Noční zvířata

Velmi slušně zdramatizovaný a poměrně strhující, avšak notně ojetý příběh vidláků unášejících v liduprázdných texaských prdelích manželky a dcery ustrašených přizdisráčů na swingry a trochu toho vraždění, kombinovaný s pičoidní dekandencí artových hnědopichů. Příběh, jehož kokotská pointa je natolik jednoznačným myslomrdem, že ji musel distributor raději všem těm mongoloidům vysvětlit už v obsahu, aby náhodou nedošli k závěru, že je scénárista totální dement. Tedy pardon, chtěl jsem samozřejmě říct ultimativní artista a lartpourlartistický bukanýr. Ani to však nezabránilo některým zdejším podobně vyhřátým tlučhubům hystericky si z toho poslintat fiží a jako vždy zapáleně hledat v hovně nestrávené zbytky. Nicméně jako režisér je ten módní teplomet opravdu zručný, film výborně odsejpá a je zábavný, takže vám ani nevadí, že v hlavní roli jako vždy nehraje pan Glyhlenhrál a opět jen tak strnule valí bulvy jako přišlápnutá ještěrka. Totéž platí i o té toporně odpudivé krejčovské panně z Adamsovy rodiny. Herecky vám to ale plně vynahradí standardně skvělý Míša Šanón a zde téměř nepoznatelný, avšak mrazivě slizký ňouma z Kikásu. Kdyby si Tomáš tím závěrem neukájel umělecké ambice pouťového psychologa a dotáhnul to k nějakému sysluplnému rozuzlení, mohla z toho být i něžně progelovaná plná palba. (10.03.2017)

Story o ženě, která ve svém  životě učinila několik zásadních rozhodnutí a ono ji to dohonilo skrze četbu plynoucí před očima jako film. Noční zvířata nejsou dva příběhy v jednom, ale naopak jeden ve dvou provedeních, kdy se neexistencí jednoho či druhého zbortí celá úžasná pointa - to píšu pro ty, co viděli a obloukem je tohle obešlo. Kdo miluje katarze Kieslowského, bude se v Nočních zvířatech cítit jako v přátelském objetí. Jestlipak ho zná i Tom Ford, ikona módního designu, co stejně tak, jak elegantně a přitažlivě vypadá a tvoří módu, přistupuje i k filmovému řemeslu? Pro mne výjimečný zážitek ... absolutních, super hereckými výkony umocněných a krásnou hudbou podbarvených 5*. (14.01.2017)

Tohle bude přesně ten film, nad jehož hodnocením se zapotí i promovaní inženýři filmové vědy. Já se po třech dnech od projekce dostal teprve do stádia "co na to říct?", což ale vlastně pokládám za osobní úspěch, protože cestou z kina jsem byl schopen spíš krajkově vyšívat než hodnotit Zvířata. Jak mám obvykle radost, že díky ČSFD projekci můžu ušetřit (třeba na novou látku), tak tentokrát bych si snad i zaplatil za to, aby mně na konci někdo řekl, k čemu ta načančaná nádhera vlastně došla. Ono je fajn dát mi prostor pro fantazii, ale kdo to má pořád zvládat myslet za režiséry? (25.11.2016)

Noční zvířata klamou tělem v každé sekunde a to nejen v traileru. Tohle je jeden z filmů, který dokáže až fyzicky bolet (především v knize). Z Toma Forda se postupně stává vynikající režisér a já doufám, že přesedlá úplně (i když mu děkuji za záchranu YSL). Jeho cit pro módu je patrný ve vizuálním a designovém pojetí celého filmu. Snaží se příběh a charaktery doprovázet i utvářet pomocí jejich oblečení. Dráždí tak diváka a nutí ho přemýšlet nad vším, co je tak až snobsky dokonalé. Tento kontrast je však naprosot záměrný a nejvíc je to cítít proti příběhu z knihy. Jsem také rád, že Ford základní příběh knihy mírně upravil a došel jednodušší cestou k závěru, který někoho naštve, ale ostatní zapadne do celého konceptu. Chladné, odtažité, současně v několika chvílích bolestivé. Vždyť každý chceme mít sílu bojovat a nikdy neubližovat, protože pomsta může opravdu bolet. Stejně jako život bez boje. PS: ta dekadence a nechuť úvodních titulek je díky dalšímu sledování hlavní postavy tak trefná... (27.11.2016)

Až se budu letos o vánocích sprchovat, tak se musím podívat, jestli mi náhodou nenarostla kunda, případně jestli jsem nezačal rektálně menstruovat. Jinak si nedokážu racionálně vysvětlit, jak jsem dokázal zachytit všechny mimikou naznačené pocity ženské hrdinky a plně je pochopit. Pravděpodobně bude na vině neuvěřitelně žhavá Amy Adams. Jistě, sice tam neobnažila ani kotníček a nad čtvrtkou kozy čouhající z koktejlových šatů se dá jen těžko vyhonit, ale ta její napudrovaná sexy tvářička je prostě ideálním materiálem pro bukkake párty. Pravda, v Příchozích mě teda spíš odpuzovala, ale stačí troška Max Factoru a jeden hned taje. Kupodivu to nebylo debilní ani dějově a moji pozornost si to udrželo i po dvou rohypnolech a flašce vodky. Chorobná buržoazní honba za společenskými statusy, nevkusným blahobytem a kožichem slepeným ze sto dvaceti činčil představuje nepostřehnutelnou propast do hlubin duševní osamělosti a já jsem neskutečně rád za to, že chodím s pletenou taškou v teplákách za starým Nguyenem do večerky pro lahváče a mám nepovrchní přátele, se kterými je můžu vypít… vlastně ne, nejsem za to rád, ale nějak svůj ubohý život omluvit musím. Snobská artovka par excellence. (17.01.2017)