Noční zvířata

Nocturnal animals jsou filmem o jedné oběti vlastní nejistoty a o vlivu okolí, které (de)formuje, překresluje a přehlušuje její vlastní názory a pohled na svět. Tom Ford si natočil tak trochu vztahový Atlas mraků – hutnou skládačku, kde se áčkové drama prolíná s béčkově podvratnou parafrází příběhů od McCarthyho a společně tvoří perfektně naaranžované místo činu o jedné “vraždě”, která se vlastně asi ani nestala. Krásně nabubřelé a uhrančivé nic, které ale pod povrchem hodně zraje. (24.11.2016)

Umeleckí režiséri, ktorí uprednostnia vizuál, či svoje vnútorné pohnútky pred obsahom a výsledným dojmom, nezostanú vždy pochopení. Módny filmový vizáulny úchylák Tom Ford však nestratil úsudok a novým počinom útočí na všetky zmysly. Už úvodné titulky navodia znechutenie. Mal som pocit, že ok, tak týmto si režisér rozhodne získal moju pozornosť a desil som sa toho, čo bude nasledovať. Emocionálne strhujúci príbeh, ktorý sa pohráva s diváckym vnímaním. Podstata príbehu je pomerne jednoduchá, avšak strih, atmosféra a réžia dokazujú, že majstrovstvo je práve v jednoduchosti samotnej. Vypointovaná hra, ktorá vám nedá nerozmýšľať nad všetkými súvislosťami ešte dlhú dobu po záverečných titulkoch. Film si rozhodne užijete s čo najmenšími znalosťami o jeho obsahu. A je rozhodne jedným z najneobyčajnejších filmov tohto roku. 80%. (26.12.2016)

Kdyby všichni teplí návrháři točili takové filmy, bylo by na co každý měsíc s radostí chodit, byť je někdy Fordova stylizace poněkud přepjatá, žánrově je snímek až příliš rozkolísaný a utvrzuje ve stereotypech týkajících se smetánky a vidláků. Film má však své trýznivě nepříjemné sekvence (auto), hypnotické momenty, zábavně rozevlátou úvodní scénu s vícero vrstvami, dobrý soundtrack, skvělého Shannona a paralely, o kterých můžete ještě dlouho přemýšlet./// Apartní kostýmy Phillipsové, která pracovala s Fordem už na Single Manovi, sice až příliš okatě kopírují životní styl postav a jejich pocity, ale je za nimi vidět hodně práce. Režisér totiž odmítl použít oblečení ze své kolekce, v níž šaty stojí jako byt na maloměstě, a také jiné značky, byť závěrečné titulky děkují Pradě, Chanelu a desítkám dalších./// Může se zdát, že Ford jen zachycuje odvěkou pravdu, že rozchody/rozvody bolí a že jen kopíruje filmy o pomstě bývalým partnerům, nebo že se snaží předat myšlenku odpuštění, ale podle mého velmi přesně zachycuje hned několik situací a složitých pocitů zároveň. Jednak to, jak velký vliv v otázce vztahů, může na člověka mít okolí, dále to, že stále hledáme něco lepšího, aniž víme přesně co. A do třetice: jak moc někoho milujeme, tak moc ho pak i nenávidíme celé roky, ba dekády, než se v nás pak něco zlomí a konečně otočíme list, ať už doslova jako Edward, nebo obrazně. Takže interpretace, že Edward skončil jako jeho knižní předobraz, je podle mě lichá. [Kino] (23.11.2016)

Amy Adams ako sexi femme fatale úplne nabudí divákove libido a Amy čím je staršia tým je viac sexi. Tu provokuje výstrihmi kde vidíte skoro všetko. Odlišné správanie Amy Adams sa ukáže byť fantastickým sprievodcom a talentovaná ryšavka podáva ďalší mimoriadny výkon, keďže sa musí zhostiť dvojroly. Nocturnal Animals majú skvostnú atmosféru už v prvých minútach. Z každého miesta na nás dýcha zvláštna aura, na vlastnej koži cítime nepokoj, ktorý navodzujú aj vynikajúce tóny na samotné počúvanie značne depresívne, no do filmu sa náramne hodia. Hoci prvá hodina je mimoriadne napínavá a dáva priestor pre napĺňanie predtúch, v druhej sa mení na priamočiaru cestu katarziu hrdinu a vyšetrovateľa prípadu. Aj pri rozpletaní nitiek si Nocturnal Animals udržia celé napätie. Mužskí predstavitelia hrajú dôležité party a moji obľúbení Gyllenhaal aj Tylor-Johnson sú skvelí. Nocturnal Animals sú pozoruhodne nakrútené, všetky línie v nich výborne zapadnú. Nie sú zložité, ako celok však núkajú nevídaný kaliber. (07.09.2019)

“MĚL JSEM TOMU ZABRÁNIT…“ /// Po „uměleckým“ úvodě přichází psychoušskej příběh. Na střídačku se ocitám v realitě, minulosti a fiktivním světě, kterýmu vládne Gyllenhaalův zkurvenej slaboch. V přítomnosti zase Amy rozjímá o svým životě a snobská uhlazenost kontrastuje s násilnou (a smutnou) fikcí. Všechno dohromady mně to má něco říct… hele, tohle je na mě moc náročný… Nedokážu posoudit, kterej příběh měl hrát prim, páč i to drámo postupně ubírá na vobrátkách – asi aby se vyrovnalo ty druhý nudě. Gradovat to má pohledem do restaurace na osamělou a čekající ženu, což ve mně může za jistejch okolností vzbudit nějaký asociace, ale tady se to chlubí svojí filmovou „náročností“. Tož to maj kurva napsat, že nechtěj, aby jim tam lezli vobyčejní čumilové. Já bych zůstal doma! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Knihu „Tony a Susan“, kterou v roce 1993 napsal Austin Wright, neznám. 2.) Jsem polda s rakem. 3.) Mám rád takový ty filmy, vo tom, že prachy jsou krásná věc, ale štěstí… 4.) Thx za titule „Dado“ a „veronika.indruchova“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ** (24.02.2017)