Mamma Mia! Here We Go Again

Kvalitativně dozajista sešup o třídu níž. Jednotlivé choreografie a písně už nejsou důsledkem plynulého vyústění děje, ale jsou tam prakticky jen proto, aby byly (přeci jen to má být muzikál). Zatímco jedničku mám celkem rád právě kvůli tomu, jak scénář spolu s dramaturgií pracují s tempem, dynamikou, příběhem i hudbou, tady mi to místy přišlo vyloženě na sílu. Meryl mně osobně moc nechyběla a Lily James se role zhostila dobře (kromě toho, že žila v Británii a byla opálená už od začátku filmu - nicméně to je jen detail). Lepší scény střídaly ty infantilní (celý flashback s Harrym), a nová Mamma Mia tak na diváka působí spíše neutěšeným dojmem, než aby navozovala letní pohodu, jako tomu bylo u jedničky. Celkově však nijak extrémně neurazí a většina diváků/divaček bude odcházet z kina spokojená už proto, že když někdo zpíval, dalo se to poslouchat. Ke všemu příběh hrál trochu více na city, než minule (ačkoliv to minule fungovalo mnohem lépe). Celkově tak průměr a 3 hvězdičky. Pokud bych si měl vybrat, rozhodně si mnohem raději pustím o deset let staršího sourozence (a trojku nepotřebuji). :::: Po zhlédnutí jedničky jdu na dvě, protože tohle je fakt ignorace faktů... Aspoň z toho vznikla pěkná slovní hříčka. (29.08.2018)

(100%) Viděno v kině a to 2x !!!! A JE TO TAM!!! Nechci moc srovnávat, jedničku miluju, ale tohle nejen, že se jí vyrovnalo, ale já bych řekl, že i svým způsobem překonalo! První film byl takový střeštěný, komediální, zato tahle záležitost mi přišla dost serióznější, vyspělejší a také dost romantičtější. Dějové linie krásně do sebe zapadli, sledovat mladou Donnu v podání Lily James – to byl kurevsky dobrý nápad. Nejen proto, že je Lily krásná ženská, tak i proto, že se do roli mladé Donny vžila opravdu bravurně. Ke konci dojde i na nějaké ty dojemné scény. Amanda Seyfried mě zde opět bavila, byla už rozumnější a zpívat nezapomněla. No, takže po příběhové stránce je to velmi silná záležitost. Dále, písně – naprostá BOMBA. Těžko říct, která mě bavila víc. K tomu skvělá CHER na konci. Běžně dokážu filmy rozebírat v komentářích do nekonečna, ale u tohohle to popsat slovy nemohu. (28.07.2018)

Nikdy nepochopím, proč producenti proboha čekali s pokračováním svého megahitu celých 11 let, ale je tu a na hercích je to dost znát. A je to opět stejně stále pitomé, jako si matně pamatuji z prvního dílu, s několika většími hity a spíše mnoha méně známými a celé je to opět nenáročné, feel-good, prostě ideální na horké léto. Meryl nahradila má oblíbená Lily James a ještě jsem jí neviděl v roli, která by jí neseděla, ačkoliv mi trošku vadilo, že se logicky snažila připodobnit rozvrkočené postavě Meryl Streep, ale nic, co by se nedalo zvládnout. I napodruhé pohodová odreágovačka, překvapilo mě, že ty dvě hodiny utekly takhle rychle, odhadoval jsem spíš 90 minut, takže za to ta čtvrtá hvězda. A jestli zbyly nějaké nápady na trojku, tak prosím alespoň do tři let. (13.08.2018)

Here We Go Again With No Surprise... Na to, že tenhle sequel nikdo nechtěl a nebyl tu žádný důvod se na něj těšit, dopadl nakonec ještě dobře - jako bez psychické či fyzické újmy snesitelná blbina, u které víte, co teď kdo udělá, a že to skončí, jak to skončí. A potvrdí se vám, že Pierce Brosman prostě neumí zpívat. Btw.: tlustá verze Stellana Skarsgårda mi silně připomínala vzhled padoucha Shadow Kinga z první série seriálu Legion (2017), fakt blbej nápad - i kdybyste ten seriál neviděli, fakt je to hnusný. A mladá verze Harryho taky nic moc, ale zase se přiznám, že jsem kvůli těm vousům nepoznala Andyho Garciu. Jediným důvodem pro opětovné zhlédnutí je vidět znovu výraz, který měla máma, když se na scéně objevila Cher. 5/10 (30.09.2018)

Romantická partička opět zatoužila dát si švédskou zpěvnou trojku s ABBA a prozpívat se k veselým zítřkům. S lepším realizačním týmem v zádech, než jaký byl minule, se deset let od poslední klapky prvního dílu a pět let po událostech, které v něm proběhly, vrací v nebývale zpěvné síle, která diváka strhne. Za tu uplynulou dekádu se přece jen dost změnilo: tak například promiskuitní Donna je už po smrti, jen klid, fanoušci o Meryl Streep tak úplně nepřijdou, Amanda Seyfried čeká své první filmové dítě, na rozdíl od nejistoty, která panovala u její mámy v otázce otcovství, je tentokrát jisté, kdo stříkal přednostně, nástup hlásí i Pierce Brosnan (pomáhá Amandě s hotelem), Stellan Skarsgard (scénář mu přisoudil nevzhledné dvojče), Colin Firth (mezitím bohatší o Oskara), pokračování už na nich tolik nestaví, a jejich mladší verze, Cher je jednou z těch nových akvizicí, pozvedává zpěv a dopřává si roli extravagantní babičky. Hlavní osobou je mladší verze Donny, kterou sympaticky ztvárnila Lily James.Koncept z jedničky je v podstatě neměnný. Tvůrci tentokrát vsadili na prolínání současnosti s minulostí, kdy jsme svědky Donniných milostných pletek z mládí a následného otěhotnění, střídají se velkolepě pojaté romantické i lehce dramatické pasáže, vše poměrně schopně vyvážené. Ale hlavní prim hrají songy ABBA, kterých je přehršel, v repertoáru jich je stále dostatek, pravda, některé nesmrtelné se i opakují. A je povoleno nezpívat je přímo mistrovsky. Tým kolem režiséra Ol Parkera dal dohromady vkusné pokračování, které je v mnoha ohledech lepší než jeho předchůdce, technické provedení je díky vyššímu rozpočtu na kvalitní úrovni, herci vykazují patřičné zaujetí a muzikál má podobu velmi důstojného zpracování. Samozřejmostí je boj s naivitou scénáře, některé drobné rušivé momenty si také tvůrci mohli odpustit, ovšem míra iritace nedosáhla u mě nikdy takové míry, aby to film stálo body. 10/10 (07.11.2018)