuru nahradili sponzoři a nedostatečné veřejné finanční zdroje, angažovanost natáčení sice vesměs ne příliš podařených, ale o výnosnějších reklam. Neboť žít a pokud možno smysluplně pracovat se chce. Vždy a za každého režimu. Každému. (06.01.2008)