Režie:
Ofir Raul GraizerScénář:
Ofir Raul GraizerKamera:
Omri AloniHudba:
Dominique CharpentierVOD (1)
Obsahy(1)
Služební cesty mohou přinést mnohá překvapení a není výjimkou, pokud mezi ně patří setkání, jež přeroste v milenecký vztah. Poměr Thomase, cukráře žijícího v Berlíně, a Orana, ženatého muže původem z Izraele, však po několika měsících utne tragická událost. Oran umírá při dopravní nehodě a Thomas nevidí jiné východisko, než vyhledat vdovu, jež teď sama vychovává Oranova syna. Přes počáteční nedůvěru, pramenící z Thomasovy německé národnosti, dává truchlící Anat mlčenlivému mladému muži práci ve své kavárně, netuší však, že nevyslovený smutek, který je spojuje, se váže k jednomu a tomu samému muži. (MFF Karlovy Vary)
(více)Videa (3)
Recenze (77)
Decentní, poměrně elegantně vystavěné, herecky přesvědčivé. Film, který pracuje s tezí, že sdílené emocionální pouto k chybějící třetí osobě může být někdy silnější než sexuální orientace. Cením způsob, jakým Graizer uhýbá před úskalími melodramatických klišé a patosu, když některá podstatná místa nechává otevřená (nádherná epizoda s matkou). Především Tim Kalkhof svojí robustní figurou, ale nesmírně subtilním a skromným herectvím film táhne. Hořkosladké klavírní etudy - je to žánr a žánr já respektuju. V téhle podobě určitě. Kosher approved. ()
Přišlo mi, že většina dialogů neprobíhá bezprostředně a často se ani nedočkáme jejich zakončení. To samé platí i o jednotlivých scénách. Neznamená to však, že by snímek byl prázdný. Ke zvolenému tématu mi tato volba seděla a herci to odehráli suverénně. Jenom prostřední část zbytečně opakovala předchozí dění a větší míra explicitnosti taky nebyla nutná. Jinak se s tím ale pracovalo decentně a neobjevila se namyšlená snaha moralizovat. A soundtrack je krásný, ale příliš mi neseděl k momentům, které podkresloval. 3,5* (Brno, kino Scala) ()
Nádherné! Nepamatuji se, že by mě nějaký film v poslední době tolik dojal jako tento nenápadný snímek. Sarah Adler se mi líbila, ale Tim Kalkhof byl ve své roli dokonalý. Klidný, tichý, citlivý introvert, jehož klid se přenášel i na mě. Slzela jsem už v 8. minutě filmu, ale zároveň mi bylo dobře. Pro mě je to film léčivý, zbavil mě neklidu, nervozity, úzkosti a doslova mě postavil na nohy. Oceňuji i krásnou hudbu a lákavé cukrářské výrobky. (Po skončení filmu jsem upekla bábovku.) ()
Veľmi sa mi páčilo realistické prevedenie takmer všetkých scén, najmä na začiatku. Neuveriteľný príbeh bol vypovedaný prekvapivo uveriteľne. V sále som bol jediný, kto sa smial – pri mojich súkromných referenciách na Vraždu Ing. Čerta a pri #meToo sexuálne obťažovanie na pracovisku stop stereotypom! Niekto tu napísal, že "Tiersen" a "vykrádanie," tak som rád, že nie som sám, kto to počul. Soundtrack bol zvláštny, nerušil ma, ale niečo mi na tom nesedelo. No a vykreslenie Izraelčanov ♥, presne tak by reagovali. ()
Rosamunde Pilcher meets Ferzan Özpetek. Kto videl Le Fate Ignoranti, vie, o čom píšem. Až masochistické motivácie hlavnej postavy, ktorá jedná neracionálne, nelogicky, akokoľvek osamelo sa cíti...považujem sa za priemerne citlivého človeka, ale toto ma obišlo navždy a ďaleko. Už si len zahrať na klavíri a poplakať..PS: mnohé scény boli koncipované nepatrične až amatérsky...nie, nie, nie... ()
Reklama