Jak básníci přicházejí o iluze

Štěpánek občas něco přeřízne, překážky překonává komplikovaněji než by měl, přichází o mladickou naivitu a znovu se zamiluje. I při studiu medicíny mu ovšem pomůžou jeho plachá povaha a básničky. Obklopují ho výborné postavy, které pronášejí velmi dobře napsané dialogy. Viděli jsme mnohokrát, ale podíváme se příště znovu. Idealista Pavel Kříž je zpátky, aby znovu hledal. My už sice nenajdeme nic nového, vše je nám notoricky známé, přesto to s touhle partou zase rádi zkusíme. A čekáme na svoje oblíbené hlášky. Jakmile přijdou, smějeme se jim popatnácté znovu. Mireček, odmítavá Jeskyňka, Venoš z Moravy, Vendulka, pánové profesoři Zdeněk Svěrák, Leoš Suchařípa, Jan Přeučil.. úžasné. Dle mého nejlepší díl celé série. (24.06.2017)

Kleinova básnická tetralógia u nás už zľudovela a má čo povedať azda každému. Tí skôr narodení ocenia na tú dobu nezvykle kritický tón voči normalizačnému socializmu, moja generácia Štepánove básničky, s ktorými zvádzal povoľné české panny a umelci určite kvitujú novátorský prístup k Tylovej hre Lesní Panna. (13.02.2008)

Naprosto dokonalá fiktivní vsuvka cimrmanovce Zdeňka Svěráka a jeho Leffinqwellův psací stůl - modifikace dle A. Bronštajna, tzv. Zajícova varianta. Geniální :D. Druzí Básníci opět servírují vtipnou a inteligentní zábavu, plnou hlášek, které mají opravdovou hloubku. Dušan Klein dokázal tyhle ingredience skloubit jako nikdo jiný. Básníci z osmdesátých let se mi po každém dalším shlédnutí líbí víc a víc. "Jak pozná chytrej člověk, že je chytrej?" "Chytrej to nepozná a blbci je to jedno." "Na každém konci je hezké, že něco nového se začíná....." (25.02.2023)

Nejlepší díl celé série, minimálně co se zábavnosti týče. Málokterý český film má více scének a hlášek, které se staly, nebojím se říct, legendárními. Jediné, co je slabší oproti jedničce, je milostná linie Štěpána s Jeskyňkou, je to takové utahané a Jeskyňka svou chladností dostává svému jménu. To je asi jediné, co můžu této klasice vytknout. A tak dávám sice 4 hvězdičky, ale je to spíš 4 a půl. (21.04.2011)

Druhý díl BÁSNÍKŮ je dnes komediálním historickým filmem o skutečné podobě vysokoškolského studia pozdního komunismu. Hravost a nadhled, které ho provázejí, nezmizely, dospělost a vážnost, kterým se při nejlepší vůli nemohl vyhnout, nepřevládají. Výhody, nabízené tehdejším režimem, musejí na jedné straně dnešním studentům připadat jako sen, na straně druhé však dnes musí stejně zákonitě šokovat úzkost obzorů, příznačných pro předlistopadovou dobu. Příběh o dospívání, který mi ve své komediální podobě připadá jako varianta obdobně komponované a postupně vznikající Truffautovy pentalogie, si pohrává s variantností budoucího života: tou slušnou a nezištnou a tou rvavě konzumistickou. Bezradnost, kterou vyzařuje, není v žádném případě autorským selháním; naopak skvěle postihuje skutečný ráz doby karikatur rezavějících ideálů. Nenápadnost kvality je nápadným rysem poctivého Kleinova i Pecháčkova umění. Tuto formu nenápadnosti jim lze jen upřímně závidět. (02.01.2008)