Mamma Mia! Here We Go Again

Romantická partička opět zatoužila dát si švédskou zpěvnou trojku s ABBA a prozpívat se k veselým zítřkům. S lepším realizačním týmem v zádech, než jaký byl minule, se deset let od poslední klapky prvního dílu a pět let po událostech, které v něm proběhly, vrací v nebývale zpěvné síle, která diváka strhne. Za tu uplynulou dekádu se přece jen dost změnilo: tak například promiskuitní Donna je už po smrti, jen klid, fanoušci o Meryl Streep tak úplně nepřijdou, Amanda Seyfried čeká své první filmové dítě, na rozdíl od nejistoty, která panovala u její mámy v otázce otcovství, je tentokrát jisté, kdo stříkal přednostně, nástup hlásí i Pierce Brosnan (pomáhá Amandě s hotelem), Stellan Skarsgard (scénář mu přisoudil nevzhledné dvojče), Colin Firth (mezitím bohatší o Oskara), pokračování už na nich tolik nestaví, a jejich mladší verze, Cher je jednou z těch nových akvizicí, pozvedává zpěv a dopřává si roli extravagantní babičky. Hlavní osobou je mladší verze Donny, kterou sympaticky ztvárnila Lily James.Koncept z jedničky je v podstatě neměnný. Tvůrci tentokrát vsadili na prolínání současnosti s minulostí, kdy jsme svědky Donniných milostných pletek z mládí a následného otěhotnění, střídají se velkolepě pojaté romantické i lehce dramatické pasáže, vše poměrně schopně vyvážené. Ale hlavní prim hrají songy ABBA, kterých je přehršel, v repertoáru jich je stále dostatek, pravda, některé nesmrtelné se i opakují. A je povoleno nezpívat je přímo mistrovsky. Tým kolem režiséra Ol Parkera dal dohromady vkusné pokračování, které je v mnoha ohledech lepší než jeho předchůdce, technické provedení je díky vyššímu rozpočtu na kvalitní úrovni, herci vykazují patřičné zaujetí a muzikál má podobu velmi důstojného zpracování. Samozřejmostí je boj s naivitou scénáře, některé drobné rušivé momenty si také tvůrci mohli odpustit, ovšem míra iritace nedosáhla u mě nikdy takové míry, aby to film stálo body. 10/10 (07.11.2018)

Předem upozorňuji, že tohle píšu jak člověk, který je milovník ABBY a prvnímu dílu dal s radostí 4 hvězdičky, to aby si někdo nemyslel, že si zase "nějakej chlap tupě stěžuje na ženský biják." Mamma Mia 2 v podstatě využívá podobnou strategii, kterou použil i La La Land, tedy překrývá divákovi zrak barevnou páskou, obsahující atraktivní a sympatický herce, parádní písničky a choreografie, která má zakrýt vážnější nedostatky filmu. Na rozdíl od La La Landu si ale Mamma Mia alespoň uvědomuje, jakým druhem filmu vlastně chce být. Snímek se navíc rozhodl pro pěkně odvážný krok, tedy že z popředí odstraní svůj nejsilnější článek z prvního dílu, což byla Meryl Streep. Fešanda Lily James však její mladší verzi ztvárnila poměrně dost obstojně. Bohužel to film příliš nezachraňuje od faktu, že až moc nostalgicky přičichuje ke "starým dobrým" časům prvního dílů, přičemž si zapomíná pěstovat vlastní osobnost. V rámci toho je děj takový... nijaký. Ano, krásně zpívají, jsou to sympaťáci, plus je to i docela vtipný, ale jen pár minut po zhlédnutí si člověk začne říkat, že to vlastně možná bylo i zbytečný. Ale musím uznat, že to ani zdaleka nebylo tak hrozné, jak jsem si myslel. (Btw, ta mladší verze Christine Baranski byla sakra kus!) Průměrné (ale víc inklinující k té lepší straně) 3* (12.10.2018)

Prvý film zaznamenal úspech svojou rozmarnosťou a sviežosťou, druhý bude navždy prenasledovať ťažkopádnosť v scenári a profitovanie z jednotky. Druhá Mamma Mia! ťaží zo spomienok hlavnej predstaviteľky jednotky (Meryl Streep ) a to je príliš málo aj na muzikál. Herecké obsadenie však nadmieru potešilo. (29.08.2018)

"Stvořit takovou ženu, to chce tři skvělé muže." Návrat na ostrov Kalokairy byl pro mě čirým potěšením. Opět mě čekalo kýčovitě krásné prostředí, solidní výběr z neskutečného množství hudebních pecek švédských hitmakerů, 2x3 bezvadní tátové a roztomile zoufalé pěvecké výkony herců, kterým to trošku kazila Cher. Já jsem si to zkrátka podruhé užil, dvě hodiny jsem se připitoměle usmíval a navíc jsem se naučil několik skvěle lichotících frází pana Cienfuegose. Zkrátka pokud kolem mě po D1 někde u Humpolce projede parník směřující na Kalokairy, tak určitě přestoupím. (25.12.2018)

Krásné prostředí, příjemné herecké obsazení (teda až na Cher, tu bych aj vystřihnul), nestárnoucí písničky, solidní choreografie a ve finále i nečekaně upřímné dojemné. Nicméně příběh jako takový hraje snad ještě víc druhé housle než v případě jedničky a je opravdu prostinký. Mamma Mia má výhodu v nadupaném soundtracku, protože ABBA má tak výrazné melodie a texty, že je bez váhání pozná prakticky každý a kdo má naposloucháno, ten zas určitě ocení svěží covery. Fajn sequel, ale určitě o kousek slabší (moje oblíbená Our Last Summer mi chyběla) - jak po stránce letní atmosféry, tak samotného scénáře. (22.01.2019)