Heil
Heil
Heil
Režie:
Dietrich BrüggemannScénář:
Dietrich BrüggemannKamera:
Alexander SassHudba:
Dietrich BrüggemannHrají:
Bernd Begemann, Ruth Bickelhaupt, Oliver Bröcker, Anna Brüggemann, Dietrich Brüggemann, Andreas Dresen, Liv Lisa Fries, Benno Fürmann, Michael Gwisdek (více)Obsahy(1)
„Až budeš vládnout Německu a obsadíš Polsko, pak mi zavolej," odpálí atraktivní stoupenkyně ultrapravice nešťastně zamilovaného Svena, lídra lokální buňky neonacistů. Romantická komedie? No jistě, ale také sžíravá satira, která si střílí ze všech. Z holohlavých radikálů vzývajících svastiku, ze spořádaných pravičáků středního a vyššího věku i zdánlivě neškodných „Nazi-hipsterů", z antifašistů a jejich černobílé představy o nepřátelích, z policie i z médií. Jejich miláčkem je Sebastian Klein, uznávaný spisovatel afro-německého původu, momentálně na propagační cestě k nové knize Národ potřísněný kafem aneb Německý rasismus všedního dne. Jak je možné, že antifašisty uznávaný intelektuál najednou v televizi brojí proti integraci? Po kontemplativní Křížové cestě přichází ceněný německý filmař Dietrich Brüggemann s jízlivým, punkově neurvalým, leč mimořádně inteligentním komentářem ke stavu současné německé společnosti, jenž lze snadno aplikovat i na země sousedící s režisérovou otčinou. (MFF Karlovy Vary)
(více)Videa (1)
Recenze (21)
Velice vtipná a lehká komedie, která si dělá srandu zkrátka ze všeho. Srovnání s Troškou je blbost, i když je pravda, že některé vtipy byly prvoplánové, jiné zase až ve stylu Monty Pythonu. A vůbec to není jen o náckách, ale spíš o absurditě dnešní přehnaně korektní společnosti. Uznávám, že to není žádný hluboký film, i když myšlenku má. ()
Budu zde trapna, ale musim... : Po Kreuzweg, kterazto se pro me stala filmem roku, je totok pro me velka slabota. A na tyhle propagandy a radoby "satiru" (kdyz my vsichni tady v Nemecku vime vo co gou, ale radsi se nic nerika, neb nikdo prece nechce byt NAZI) jsem hakliva jako prase. Zanechalo to ve me stejne horkou pachut jako ta pozerka Gebbe. Tak Dietrichu, doufam ze priste se vykvaknes na podobne pozerske "satiry" (tocene na spolecenskou objednavku) a misto toho me zase omracis nakou takovou Kreuzweg. Dala bysem min, ale zase min nez Tore si to nezaslouzi a tam jsem lina jak ves menit hodnoceni. I kdyz obcas v noci nemuzu spat jak jsem vztekla ze jsem te podlezave sracce dala taky tri. Asi jsem srab a pokrytec. Ach jo. ()
Klasická ukázka karlovarského paradoxu. Byť většina festivalové nabídky je tvořena umělecky ambiciózními, vážnými, přemýšlivými a relativně pomalými filmy, tak největších potlesků a slušných umístění v divácké ceně se dostává lehkým, nenáročným komediím bez větších přesahů. Nikomu nevyčítám tento vkus, jenom si říkám, zda se festival nakonec slušně nemíjí s cílovou skupinou. Ale víte co? Řekněme si to ve stylu Heilu. Já se mnohem líp cítím mezi mladými, usměvavými, hezky a sexy oblečenými holkami než hipsterskými intelektuálkami s výrazem na pomezí přemýšlím / jsem dementní bez elegance a sex-appealu. A těch pár samoúčelně cizích slov a odkazů v diskuzi po filmu nezpůsobuje zrovna touhu stahovat jim jejich nadměrně velké kalhotky. Takže jezděte dál, spěte při mých oblíbených filmech a pak vypadejte krásně na promenádě a v klubech. Samotný film Heil od začátku do konce staví na humorných epizodkách v podstatě groteskně parodického typu vybudovaných jednoduše nafouknutím stereotypů do extrému. Občas se trefí a je zábavný, občas je novácky trapný, v každém případě je ale jednoduchý a čistě zábavný. ()
"Německé komedie mi nepřijdou vůbec vtipné" zazní ve filmu a v zásadě to platí i na Heil. Černoch s hakenkreuzem na čele, který papouškuje xenofobní výroky, a blbí a blbější náckové, kteří dělají blbé věci, jsou spíš jen tak infantilně humorní, tak člověk se zasměje, ale je to spíše tak na desetiminutovou scénku a ne na celý film. ()
Pokud se film drží satirické linie, tak je to fajn. Dělat si srandu z nácků už je tak trochu evergreen a o to víc potěšilo, že se tvůrci nebáli zesměšnit i ultralevicovou scénu. Scénka, ve které se do sebe afáci pustili, byla kouzelná. Zlatý hřeb přišel v závěrečné talk show, u které jsem se zase po nějaké době nahlas smál. Bohužel na povedené momenty připadá přibližně stejný počet těch nepovedených, u kterých se člověk nudí nebo kroutí hlavou. Když se satirický duch vytratí, je to jen laciná veselohra o idiotech a takové mě moc nebaví. Filmu budiž přičteno ke cti, že nesklouzává k vyložené trapnosti. Celkově tu vidím spoustu promarněného potenciálu, ale i tak se na to dá v pohodě dívat. 60% ()
Reklama